červi

a) Vermes – systematická jednotka zavedená C. Linném; zahrnovala vzhledově podobné, ale původem nepříbuzné živočichy protáhlého, červovitého těla (ploštěnci, pásnice, hlísti, kroužkovci a chapadlovci). V současnosti se jako taxon nepoužívá; b) běžné lidové (neodborné) označení pro živočichy červovitého vzhledu (žížaly, hlísti, larvy hmyzu a jiné).

Ottův slovník naučný: červi

Červi, Vermes, kmen živočišný, obsáhlý a rozmanitý, zahrnující tvary živočišné, jejichž ústrojnost jest navzájem velmi různá a nestejného stupně dokonalosti. Tělo červů jest souměrné, oblé (hlístové oblí) nebo ploché (hlístové ploší), nečlánkované (hlístové oblí a ploší), zevně článkované (vířníci) nebo veskrze článkované (červi kroužkovití). Je-li tělo rozděleno na tvarozpytně stejné články, segmenty či metamery, může buď zevnější článkování krýti se s vnitřním (červi štětinatí) nebo ne (pijavky). Zvláštní jest článkování těla u tasemnic, u nichž rozeznáváme tak zvanou hlavičku (scolex) a za ní následující články (proglottidy), jež jsou tím starší a vyvinutější, čím jsou od hlavičky vzdálenější. U červů kroužkovitých nalézají se naopak nejmladší články na konci těla a nejstarší na přídě, tudíž se stanoviska tvarozpytného sluší přesně rozeznávati obé článkování, u tasemnic (strobilace) a u červů kroužkovitých (segmentace). Základem stěny tělní jest podkožka (hypodermis), vylučující různě tlustou jednoduchou nebo vrstvitou kožku č. cuticulu. Pod podkožkou následuje svalstvo v jedné nebo více vrstvách. V podkožce jsou mezi obyčejnými buňkami epithelu uloženy buňky žlaznaté a citové, někdy též buňky lepkavé a žahavé (u některých ploštěnek). Pod podkožkou jest obyčejně vrstva svalů příčných, pak následuje vrstva svalů podélných a po ní (někdy také před ní) svalů šikmých. Dutina tělesná jest mimo to prostoupena různě probíhajícími svaly. jež nejvyššího rozvoje dosahují u hlístů plochých a červi- vů kroužkovitých. Na povrchu těla umístěny bývají přívěsky tvarů nejrůznějších. Náležejí k nim brvy vířivé (ploštěnky, pásnice či Nemertini, červi kroužkovití a vířníci), brvy a bradavky hmatové, štětiny a komolce nožní, příssavky bez háčků nebo s háčky (hlístové ploší), tykadla, kusadla, vláknité přívěsky (cirry) a žaberní (mořští červi štětinati). Pohyby těla dějí se svalstvem stěny tělní. U nižších červů není pomocných orgánů pohybu, u vyšších jsou k tomu příssavky (pijavky) nebo štětiny a komolce nožní (červi štětinatí). Nervová soustava červů jeví podlé skupin rozmanité stupně dokonalosti. Jediná uzlina mozková hlístů plochých, z níž vycházejí větve obvodní, jest nejjednodušším tvarem této soustavy; v tom souhlasí i vířníci a larvy červů kroužkovitých. Větší dokonalost (u vyšších ploštěnek a pásnic) jeví se v tom, že břišní větve nad ostatními převahy nabývají, a že větve podélné spojují se příčnými větevkami, zejména pak pod jícnem, kol něhož následkem toho vytvořuje se nervový prstenec jícnový. U hlístů oblých vytvořen bývá kolem jícnu prstenec nervový, z něhož do předu a do zadu vybíhají větve podélné. Soubor zauzlin po segmentech rozdělených a obvodní větve vysílajících jest znakem nejvýše zdokonalené nervové soustavy annulatů. Zde přední zauzlina nad jícnem ležící zove se mozkovou, ostatní tvoří pásmo břišní. Tak zv. sympatická soustava soustřeďuje se na ganglie neb i sítivo nervů na jícnu a hltanu. U červů vyvinuty jsou smyslové ústroje druhů nejrozmanitějších. Rozeznáváme ústroje hmatu, zraku, sluchu, čichu, chuti, však z nedostatku pokusů fysiologických soudíme o jich činnosti spíše dle jejich skladby a dle umístění na těle. Brvy hmatové jsou u červů všeobecně rozšířeny, u vyšších (červů kroužkovitých) vyvinuta jsou tykadla a vlákna citová (cirry). Oči jsou namnoze vyvinuty, jsou nepárovité, párovité či ve větším počtu obyčejně na přídě těla, a jsou to buď pouhé skvrny barevné či pigmentové (někteří hlístové ploší a larvy vyšších červů), buď mají již pigment a těleso světlo lámající, buď konečně skladbou svou upomínají na vyšší typy zvířecí. V řídkých případech umístěny jsou oči párovitě na segmentech tělních (Polyophthalmus) neb i na posledním kroužku těla (Fabricia). Váčky sluchové vyvinuty jsou u některých ploštěnek, u chobotnatek a u některých červů štětinatých. Umístěny jsou na uzlině mozkové, někdy též na prstenci neb na uzlině podjícnové (u červů štětinatých). Vířivé jamky obyčejně párovitě na hlavě uložené nalézáme u některých ploštěnek, u pásnic a některých červů kroužkovitých. Za ústroje chuťové popsány byly u červů štětinatých bradavkovité útvary, obyčejně zatažitelné (pohárkovité ústroje), a vyskytující se na různých částech těla, zejména však na přídě, kolem úst, v dutině ústní a jícnové. Vedlé jmenovaných ústrojů smyslových nalézáme u červů ještě řadu jiných, pro nás dosud záhadných, na př. postranní smyslové ústroje červů štětinatých a segmentálně uložené smyslové ústroje pijavek. Dutina tělní u červů jest buď vytvořena, buď nevytvořena. Schází hlístům plochým, neúplně jest vytvořena u pásnic, vytvořena u vířníků, červů oblých, štětinatých a hvězdovců. Kde není dutiny tělní, vyplněna jest prostora mezi stěnou tělní a vnitřním ústrojím buněčnatým pojivem (dužninou, parenchym, reticulum), v němž bývají štěrbinaté dutiny vyplněny tekutým obsahem. U hlístů oblých a vířníků není dutina tělní vyložena buněčným pletivem (peritoneum, endothelium), avšak jest tomu tak u štětinatých červů a hvězdovců, u nichž tedy mezi červy jedině jest vytvořena pravá dutina tělní (enterocoel), rozdělená namnoze příčnými a podélnými stěnami (dissepimenta a mesentería). Roura zažívací schází pouze u tasemnic, u bezstřevných ploštěnek (Acoela) a u vrtějšů, více nebo méně zakrňuje u samečků vířníků, u některých hlístů oblých (na př. u Mermis), pak také u strunovců (Gordiidae). Kde není roury zažívací, přijímány jsou šťávy živné celým povrchem těla do vnitř (endosmoticky), u bezstřevných ploštěnek přiváděna jest potrava k parenchymu trávícímu zvláštním otvorem jenž tudíž představuje ústa. Kde jest roura zažívací vyvinuta, bývá rozdělena na odstavce tvarozpytně i fysiologicky různé. Nejdokonaleji bývá rozdělena u červů štětinatých, kde rozeznáváme ústa, jícen (pharynx), hltan (oesophagus), žaludek střevní, konečník a řiť. Ústa, scházející pouze cizopasným samečkům Bonellie, strunovcům a j., bývají obyčejně na přídě, na straně břišní, u červů oblých zaujímají na přídě postavení konečné. Ústa obklopuje někdy příssavka (u motolic a pijavek), dutina ústní a někdy jícen ozbrojeny bývají bradavkami, háčky a lištnami (u hlístů oblých), zoubkovanými čelistmi (u některých pijavek) nebo kusadlovitým ústrojím (u vířníků a některých červů štětinatých). Jícen bývá namnoze mocně svalnatý, někdy vychlípitelný a ústívají do něho žlázy slinné. Hltan bývá krátký, žaludek střevní obyčejně rovně probíhající (jen u většiny hvězdovců probíhá v četných kličkách), buď nedělený nebo rozdělený. U motolic jest vidličnatě rozdělen, u pásnic, pijavek a některých mořských červů štětinatých opatřen po stranách párovitými přívěsky slepými, jež někdy i dále se rozvětvují. U větvostřevných ploštěnek jest trojitý a rozvětvený (Triclades) nebo paprskovitě se rozbíhající a často mnohonásobně rozvětvený, s výběžky někdy splývajícími (Polyclades). Řiť schází motolicím, ploštěnkám, některým hlístům oblým a některým vířníkům (Asplanchnidae), jinak umístěna bývá na zadu těla, u oblých hlístů zaujímá polohu břišní, u pásnic, některých hvězdovců a kroužkovitých červů polohu konečnou, u většiny kroužkovitých červů polohu hřbetní, u vířníků a jedné části hvězdovců (Sipunculidae) umístěna na hřbetě. Pozoruhodna jest a dosud záhadna přítomnost tak zv. vedlejšího střeva u některých červů kroužkovitých a hvězdovců. Cevní soustava mnohým červům schází, vyvinuta jest toliko u pásnic, červů kroužkovitých a hvězdovců. Uspořádání jest velmi různé, celkem však možno rozeznávati cévy hlavní, podélně probíhající, a cévy vedlejší, příčně probíhající. Cévy hlavní bývají spojeny na předu a na zadu, vedlé toho též pomocí cev vedlejších. Jedna z cev hlavních (hřbetní), někdy též dvě cévy se stahují (pulsují), někdy i některé z cev vedlejších na přídě těla (tak zv. srdce). Vedlé hlavních a vedlejších cev bývá ještě vyvinuta cevní síť, obetkávající rouru zažívací a jiná podkožní, rozprostírající se ve stěně tělní. U chobotnatek a pijavek cevní soustava nebývá úplně uzavřena, souvisíc ještě částečně s dutinou tělní. U pásnic rozeznáváme obyčejně cevu hřbetní, dvě postranní a řadu párovitých cev příčných U pijavek přistupuje k tomu ještě céva břišní. U štětinatých červů pravidlem nalézáme cévu hřbetní, břišní a cévy postranní. Céva hřbetní se stahuje a tekutina krevní probíhá v ní od zadu ku předu, céva břišní se nestahuje a tekutina krevní probíhá zde od předu do zadu. Vedlé obou hlavních cev bývají ještě vyvinuty (obyčejně u výše organisovaných červů štětinatých) podélné cévy na rouře zažívací, pod pásmem nervovým a po obou stranách jeho. U hvězdovců jest velmi jednoduchá soustava cevní, skládající se z cévy hřbetní a břišní, jež spojují se na předu a namnoze i v zadu. U některých červů výše jmenovaných skupin může býti cevní soustava i úplně potlačena. Tak u čeledí Capitellidae a Glyceridae mezi mořskými červy štětinatými, u čel. Priapulidae mezi hvězdovci. V takových případech mísí se tekutina krevní s tekutinou tělní dutiny (haemolympha). Tekutina krevní u červů obsahuje namnoze zřetelná těliska krevní a jest buď bezbarvá, buď červenavá, žlutavá, někdy zelenavá. U většiny červů nejsou vytvořeny zvláštní ústroje dýchací. Dýchání děje se povrchem těla nebo též rourou zažívací (u těch červů, u nichž jest cevní síť střevní vytvořena). Jen ve vzácných případech nalézáme vyvinuty dýchací ústroje v podobě vláken hřbetních neb řitních u pijavek (Branchellion) a u sladkovodních červů štětinatých (Dero, Aulophorus). Za to u mořských červů štětinatých jsou pravidlem vyvinuty ústroje dýchací. Jsou to buď přeměněná vlákna (cirry) komolců nožních (na hřbetě) neb tykadla (na hlavě), jež proniknuta byvše vlásečnicemi vzala na sebe úkol ústrojů dýchacích. U hvězdovců slouží namnoze za dychadla tykadla kolem úst rozestavená. Ústrojí vyměšovací (exkreční) jest u červů tak různotvárné, že dosud jest sporno, zdali vyměšovací ústroje jednotlivých skupin červů jsou navzájem stejné hodnoty tvarozpytné (homologické). U hlístů plochých skládá se z kanálků uložených v parenchymu tělním. Kanálky ty počínají prostou nebo bičíkovitou buňkou exkreční, splétají se dále v síť více méně složitou. sbíhají se pak do větších kanálků podélných, jež otvorem ve stěně tělní na venek ústí. Podélné kanálky bývají obyčejně párovité, zřídka jeden (u Stenostoma), někdy větší počet a ústí na venek buď jedním, buď dvěma otvory, buď větším počtem menších otvorů nepravidelně nebo pravidelně (segmentálně) na těle seřaděných. Někdy hlavní kanálky sbírají se před vyústěním ve stažitelný váček (u motolic a tasemnic). Vyměšovací ústrojí pásnic (Nemertina) celkem podobně jest vytvořeno jako u hlístů plochých, avšak počíná mnohobuněčným pohárkem s brvou vířivou. U hlístů oblých považujeme za vyměšovací ústrojí dvé podélných kanálků po obou stranách těla probíhajících a ústících společným otvorem na přídě těla, na straně břišní. U vrtějšů pokládáme za vyměšovací ústrojí zvláštní podkožní síť kanálků souvisících s tak zv. lemnisky. Vyměšovací ústrojí vířníků upomíná na hlísty ploché. Skládá se ze dvou hlavních, klikatě vinutých kanálků, jež sbírají vedlejší větevky zakončené obrvenými buňkami a jež ústí společně prostřednictvím stažitelného váčku do kloaky (kamž také ústí vedlé roury zažívací i vývody pohlavních žlaz). Ústrojí vyměšovací červů kroužkovitých jest párovitě a segmentálně vyvinuto. Pravidelně utvořeno jest následujícím způsobem: Počíná uvnitř těla obrvenou nálevkou, přechází v žlaznatý lalok neb kličku a zakončuje stažitelným váčkem, jenž otvorem na venek ústí. Ústrojí vyměšovací červů kroužkovitých jest vyvinuto již u larev jakožto ústrojí larvové, nazvané larvové pronefridie, jež později zanikají, když z larvy zakládá se tělo článkované. Dle pozorování Vejdovského vznikají vůbec ve všech článcích trupu nejprve embryonální vyměšovací ústroje (pronefridie), jež zdokonalují se postupem vývoje v trvalé vyměšovací ústroje dospělých červů (nefridie). Pravidlem vytvořen jest v každém článku vždy jeden pár vyměšovacích ústrojů, často však zanikají úplně neb částečně na předních článcích těla nebo i na jiných. Za pochod druhotný musíme vykládati, když více párů v jednom článku jest vyvinuto (Capitellidae, některé exotické žížaly) neb dokonce větší počet, síťovitě splývajících a větším počtem otvorů na venek ústících (Perichaeta). Naopak jsou případy, kde více párů splývá a společnou chodbou na venek ústí (Lanice conchylega). Obyčejně na každém vyměšovacím ústroji bývá jen jedna nálevka vyvinuta, zřídka více (Capitellidae) neb žádná (u pijavek a čeledi sladkovodních červů štětinatých, Chaetogastridae). U mořských červů štětinatých v době pohlavní přejímá ústrojí vyměšovací úlohu vývodů žlaz pohlavních, kdežto u červů sladkovodních vyvijejí se zvláštní ústroje vývodní, a ústroje vyměšovací v článcích pohlavních buď zůstávají (Lumbricidae), buď mizejí. Hvězdovci mají celkem malý počet vyměšovacích ústrojů (1 až 3 páry) a přijímají v době pohlavní úlohu vývodů. Řitní vaky s nálevkami některých hvězdovců (Echinridae a Priapulidae) jsou rovněž exkreční orgány. Vzhledem k pohlavním ústrojům panují mezi červy nejrozmanitější a často také nejsložitější poměry. Povšechně možno říci, že pohlavní ústrojí červů skládá se ze tří částí: 1. z pohlavních žlaz, 2. z vývodů jejich, 3. z pomocných ústrojů, činných hlavně při páření. Podrobné vylíčení ústrojů pohlavních nutno pro složitost odložiti k heslům pojednávajícím o jednotlivých skupinách červů. Červi jsou buď pohlaví různého, buď obojetného. Různé pohlaví převládá u hlístů oblých, vrtějšů, vířníků, pásnic, mořských červů štětinatých a hvězdovců. Obojetníky jsou hlístové ploší (až na malé výjimky) pijavky a sladkovodní červi štětinatí. Někdy panuje mezi pohlavím značná dvojtvárnost, význačná jest na př. u vířníků, výstředních rozměrů nabývá u hvězdovce Bonellia. Rozmnožování červů děje se pohlavně neb nepohlavně. Nepohlavně množí se někteří červi štětinatí (dělením s předcházejícím pučením), některé ploštěnky rovnostřevné (čel. Microstomidae) a větvostřevné a larvy cizopasných hlístů plochých. Parthenogeneticky (bez oplození) vyvinují se vajíčka letní a někdy snad i zimní vířníků. Vajíčko červů ryhuje se podlé skupin způsobem rozmanitým, a nalézáme u červů též různé způsoby tvoření se stadia gastrulového. Padají tu na váhu hlavně poměry živného žloutku ve vajíčku a vliv obklopujícího je ústředí. Ze zárodku postupně pravidelným růstem vzniká dospělý červ (příkladem vířníci, ploštěnky sladkovodní) neb povstává larva, z níž teprve proměnou vzniká dospělý červ (příkladem mořské ploštěnky, pásnice, mořští červi štětinatí, hvězdovci). Jindy zárodek rychle prodělává stadium larvové (atremasphaera), jež jest znatelno po jistých ústrojích larvových (červi sladkovodní štětinatí, pijavky). Proměna nabývá složitosti u cizopasných červů plochých (motolic a tasemnic), někdy též u červů oblých a jest podmíněna tím, že stadia vývoje a dospělý červ žijí v různých hostitelích. Tím, že u cizopasných hlístů plochých střídá se průběhem proměny množení nepohlavní s pohlavním, nabývá proměna rázu proměny generační. Heterogonie, střídání se průběhem života generace různopohlavné s obojpohlavnou, pozorováno s jistotou mezi oblými hlísty u některých haďátek (Anguillulidae). Červi žijí buď volně neb jsou cizopasníky. K životu jejich jest nutno ústředí vlhké, žijí ve vodách slaných i sladkých, čistých i rmutných, v bahně neb i ve vlhké zemi. Potravou jsou jim látky živočišné i rostlinné. Cizopasníky jest velká čásť červů; žijí buď uvnitř různých zvířat, zvláště obratlovců (tasemnice, některé motolice, hlístové oblí, vrtějši), neb na jejich povrchu (některé motolice = Polystomidae) neb v rostlinách (haďátka). O tom, jací červi v dobách předvěkých žili, nevíme mnoho. Zachovaly se nám zbytky jen nejvyšší skupiny červů, totiž červů kroužkovitých. Mezi těmi jsou to jen mořští červi štětinatí, jichž oba oddíly (červi usedlí a volní) mají své předchůdce v dobách předvěkých. Rourky prvního oddílu vyskytují se již ve vrstvách palaeozoických, dosahují však největšího rozvoje v juře, křídě a zpodních vrstvách třetihor tvoříce zde někdy i celé vrstvy (Serpula coacervata Blum. v juře, Serpula gordialis Schl. v křídě). Sem pravděpodobně náleží také vyhynulá skupina Tentakulitidů, jejichž rourky v siluru a devonu mnohdy celé vrstvy vyplňují. Druhý oddíl mořských červů štětinatých zachoval se nám v dobách dávných zkamenělými čelistmi, jež upomínají na čelisti nynějších čeledí Eunicidae a Nereidae. Nalézají se místy hojně ve vrstvách palaeozoických a byly považovány za zuby ryb (Conodonta). Z vrstev jurských z lithografického vápence u Solenhofenu poznány byly otisky též celých červů. Soustava červů jest neustálena. Dosud jest sporno, které tvary živočišné do typu červů náležejí. Někteří řadí k červům i mechovky a ramenonožce, jiní zase rozdělují typy červů na dva, na hlísty ploché a na ostatní červy. Příčinou této různosti náhledů jest dosud nedostatečná známost červů se stanoviska srovnávacího tvarozpytu. Obvykle dělí se červi na následující třídy: 1. hlístové ploší (Plathelminthes), 2. pásnice (Nemertini), 3. hlístové oblí (Nemathelminthes), 4.vířníci (Rotatoria), 5. červi kroužkovití (Annulata), 6. hvězdovci (Gephyrea). Do typu červů však náleží řada tvarů více méně odchylných a vymykajících se z tohoto rozdělení. Náležejí k nim zejména: vrtějši (Acanthocephala), strunovci (Gordiidae), Chaetognatha, Gastrotricha, Echino deres, Dinophilus, Phoronis, Myzostomida a Balanoglossus. – Z literatury o červech, zejména novější, jmenujeme: Ed. Claparčde, Recherches anatomiques sur les Oligochčtes (Ženeva, 1862); E. Ehlers, Die Borstenwürmer (Lipsko, 1864-68); A. de Quaterfages, Histoire naturelle des Annelés (Pař., 1865); R. Leuckart, Die menschl.Parasiten (2 sv.,Lipsko,1863-76; nové vydání od r. 1879); L. v. Graff, Monographie der Turbellarien (t., 1882); A. Lang, Die Polycladen des Golfes von Neapel (Fauna und Flora des Golfes von Neapel, XI., t. 1884); A. Schneider, Monographie der Nematoden (Berlín, 1866); O. Bütschli, Zur Kenntniss der freilebenden Nematoden (Frankfurt, 1874); L. Plate, Beiträge zur Naturgeschichte der Rotatorien (Zeitschr. f. Naturw., Jena, 1885) ; F. Vejdovský, System und Morphologie der Oligochaeten (Praha,1884); týž,Entwickelungsgeschichtliche Untersuchungen (1.-3. seš., t., 1888-92) ; H.Eisig, Die Capitelliden des Golfes von Neapel (Flora u. Fauna des Golfes von Neapel, XVI., Berlín, 1887); J.W. Spengel, Beiträge zur Kenntniss der Gephyreen (Mitth. a. d. zool. Station zu Neapel, 1879, a Zeitschr. f. w. Zoologie, sv. 34., 1880). Šc.

Související hesla