Cenzura

, kontrola informací a materiálů určených k uveřejnění.

Ottův slovník naučný: Cenzura

Censura: Censura pro tiskopisy jest policejní opatření záležející v tom, že rukopis díla, jež má se tiskem uveřejniti, před jeho vytištěním musí býti dodán úřadu bezpečnosti k tomu konci, by tento obsah jeho prozkoumal a dle výsledku tohoto zkoumání buď povolil vytištění (což se dělo formulí: imprimatur), anebo je zapověděl (formule: non admittitur). Dle okolností povoleno vytištění toliko s výhradou, budou-li provedeny změny současně naznačené, nebo vynechána místa, kteráž se úřadu zdála býti závadna. Tato censura ovšem musila v příčině spisů v cizozemsku vytištěných doplněna býti opatřením jiným, totiž revisí knih a časopisův odjinud došlých, a toto opatření nazývalo se namnoze taktéž censurou a sice censurou tiskopisů, protivou k censuře rukopisů. Původ censury hledá se v právě církevním, kteréž záhy snažilo se zameziti knihy, čelící proti náboženství nebo dobrým mravům, opatřeními praeventivními. Stalo se tak hlavně usneseními V. sněmu lateránského z r. 1545, jež rozšířena a potvrzena byla sněmem tridentským (sessio IV ze dne 8. dub. 1546). Tím pod trestem kletby církevní a pokuty peněžní zapověděno bylo vytisknouti nebo přechovávati knihy, které nebyly dříve prozkoumány a schváleny biskupem. Tento předpis platí v církevním právu podnes, jeví však nyní praktické účinky pouze, pokud jde o spisy vydané osobami stavu duchovního. Avšak stát seznal záhy důležitost ústavu censury pro svůj obor, a proto setkáváme se brzy po té i s předpisy státními obsahu podobného. Za dob státu policejního pak stala se censura oblíbeným prostředkem k potlačení názorů nesrovnávajících se se směrem dočasné vlády. Ostatně censura nebyla povždy nařízena bezvýjimečně; výjimky povoleny namnoze ve prospěch spisův, obsahujících přes 20 archů tiskových (tak v Německu), pak prací učenci vydaných. V Rakousku byla dvor. dekretem ze dne 11. června 1781 censura nařízena všeobecně i pro noviny a kalendáře; četné předpisy o tomto předmětu byly pak přehledně sestaveny a vyhlášeny dvor. dekretem ze dne 22. ún. 1795 (sbírka Roth-Blasek, sv. 12., str. 263.). Zevrubná instrukce pro censory byla vydána dne 10. září 1810 (sbírka Kankova, sv. 7., str. 223.). Ústav censury trval u nás až do roku 1848, kdy cís. pat. ze dne 15. března t. r. sou. časně s udělením konstituce a zřízením gardy národní prohlásil též svobodu tisku zrušením censury. Tutéž zásadu opakoval $ 5. cís. pat. ze dne 4. března 1849 č. 151. ř. z. o politických právech, konstituční formou vlády zaručených, a $ 1. cís. pat. ze dne 13. břez. 1849 č. 161. ř. z., jímž vytčena byla některá ustanovení proti zneužití tisku. Censura zůstala zrušenou a nebyla obnovena ani pozdějším řádem tiskovým ze dne 27. května 1852 č. 122. ř. z., ani nynějším tiskovým zákonem ze dne 17. prosince 1862. Základní zákon státní ze dne 21. prosince 1867 č. 142. ř. z. o všeobecných právech občanů státních garantoval v čl. 13. opětně svobodu tisku naprostou zápovědí censury, tak že by opětné její zavedení vyžadovalo náležitostí, ku změně základních zákonů státních potřebných. Že by kdy mohlo k tomu dojíti, nelze ostatně předpokládati již proto, že by při nynějším objemu literární produkce provádění censury již z faktických důvodů bylo nemožné. Ostatně neosvědčila se censura jako opatření praeventivní též z té příčiny, že nevylučovala objektivní stíhání pro obsah tiskopisu censuře podrobeného, což autoritě správy státní zajisté nebylo na prospěch, a poněvadž dále nebylo možno nalézti vhodných sil k úřadu censorskému, který, jak snadno pochopiti, vyžadoval intelligence nevšední. S censurou nelze stotožňovati instituci předkládání povinných exemplářů úřadu bezpečnosti a návladnictvu státnímu, kteréž dle tiskového zákona z r. 1852 musilo se státi tři dny, při tiskopisech periodických jednu hodinu před vydáním nebo rozesláním spisu. Takové dodání povinných exemplářů může ovšem dle okolností míti tentýž účinek, jako censura, když totiž správa státní může provésti konfiskaci závadného spisu ještě před jeho vydáním nebo rozesláním; předpisův o censuře daných nelze však v tomto případě užiti. Ostatně byl dotčený předpis změněn již $ 17. tisk. zák. z r. 1862 v ten smysl, že dodání zmíněného exempláře má se státi při časopisech současně s vydáním čísla a pouze při jiných tiskopisech, pokud nemají více než 5 tiskových archů, 24 hodin napřed. Jen tenkráte, když svoboda tisku byla suspendována ve smyslu zák. ze dne 5. kv. 1869 č. 66. ř. z., může býti nařízeno, by povinné exempláře ve smyslu $ 17. tisk. zák. byly dodány při časopisech 3 hodiny, při jiných tiskopisech 8 dnů před vydáním nebo rozesláním tiskopisu, jehož se týče. Pžk.

Související hesla