Celulosa

, celulóza – polysacharid vyskytující se v přírodě, nejhojnější organická sloučenina. Je hlavním stavebním materiálem cévnatých rostlin, ale i bakterií, mořských rostlin a živočichů. Struktura celulosy je vytvářena nerozvětvenými řetězci asi 500 jednotek D-glukosy. Sumární vzorec (C6H10O5)n, kde n je vyšší než 150. Čistá celulosa je bavlna. Průmyslově se celulosa získává z buničiny. Používá se pro výrobu speciálních papírů (zejm. filtračních) nebo je dále chemicky zpracovávána, např. při výrobě viskosových vláken, acetátových vláken, nitrocelulosy, karboxymethylcelulosy.

Ottův slovník naučný: Celulosa

Cellulosa, také buničina zvaná, nalézá se ve tkanivech vyšších bylin a skoro vždy též ve tkani bylin nižších. Processy životnými jest cellulosa po případě ovšem valně zmodifikována, a soudíme-li z obdoby se škrobem jí příbuzným, chápeme, že změny její pathologické mohou býti velmi hluboké. Tvoříc stěnu buněčnou jest cellulosa jevištěm ustavičných chemických a fysikálných reakcí, které jí procházejí, i jest tudíž v každém okamžiku prostoupena i jinými látkami rostlinnými ba i minerálnými. Vznik její v bylině z kysličníka uhličitého a vody vzduchové jest pravdě podoben. Cellulosa jest jediná z látek, která vzdoruje všem obyčejným i nejúčinnějším rozpustidlům; vlastnosti té používají chemikové, když si ji připravují. Ostatní látky, kteréž cellulosu sprovázeji ve tkani bylinné, rozrušují továrníci, vaříce tkaň pod tlakem s louhy žíravými a nejlépe s kyselým siřičitanem vápenatým. Na vlastnosti té zakládá se tovární úprava cellulosy (sulfitcellulosy), kdež dříví vaří se v kotlích velikých, všestranně uzavřených, s roztokem kyselého siřičitanu vápenatého, i vzniká tu ze dříví cellulosa bílá, výhodná k fabrikaci papíru, a zbývají louhy tmavé, kteréž zbytky dřevné obsahují. Cellurozpouští se v laboratoři chemika v ammoniakálném roztoku mědnatém (Schweizerovo činidlo), v přírodě rozpouští činnost jistých mikrobů tuto nerozpustnou látku, 1 vzniká z ní přechodem bezpochyby nějaký cukr, ale pak plyn bahenní, vodík a je-li síra přítomna v nějakém sloučenství, i sírovodík. Zahříváme-li cellulosu za nepřístupu vzduchu, vzniká líh dřevný, octová kvselina, aceton a kreosoty i jiné fenoly. Kyselina sírová přeměňuje cellulosu ponenáhlu (Pergamen umělý, zvaný vegetabilný), až konečně za jistých okolností vzniká cukr hroznový. (Na té okolnosti zakládá se úprava líhů ze dříví.) Vedlé cukru hroznového vzniká z některých cellulos i arabinosa, z čehož plyne, že cellulosa jest rodem sloučenin chemických a nižádné individuum formulí vyjádřené. Působením kyseliny dusičné mění se cellulosa v nitrocellulosu, která jest základem střelné bavlny a bezdýmných prachů i kollodia. Někteří (C. Schmidt i Ambronn) mají za to, že cellulosa je též v krunýřích a svazech měkkýšů, hmyzu a j. Rn.

Související hesla