Cervantes y Saavedra Miguel de

, španělský spisovatel. Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny, v roce 1569 odjel do Itálie, vstoupil do armády a 1571 v námořní bitvě u Lepanta přišel o levou paži. Při návratu 1575 loď přepadena piráty a Cervantes odvlečen do zajetí v Alžíru; vykoupen až po pěti letech. Ve Španělsku vězněn pro dluhy i pro podezření z vraždy. Do dějin světové literatury se zapsal románem Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha, vydaným ve dvou dílech v roce 1605 a 1615. Bezprostředním podnětem bylo zesměšnění rytířských románů, ale dílo se rozvinulo v široký obraz lidského života vůbec. Autor idylicko-pastýřského románu Galatea, románu Los trabajos de Persiles y Sigismunda (Strasti Persila a Sigismunda, vyšly posmrtně) ve stylu počínajícího baroka a dvanácti Příkladných novel. Ve starším období psal i veršované hry klasického typu, z nichž jsou známy zejm. tragédie Numancie a Život v Alžíru; prózou psané mezihry vynikají svěžestí a humorem.

Ottův slovník naučný: Cervantes y Saavedra Miguel de

de Cervantes [zer-] Saavedra Miguel, románopisec a básník špan. (*9. řijna 1547 v Alcale de Henares – † 23. dubna 1616 v Madridě). Narozen ze starého, ale zchudlého rodu šlechtického, nabyl prvního vzdělání v rodném městě, pak studoval dvě léta v Salamance bohosloví a filosofii a záhy juž pokoušel se psáti básně a divadla. Do této doby spadá první jeho větší práce dramatická, báseň pastýřská Filena. V Madridě seznámil se C. s kardinálem Juliem Aquavivou, vyslancem papežovým, vstoupil do jeho služeb a procestoval s ním velkou čásť Španěl a Italie. Brzy však opustil kardinála a vstoupiv do vojska španělského v Italii, věnoval se vojenství s celou horlivostí své ohnivé povahy. Válečnou dráhu nastoupil r. 1570, kdy sultán Selim II. vypravil loďstvo proti Cypru. Papež poslal Benátčanům na pomoc vůdce svého Antonia Colonnu, v jehož pluku byl C. Ač nemocen zimnicí, účastnil se C. r. 1571 bitvy u Lepanta, kde jeho galeje sama zabila 500 Turků, zajala loď a uchvátila egyptskou korouhev. C. dostal tři rány, dvě do prsou a jednu do levé ruky, která od té doby mu ochrnula. Za hrdinské skutky své byl vyznamenán pochvalou Dona Juana d' Austria. Sotva vyléčil se v nemocnici messinské, zase spěchal do řad a účastnil se bitev u Navarina a Goletty. Poněkud rozladěn, že věrné služby jeho jen málo byly ceněny, opustil vojsko a opatřen doporučujícími listy Dona Juana i místokrále sicilského králi, odebral se s bratrem svým Roderigem do své vlasti. Na cestě srazila se loď, s kterou jel, 26. září 1575 s albanskou galejí, byla přemožena, mužstvo schytáno a do otroctví do Afriky odvedeno. C. přiřknut byl Dali Mamimu, který soudě dle doporučujících listů očekával veliké výkupné a krutě C-ta věznil. Pokus o útěk do Oránu se nezdařil a s C-tem nakládáno ještě krutěji, tak že byl v těžkých okovech žalařován. Zatím zvěděl otec jeho o osudech svých synův a nasadil takřka celé jmění své, aby je vyplatil. Ale Dali Mami nedal se pohnouti, zaslané peníze stačily pouze na vykoupení bratra Roderiga. C. chtěl si pomoci na svobodu lstí. Utekl a ukrýval se ve sklepě v zahradě řeckého renegáta Hassana, vyhlížeje španělskou loď, kterou měl bratr jeho opatřiti a k břehům alžírským pro něho vyslati. Avšak loď byla záhy objevena a padla do rukou tureckých. C. musil se soudruhy svými ve vlhkém sklepě čekati dále několik neděl na novou loď. Však dříve nežli tato přijela, byla celá společnost prozrazena a padla za kořist stejně hamižnému agovi Hassanovi. C., který útěk všech soudruhů pouze na sebe jediného svaloval, byl podroben přísným výslechům, znova vězněn a pouze naděje velkého výkupného zdržovala Hassana, že C. ušel smrti, kteréž propadla většina jeho soudruhů. Nové pokusy o útěk opět se nezdařily, C. odsouzen k dvěma tisícům ran holí, ale rozsudek nebyl proveden. C. neustal domáhati se svobody. Pomocí španělského renegáta, který chtěl se navrátiti do lůna církve, získal loď pro sebe a šedesát účastníků svého žalostného osudu, byl však opět prozrazen mnichem Juanem Blankem de Paz, dostavil se však, aby zachránil ostatní před pronásledováním, sám před soud Hassanův. Tento jej všemožně týral, aby vyzradil své soudruhy, ale marně. C. byl opět vězněn a bedlivě střežen. Tu zosnoval plán na velkolepé spiknutí 25.000 mužů, kteří měli se zmocniti Alžíru a dobyti ho Filipu Španělskému; spiknutí však opět prozrazeno a C., jehož pevnost povahy, klid v nebezpečí a velký, smělý, podnikavý duch i úctu Hassanovu vzbudily, vězněn na novo. Zatím žalem nad osudem jeho utrápil se stařičký otec a matka darmo se namáhala vykoupiti syna. S bídou sehnala 300 dukátů na výkupné, ale Hassan žádal 1000 piastrů, hroze, že jinak C-ta odvleče do Cařihradu. Pater Juan Gil smluvil výkupné na polovičku; co mu scházelo, vyžebral sbírkou. Dne 19. září 1580 byl C. na svobodě a koncem roku ve vlasti zdráv a šťasten. Nedostatek v rodině přinutil jej. že vstoupil opět do služeb vojenských, odebral se s pluky španělskými do Portugalska, kde sloužil již delší dobu jeho bratr Roderigo, a účastnil se různých bojův a výprav na Azory v l. 1581 až 1583. Po tomto tažení dal výhost zbraním na dobro a oddal se zcela literatuře. Roku 1583 napsal svůj první pastýřský román Galatea. R. 1584 oženil se s Donnou Catalinou de Palacios Salazar a přestěhoval se do Esquivias nedaleko Madridu. Však nedostatek přinutil jej brzy, že přijal místo zásobního lodního kommissaře v Seville, později stal se výběrčím daně pro Granadu a okolí. Chyba v účtech, již zavinil písař jemu podřízený, zapletla jej v dlouhé vyšetřování z pronevěry, avšak nevinnost jeho skvěle dokázána. Na to byl soukromým obchodním agentem. Od r. 1589 – 98 není zpráv o jeho životě. Z nejasných dnes důvodů byl pro vraždu pouliční blíž svého obydlí spáchanou zatčen a vyšetřován a vězněn v Argamacille. V žaláři tom rozvrhl plán ku svému nesmrtelnému dílu Don Quijote. První díl románu toho vyšel r. 1605 a s ním rostla sláva C-tova hlavně v cizině; doma byl stále předmětem urážek a útoků. R. 1606 přestěhoval se opět do Madridu a r. 1613 vydal své Novelas ejemplares, básně a svazek komedií a meziher. Neznámý autor vydal tu pod jménem Alonso Fernandez de Avellaneda druhý díl »Quijotæ, zpracovav některé myšlenky z I. dílu dosti obratně, celkem však s tendencí urážlivou proti C-tovi. Odvetou na pamflet vydal nyní C. vlastní II. díl svého arcidíla. které vzbudilo sensaci a bylo jeho nejlepším ospravedlněním. V posledních dnech svého života těšil se velkomyslné podpoře hraběte z Lemosu a arcibiskupa toledského, bez které by byl musil trpěti nouzi největší. Ačkoliv nemocen pracoval o druhém dílu románu »Galateæ a dokončil nový román Persiles y Sigismonda, který za své nejlepší dílo pokládal. Zemřel 23. dub. 1616 a pochován v klášteře trinitárek. Jeptišky tyto po sedmnácti létech odešly do jiného kláštera a odvezly i kosti mrtvých. a tak se neví, kde C. odpočívá. C. byl muž povahy bohatýrské a ušlechtilé. Ze spisů jeho jest nejslavnější rytířský román El ingenioso hidalgo Don Quijote de la Mancha, který směle může se řaditi mezi největší díla ducha lidského, hned vedlé »Faustæ a »Hamletæ i epopejí Homérských. Jest příliš známý obsah díla toho, v němž genius C-tův jemnou ironií a nedostižným humorem postihl a symbolicky vylíčil věčný rozpor mezi ideálem a skutečností, duchem a hmotou, poesií a prosou. Bohatá fantasie básníkova měla zde v tomto díle bez určitého rozvrhu a plánu, které samo jest pokladnicí menších novellet, episod a básní, plnou volnost k rozmachu a tak vystřídala zde celou stupnici pocitů a nálad od pathosu až k bolestnému humoru se štědrostí právě sardanapalskou. Vážný dobrodružný román jeho Trabajos de Persiles y Sigismonda nelze ani zdaleka rovnati s Quijotem. Takž i jeho poučné novelly Novellas ejemplares jsou, ačkoliv jednotlivé vysoce vynikají, celkem ceny podřízenější u srovnání s jeho hlavním dílem. V nich probíhá C. snad všecky genry novellistické jsa stejně doma v líčení fantastickoromantickém jako ve vážném didaktickém sermonu i ve hbitém vypravování duchaplné anekdoty. Velká znalost života a srdce lidského vůbec a španělského zvlášť jsou společnou známkou všech i slabších jeho prací, rovněž tak duch hluboký a plný ušlechtilé mravní tendence. Román z dob mládí Galatea jest prvním rozběhem k satiře na rytířství, která později v Donu Quijotovi uzrála na plod neobyčejné lahody a záživnosti; Galatei vadí patrně zastaralá forma tenkráte oblíbených pastorál. Za to jsou některé v povídku vetkané básně plny půvabu a vtipu. Rovněž satirického rázu jest jeho Cesta na Parnas, v které tepe množství nepovolaných poetů své doby, která přes řízný humor vyznívá v nadšenou apotheosu krásy a poesie. Dramat psal C. v první době své činnosti asi 20 nebo 30; až na dvě hry se všecky ztratily, a zdá se, že C. sám jim váhy nepřikládal a je psal více z ohledů finančních. Biograficky zajímava a důležita jest z těchto dvou zachovalých her komedie El trato de Argel (Život v Alžíru), ve které básník sám pod jménem Saavedra vystupuje a své neblahé osudy dojemně líčí. Poeticky a dramaticky vyšší cenu má druhé drama La Numancia, líčící obležení Numancie Scipionem. V druhé periodě své činnosti spisovatelské C. napsal osm komedií a osm meziher, v nichž se přiklání více ku romantické manýře Lope de Vegy, proti které dříve bojovně vystupoval. – Díla C-tova byla hojně vydávána a z těch nejvíce »Don Quijote«; v l. 1605 – 1853 vyšlo 400 vydání tohoto románu, celá pak spousta překladů do cizích jazyků. Originál »Don Quijote« vydala r. 1819 ve 5 svazcích akademie s nejobsáhlejším životopisem básníkovým od de Navarrete, nejúplnější kommentar k němu podal Clemencin (1833 – 39), jiná vydání pořídil Hartzenbusch (1863) a L. Ramon Mainez (1875). Sebraná díla bez komedií vyšla v Madridě v l. 1803 až 1805 v 16 svaz., jichž otisk vydala též známá »Biblioteca des autores españoles« v Madridě r. 1853 a »Quijotæ španělsky v Lipsku v l. 1800 – 1807. Věci posud nevydané obstaral Adolfo de Castro r. 1874 s názvem »Varias obras inéditas de C.«. O C-tovi psali mimo Navarreta: Chasles, Diaz de Benjumea, L. Ramon Mainez, Bouterveck, Tieck, Schlegel, Baumstark, Dorer atd. Známé jsou překrásné illustrace Doréovy k Donu Quijotovi. Do češtiny přeložili toto dílo J. B. Pichl a prof. Krist. Stefan a vydal jej Kober s pěknými iniciálkami Manesovými, populární zpracování s názvem »Don Quijote čili Bláznivý rytíř« vydal Dr. J. Pečírka. – cký. Dodatky Nové překlady: Don Quijote, přel. A. Pikhart. Úvodní studii literární a nástin životopisný napsal J. Vrchlický (1899, »Svět. knihov.«). Dále přel. A. Pikhart Poučné povídky, řada I. – III. (1903, t.).

Související hesla