Čeljabinsk

, oblastní město v Rusku na Urale; 1,1 mil. obyvatel (Rusové 84 %, Tataři 5 %, Ukrajinci 3 %; 1996). Průmysl chemický, stavebních hmot, spotřební, potravinářský. Hutnictví železa (úplný cyklus). Výroba traktorů. Železniční křižovatka, začátek transsibiřské magistrály (Čeljabinsk-Vladivostok). Univerzita (1974). Čeljabinsk-70 (nyní Sněžinsk) je střediskem výroby jaderných zbraní. – Město založeno 1736. V květnu 1918 se stalo dějištěm čeljabinského incidentu. Za 2. světové války sem byly evakuovány četné průmyslové podniky ze západní části SSSR.

Ottův slovník naučný: Čeljabinsk

Čeljabinsk, Čeljaba, újezdní město v orenburské gub. po obou stranách ř. Measa (55° 10' s. š., 61° 22' v. d.). R. 1881 měl pět chrámů, ženský klášter a dívčí nižší gymnasium, 18 různých závodů (barvírny, koželužny, vinopalny a j.) a r. 1888: 8841 obyv. Prodej obilí do zlatých dolů. Čeljabinsk. založen r. 1738 jako pevnost, která za povstání Pugačeva r. 1774 byla obléhána, ale zachráněna. – Újezd čeljabinský zajímá plochu 390.000 km2, z čehož připadá na jezera 10.560 km2, a má většinou ráz stepní. Protéká jej řeka Tobol s četnými jezy, jež plavbě jsou velmi na závadu. Jiných tekoucích vod jest málo. za to četná sladká, slaná a hořká jezera, jichž se počítá na 1150. Některá slaná jezera vyschla a na dně usadila se Glauberova sůl, jež se vyváží. Největší jezera jsou Akušty, Tyška, Argali a Sary Kum. Prodej soli kolísá ročně mezi 1200–12.500 q. R. 1885 žilo v újezdě kromě hl. města Čeljabinsku 357.698 obyv., z nichž bylo Baškirů a Meščerjaků muhammedánských na 16,4%. Půda úrodná, podnebí mírné; lid živí se rolnictvím a chovem dobytka, pěstuje pšenici, žito, oves, konopí, len a provozuje též zahradnictví. Roku 1881 byly v újezdě 233 závody: tkalcovny, cihelny, jirchárny, koželužny a j. Ft.

Související hesla