Cena

, výměnný poměr mezi penězi a daným zbožím; obvykle podstatná náležitost smluvního ujednání. Příčiny určující tuto absolutní cenu zkoumá zejm. teorie peněz. Vzájemný poměr absolutních cen zboží se označuje jako relativní cena. Determinanty relativních cen jsou předmětem teorie cen. Moderní teorie cen odvozuje ceny ze souhry objektivních (klasická teorie) a subjektivních (neoklasická teorie) faktorů. Tvorba cen spotřebních statků a výrobních faktorů se vysvětluje s ohledem na různé formy trhu, které pak podmiňují různé typy tvorby cen. Při dokonalé konkurenci dochází k vytvoření rovnovážné ceny pro určité zboží na základě souhry nabídky a poptávky, tj. množství zboží nabízené za určitou cenu a množství zboží, po němž je při této ceně efektivní poptávka, jsou stejná. Zcela jiné procesy působí na tvorbu cen za podmínek monopolistické konkurence, nabídkového oligopolu nebo nabídkového monopolu. Zvláštní problémy se vyskytují při tvorbě cen v podmínkách dílčího monopolu, monopolistické diferenciace cen, poptávkového monopolu či bilaterálního monopolu (kontraktní křivka). Problémy tvorby cen na trzích výrobních faktorů řeší teorie na základě obdobných vztahů nabídky a poptávky jako u spotřebních statků. Rozlišuje rovněž mezi reprodukovatelnými statky, jejichž cena je podmíněna náklady, a nereprodukovatelnými statky, u nichž je cena v podstatě závislá na poptávce. Prostřednictvím cenového mechanismu se určuje, co a v jakém množství se vyrábí. Cenová konkurence nutí nabídkovou stránku ke zvolení nákladově nejvýhodnějšího výrobního postupu, tj. určuje, jak se vyrábí (signální a alokační funkce ceny).

Ottův slovník naučný: Cena

Cena se stanoviska národohospodářského. Způsobilost statku nějakého, býti zaměněnu za statek jiný, nazýváme směnnou jeho hodnotou. Ono pak množství jiných statků, jichž záměnou statku nějakého můžeme se dodělati, jest cenou tohoto statku. Za pokročilého vývoje hospodářského měříme směnnou hodnotu statků z pravidla penězi a můžeme tudíž cenou nazvati směnnou hodnotu statků vyjádřenou v penězích. Hda. Cena tržní tvoří se způsobem společenským za působení zákona o nabídce a poptávce. Za vyššího rozvoje hospodářského jest totiž výjimkou, že by prodavač i kupec stáli zcela sami proti sobě; při všech téměř statcích jest větší počet lidí, kteří statky tyto nabízejí, a rovněž mnoho těch, kteří po nich se poptávají. Jsou tu tedy nabízeči proti poptavačům, a tito oba tvoří trh. Čím dokonalejší jsou kommunikační prostředky, tím rozsáhlejší jest území, na němž trh se koná, a při předmětech obchodu světového jest tržištěm celá zeměkoule. Na obou stranách nastává soutěž (konkurrence): závodí mezi sebou ti, kdož chtějí odbyti, i ti, kdož míní koupiti. Čím větší jest poptávka nebo čím menší nabídka, tím více cena stoupá, a naopak: čím menší jest poptávka nebo čím větší nabídka, tím více cena klesá. Zjev tento nazýváme zákonem nabídky a poptávky. Zákon tento vyjadřuje však jen jisté tendence, platné v životě hospodářském a nepůsobí všude, a tam, kde působí, jest přesný jeho vliv na utváření se ceny mnohdy okolnostmi omezen. Jsou především jisté meze působnosti zákona toho stanoveny nákladem výrobním a hodnotou spotřební (platností nákladovou a platností užitkovou). Nemůžeť za poměrů normálných cena klesnouti ani pod obecně nutný náklad výrobní. poněvadž by nabídka následkem toho omezila se tak, že by nestačila více poptávce. Ovšem zase nemůže cena převyšovati nejvyšší hodnotu spotřební, jakou kdo z poptavačů statku přikládá. Teprve v těchto mezích působí zmíněný zákon, tlače cenu vzhůru nebo dolů; cena ustaví se pak na té sumě, při které nabízející i poptávající odhodlají se k prodeji nebo ke koupi; tito proto, že koupí za peníz přiměřený spotřební hodnotě (užitkové platnosti), jakou statku koupenému přikládají; oni proto, že utrží za zboží své peníz, jenž převyšuje náklad výrobní, nebo aspoň se mu rovná. Process tento ovšem též někdy naráží na překážky; obyčej a jisté mravní úsudky, ba i předsudky mohou býti tak mocny, že se třeba značnému kolísání nabídky i poptávky nepodaří změniti něco na ceně. Ceny netvoří se ovšem vylíčeným způsobem, je-li na straně nabídky nebo na straně poptávky vyloučena soutěž, což může býti následkem ustanovení právního (patenty, privileje) nebo následkem faktické převahy jednoho konkurrenta. Tu mluvíme o monopolu. Hda. Cena nutného nákladu. Již při ceně tržní bylo praveno, že za poměrův obyčejných nesmí klesnouti cena pod obecně nutný náklad výrobní. Cena s tímto právě se shodující slove cenou nutného nákladu. Ale poněvadž různí vyrabitelé nevyrábějí statky nákladem stejným, třeba obecně nutný náklad výrobní hledati při výrobě levnější a sice: Jde-li o statky, jejichž nejlevnější způsob výroby lze libovolně rozšířiti, tak že každý další vyrobený kus nebo jednotka vyžadují vždy jen téže části nákladu (ba snad i menší), jakož jest zejména při výrobcích průmyslových, bude obecně nutným nákladem právě tento nejlevnější náklad výrobní; při statcích však, při nichž výroba rozmnožená vyžaduje nákladu poměrně vyššího, na př. při obilí, horninách a vůbec plodinách země, tak že na př. prvých 100 hl obilí vyrobí se nákladem 4 zl. za 1 hl, dalších 50 hl stálo by však již 5 zl. za 1 hl, bude obecně nutným nákladem výrobním náklad oněch producentů, kteří vyrábějí sice dráže, jejichž výrobků však jest potřebí, aby vyhověno bylo poptávce. Dejme tomu, že 10 rolníků vyrábí po 100 hl obilí nákladem 3 zl. za 1 hl, 10 rolníků po 100 hl nákladem 3 zl. 50 kr. za 1 hl, 10 rolníků po 100 hl nákladem 4 zl. za 1 hl, a že k zásobení trhu jest třeba 2000 hl, bude obecně nutným nákladem výrobním náklad 3 zl. 50 kr.; tudíž kdo vyrábí nákladem 3 zl.. bude míti značný zisk. Jde-li o statky, jejichž výrobu vůbec rozmnožiti nelze, na př. díla zemřelých umělců, cena nutného nákladu nemá významu praktického; z pravidla poptávka velmi převládá a způsobuje velice značné ceny. Hda. Cena konnexní (souvislá). Stává se, že ceny statků různých současně stoupají nebo klesají následkem jakéhosi vztahu mezi statky oběma. Statky takové nazýváme konnexními (souvislými), a jejich ceny stejné fluktuaci podrobené, cena-mi konvexními. Tak stoupá na příklad nebo klesá současně olej nebo petrolej, poněvadž obou užiti lze k účelu témuž a nahražují se navzájem; rovněž káva i cukr, ježto se obou užívá k současnému ukojení téže potřeby; někdy chmel i ječmen, sloužíce k výrobě téhož fabrikátu. Hda. Cena úřední jest cena stanovená mocí veřejnou (nařízením úředním, zákonem), nikoliv dohodnutím se stran. Ceny úřední vyskytovaly se velmi zhusta v dobách nedokonalého vývoje hospodářského (za zřízení cechovního); v naší době jen zřídka se stanoví. V oboru soukromohospodářském nařizují se zejména. má-li býti zamezeno nemírné využitkování postavení monopolistického (sazby pro lékárníky, železnice, povozy a j.). V hospodářstvích veřejných (státu neb obci) ovšem i nyní zhusta (zvláště v podobě poplatků) s nimi se setkáváme. – Rakouské právo soukromé žádá, aby hodnota věci určena byla vždy penězi; cenou tedy jest částka peněz, představující a zastupující hodnotu věci nějaké. Rakouský zákon občanský rozeznává cenu řádnou (obyčejnou, obecnou), t. j. cenu věci odhadnutou dle užitku, jejž věc se zřením k době a místu obyčejně a všeobecně dává, a cenu mimořádnou (kromobyčejnou), stanovenou se zřením ke zvláštním poměrům a k zvláštní oblibě, zakládající se na náhodných vlastnostech věci. Tyto ceny zákon rozeznává přesně, zvláště kde jde o nárok náhrady: všude, kde tomu výslovné rčení zákona neodporuje, sluší za to míti, že jde o cenu obecnou. Při právních jednáních bývá cena účastníky samými stanovena a dle toho, o jaké právní jednání jde. lze mluviti o ceně kupní, tržní, postupní, odevzdací, směnné atd. Při dražbách veřejných sluší rozeznávati cenu odhadní, vyvolací a dražební. Cena odhadní jest za spolupůsobení veřejného úřadu (po výtce soudu a jeho vyslanců č. kommissařů) stanovena výrokem odhadců, znalců za tím účelem ve přísahu vzatých. Cena vyvolací jest ona, jež buď vlastníkem neb uspořadatelem (při dražbě dobrovolné) stanovena jsouc anebo ceně odhadní se rovnajíc, jest základem dražení čili činění nabídek, jež jdou postupně buď nad cenu vyvolací nebo pod ni dle toho, co jest předmětem dražby. Při dobrovolných dražbách nemovitostí nelze nabídku pod cenu vyvolací ani učiniti; při dražbách v řízení donucovacím vůbec jest to dovoleno teprve při druhém (posledním) stání dražebním. Cena dražební jest pak poslední nejvyšší nebo nejnižší podání, za něž se předmětu dražby dostane tomu, kdo tuto poslední nabídku učinil. Hda. Šd. Cena nominální neboli jmenovitá v kupecké mluvě zove se ta cena, kterou věc nějaká má toliko dle jména, nikoli ve skutečnosti. Řekne-li se, že chmel znamená se cenou nominální zl. 150. – za q, praví se tím, že za tuto cenu nebylo na chmel kupců, že tedy dříve placená cena zl. 150. – platí ještě jaksi za základ, tedy toliko dle jména Kh.

Související hesla