Celní unie

, spojení dvou nebo více dosud samostatných celních území (států) v jedno. Uvnitř celní unie jsou zrušena cla a při obchodním styku s třetími státy se uplatňuje společný celní režim. Společný tarif celní unie nemá být podle Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) vyšší než dřívější celní tarify členských států unie. Celní unie patří mezi klasické výjimky z doložky nejvyšších výhod.

Ottův slovník naučný: Celní unie

Celní spolky jsou veřejné smlouvy sjednané mezi sousedními státy za příčinou společné správy celní a jsou buď celním připojením anebo celní jednotou. Při celním připojení spojuje se nepatrné území státní s velkým státem, aniž se účastní upravení zákonodárství celního a správy celní. Tak připojil se k celnímu území pruskému r. 1819 Schwarzburg Sondershausen, r. 1822 Schwarzburg-Rudolstadt, r. 1823 Sasko-Výmar-Eisenach atd., r. 1824 připojilo se území Hohenzollernské k Virtembersku, r. 1852 Liechtensteinsko, Parma a Modena k Rakousku. Celní připojení států německých vzala za své uzavřením celní jednoty. Dosud trvá pouze celní připojení Liechtensteinska k Rakousku. – Při celní jednotě přináleží každému ze společných států samostatné účastenství na společném zákonodárství celním a samostatná správa celní uvnitř jeho území. Důvod takového sloučení bývá z pravidla ten, aby byly zmenšeny výlohy na správu celní, ježto výlohy takové jsou poměrně menší, čím větší jest území celní. – Státy spojené v celní jednotu zrušují totiž celní čáru, jež oddělovala jejich území, zachovávajíce ji pouze na hranicích sloučeného území, kde pak clo vybírají pouze státy, jejichž územím právě celní čára jde. Každý takový stát vede celní správu v tomto svém území samostatně dle smluvených pravidel, a to na společný náklad a užitek. Z hrubého výnosu nahradí se pak předem výlohy za celní správu, poněvadž jsou v každém státě různé dle délky celní hranice společného území celního, která tímto státem probíhá. Čistý výnos rozdělí se pak mezi jednotlivé státy dle určitého měřítka, tak v německé celní jednotě dle počtu obyvatel. Při tom ovšem může některému ze spojených států z důležitých příčin býti poskytnuta zvláštní výhoda; tak na př. při celní jednotě německé byla dříve městu Frankfurtu, jehož obyvatelstvo bylo po většině městské a tudíž spotřebovalo mnoho cizozemských předmětů, poskytnuta zvláštní výhoda tím, že se jeden obyvatel frankfurtský čítal vždy výše, na př. r. 1852 za 1 3/4 obyvatele. Má-li celní jednota zdárně působiti, jest tudíž třeba rozmanitých podmínek. Především nutno, by poměry národohospodářské a finanční sjednocených států mnoho od sebe se nerůznily, by spotřeba cizozemských předmětů clu podrobených byla pokud možná stejnoměrná, by tudíž na každého obyvatele vypadala průměrně stejná částka, což předpokládá stejný stupeň vzdělanosti; dále, by též bernictví daní spotřebních se týkající bylo stejnoměrné a poměr cla k dani spotřební ve všech státech stejný. Dále padají na váhu též momenty politické; jest totiž potřebí, by státy sloučené v celní jednotu byly k sobě v poměru přátelském, ježto se nevyhnutelně vyžaduje vzájemná důvěra k celní správě jednotlivých států, k jejich úřednictvu a shoda při rozdělování cla. Takové shody lze však nejlépe docíliti mezi státy národnostně příbuznými, ježto různost národnostní byla by aspoň v době, kdy národnost jeví značný vliv na život veřejný, dalšímu trvání celní jednoty značnou překážkou. Proto také záměry, zavésti celní jednotu Francie, Švýcarska, Italie, Belgie a Hollandska (Faucher), anebo Anglie, Hollandska a Belgie (Molinari) nebyly uskutečněny. Celní jednota jest možna pouze mezi státy mezinárodně stejně mocnými a stejně důležitými, anebo mezi státem mocnějším a mezi státy menšími, jež se autoritě státu mocnějšího samovolně podrobují; není však možná mezi dvěma velmocmi, poněvadž tu vystupují odporující sobě snahy takovýchto států, domoci se na úkor druhé velmoci výhradnějšího postavení. Proto snaha Rakouska v letech padesátých, přistoupiti k celní jednotě něm., minula se s výsledkem, majíc původ v domnění, že Prusko již pozbylo svého dřívějšího rozhodujícího postavení. Celní jednoty vyskytly se počátkem XIX. století, a sice byly nejdůležitější: švýcarská, sev.-americká a německá, ale ty všecky vzaly za své sloučením se států těch ve stát spolkový. – Pokud se zvláště týče celní jednoty německé. – Srv. W. Weber, Der deutsche Zollverein (Lipsko, 1872); O. Aufsess, Die Zölle und Verbrauchssteuern des deut. Reiches (t., 1873). Klier.

Související hesla