částice


1. fyzika a) souhrnný název pro elementární částice a pro z nich složené objekty, např. částice alfa, deuteron, atomové jádro; b) látková částice (částice látky, strukturní částice látky charakterizované především nenulovou klidovou hmotností, elektrickým nábojem, spinem a dalšími veličinami. Existují také částice příslušející různým polím (viz též pole), např. foton, gluon a graviton. Někdy se pod termínem částice rozumí hmotný bod;
2. chemie jakýkoliv hmotný samostatně se pohybující element v systému, souhrnný název pro molekuly, ionty, radikály, někdy i elementy;
3. jazykověda partikuledruh slov naznačující postoj mluvčího k adresátovi nebo ke sdělované skutečnosti; původně slova s nejasnou slovnědruhovou platností (ano, ovšem, kéž). K částicím se přiřadilo mnoho slov patřících původně k jiným slovním druhům, zvláště k příslovcím (Petr se vážně nesmál) a spojkám (Kdyby tu byl táta!). Částice se vztahují k větě jako celku (On prý tam nebyl) nebo k jednotlivým výrazům (To ví i Věra), ale nevážou se na ně syntakticky (nejsou větnými členy). Rozlišují se částice apelové (vyjadřují otázku, žádost, rozkaz, přání, přesvědčování, ujišťování, odporování, výhrůžku, výtku), hodnotící (jistotní, možnostní a nutnostní, opravné, zdůrazňovací, srovnávací aj.), emocionální (vyjadřují překvapení, podiv, politování, uspokojení, zklamání, lhostejnost, obavu) a částice strukturující text (ty se někdy chápou i jako mezivětné spojky). Řada částic je polyfunkčních a homonymních; např. částice ale ve výrazu Ale jděte! vyjadřuje podle intonace buď údiv a vybízí k další řeči, nebo ji zapovídá a vyjadřuje rozmrzelost.

Související hesla