Cerroni Jan Petr

, český archivář a historik. Od roku 1789 byl sekretářem moravsko-slezské gubernie v Brně, odkud dozíral na archívy zrušených klášterů. Dostatečné finanční prostředky (pocházel ze zámožné italské obchodnické rodiny usazené na Moravě) mu umožnily získání vzácných originálů rukopisů a listin. Vytvořil tak jednu z největších soukromých sbírek archiválií.

Ottův slovník naučný: Cerroni Jan Petr

Cerroni Jan Petr, zasloužilý sběratel starých památek literár. a uměleckých (*1753 v Uherském Hradišti – †1826 v Brně). Pocházel ze zámožné, kupecké rodiny lombardské, jež usadila se na Moravě. Studoval práva ve Vídni, oddal se r. 1774 službě státní při nejvyšším soudě ve Vídni. R. 1780 jmenován aktuárem při c. k. gener. direkci komorních statků českých ve Vídni a pod dvor. radou Raabem byl činným pří dvorní kommissi ve příčině vyvazování roboty na komorních a městských statcích v Čechách a na Moravě. R. 1789 povolán za sekretáře k c. k. moravskoslezskému guberniu; později jmenován také představeným úřadu k prohlídce knih. Od mladosti obíral se rád historií a literaturou vlastenskou, a sbíral prameny a památky v té příčině důležité. Jsa ustanoven dozorcem archivů zrušených klášterů kupoval, maje s dostatek prostředků z jmění otcovského, rukopisy, tiskopisy, obrazy a jiné starožitnické památky a zachránil takovým způsobem mnohá vzácná díla literární a umělecká Moravy a Slezska. Důležitější památky opatřoval bohatým kommentářem a sám pracoval o mnohých dílech historických a archivářských, z nichž však vydal tiskem pouze několik menších pojednání anonymních. Česky napsal jen překlad patentu o dani gruntovní r. 1785, avšak přál jazyku českému a byl ve styku se všemi našimi buditeli a učenci, zvláště pak s Dobrovským trval v důvěrném přátelství. Přičiněním jeho r. 1815 při stavovské akademii v Olomouci zřízena stolice jazyka českého. V pozůstalosti jeho nalezeno: 1) asi 100 sv. rukopisných děl od něho složených; 2) několik set rukopisů literárního a historického obsahu, mezi nimiž 25 sv. »Diplomataria Monasteriorum Moraviae«, »Půhony a nálezy z r. 1463 – 1565«, Jana z Velešína »Slovníček latinsko-český« (novější přepis rukopisu ze XIV. stol.), rukopis kroniky Dalimilovy z konce XIV. stol. (r. 1874 zakoupen pro cís. dvor. knihovnu ve Vídni a nazývá se nyní rukopisem Vídeňským); 3) veliký počet českých a moravských inkunabulí a četná bibliotéka tiskopisů vůbec; 4) sbírka rytin (5000), pečetí, obrazů a mincí. Tyto sbírky zdědil, mimo sbírku pečetí, již Cerroni odkázal Františkovu museu v Brně, synovec jeho Jan Jakub Czikann, sekretář nejv. soudu; ten pak vydaI o nich obšírné katalogy (Bibliotheca Cerroniana, Vídeň, 1833, 1834; series I. – III.) a po různu je rozprodal. Tak byla r. 1828 rozprodána sbírka rytin, r. 1845 prodána stavům moravským nejcennější čásť, totiž díla Cerronim samým složená a jiné rukopisy (413 kusů); ostatní pak věci prodány dílem veřejným ústavům, dílem opět moravským stavům, dílem soukromníkům (jako hr. Bedřichu Sylva Tarouccovi). – Viz: D' Elvert, Hist. Literaturgeschichte; Gräffer und Czikann, Österreich. National-Encyklopaedie; Hormayr, Archiv f. Geschichte etc. (1827); V. Brandl, Vzpomínky. A. H.