Cesarini Giuliano

, italský církevní hodnostář. Od 1426 kardinál a papežský legát, 1431 iniciátor a vůdce 5. křížové výpravy proti husitům. Po jejím rozpadu stoupenec jednání s husity, které prosazoval v letech 1431 – 38 jako předsedající basilejského koncilu. Zahynul v bitvě u Varny.

Ottův slovník naučný: Cesarini Giuliano

Cesarini [čeza-] Giuliano (Julián), kardinál a diplomat papežský, pocházel ze starobylé rodiny římské, přednášel na universitě v Padově o právech, r. 1426 stal se kardinálem a vynikaje nejen učeností, ale i mravní povahou jmenován jest r. 1431 od papeže Martina V. legátem římské kurie při říšském sněmě v Norimberce, ke kterémuž úřadu byl nad jiné způsobilý, poněvadž už dříve s kardinálem Brandou pobyl tři léta v Němcích a nabyl tam potřebné znalosti poměrův i obratnosti diplomatické. Zároveň obdržel rozsáhlé plnomocenství ke hlásání a organisování křižácké výpravy proti husitským Čechům, dříve pak než odejel, vzneseno naň též předsednictví církevního koncilu v Basileji, jakmile by se sešel, a dáno mu právo, aby koncil na místě papeže řídil i dle uznání svého rozpustil nebo na jiné místo přeložil. Když sněm norimberský schválil velkou výpravu křižáckou do Čech, Cesarini pokládaje potlačení hnutí husitského za potřebu na ten čas nejdůležitější, nechal koncil poněkud na odkladech, cestoval pilně po Francích a Porýní, dával všady hlásati kříž na Čechy a rovnal spory mezi říšskými knížaty, aby všickni silou nezkrácenou mohli se účastniti výpravy. Počítaje pak, co dobrovolníků se mu přihlásilo i co jednotlivá knížata přislíbila, byl si jist vítězstvím, posílal papeži Eugeniovi IV. zprávy radostné a oddal se cele hnutí válečnému, tak že nevyhověl vyzvání ani císaře Sigmunda, ani sboru basilejského, aby se již v řízení koncilu uvázal. Když konečně křižáci po zdlouhavém shromažďování 1. srpna 1431 vytáhli přes hranice české směrem k Tachovu v síle 40.000 jízdných a 90.000 pěších s velkým počtem vozův, obrátil se kardinál k národu českému manifestem dosti ušlechtile psaným, v němž oznamoval úmysly své, avšak již 14. srpna vojsko křižácké zaslechši u Domažlic, že Čechové pod Prokopem Velikým na ně táhnou, dalo se ve zmatku na divoký útěk, nepřítele ani nevyčkavši; kardinál Julián, jenž zastavil několik houfův a přiměl je k odporu, ocitl se sám v nebezpečenství před křižáky, kteří v rozjitření svém vinu za pohromu tuto na něho svalovali, a zachránil se jen v družině biskupa vircpurského, v níž jel přestrojen za sprostého vojáka. Porážkou u Domažlic nabyl však Cesarini pevného přesvědčení o neprospěšnosti dosavadního nakládání s Čechy i o potřebě, získati je církvi zase prostředky laskavými; a jako dříve hořel pro válku, tak nyní neviděl spásy, leč ve smírném jednání koncilu basilejského, na němž hned po příchodu svém do Basileje vymohl pozvání k Čechům, aby vypravili poselstvo ke vzajemnému dorozumění. Papeže Eugenia IV., jenž sbor basilejský chtěl rozpustiti, hleděl odvrátiti od úmyslu takového, avšak vida, že snahy jeho jsou marny, a nechtěje se postaviti ani proti papeži, ani proti shromážděným prelátům, vzdal se r. 1432 předsednictví. Poselství českému prokázal kardinál Julián služeb znamenitých prostřednictvím svým u ostatních knížat duchovních a přilnuv zvláště důvěrně ke knězi Prokopu Velkému, neztrácel naděje v dorozumění s národem českým, i když nedocíleno na koncilu dohodnutí a poslové čeští do vlasti se ubírali. V l. 1438 – 39 pokoušel se marně na synodě ve Ferraře a Florencii o sjednocení církve východní s římskou a odešed potom za papežského legáta do Uher chystal tam křižáckou výpravu proti Turkům. Pohnuv krále Vladislava r. 1444, aby po čtyřech dnech porušil příznivý mír Szegedinský a obnovil válku, vydal se s vojskem do Bulharska, ale po nešťastné bitvě u Varny zahynul na útěku, neznámo, zdali rukou nepřátelskou nebo rukou lupičských převozníků na Dunaji. p.

Související hesla