Česká Třebová

, město ve východních Čechách v okrese Ústí nad Orlicí; 17 100 obyvatel (1999). Průmysl textilní, strojírenský, potravinářský. Významná dopravní křižovatka. Rozvoj od postavení železnice do Olomouce (1845) a Brna (1849). – Osada připomínána v roce 1278; renesanční radnice (1547), původní románská rotunda, empírový farní kostel.

Ottův slovník naučný: Česká Třebová

Třebová Česká (něm. BöhmischTrübau), město v Čechách v hejtm. lanškrounském, okr. ústeckém n. O., na pomezí českomoravském v půvabném údolí Třebovských terras opukových při řece Třebovce, s 2 obrovskými zřídly pramenité vody (113.000 hl denně), při rakousko-uherské státní dráze, 380 m n. m., 830 d., 6040 obyv., z nich 60 něm. (1900). K Č. Třebové přísluší 2 km vzdálená samota Hory s poutnickou kaplí Panny Marie a starobylými lázněmi, jež hodí se k letnímu pobytu. Z budov vyniká starobylý kostelíček sv. Kateřiny ve slohu románském v podobě rotundy z prvních věků křesťanských, radnice se znakem Petra Bohdaneckého z Hodkova ze XVI. stol., děkanský chrám sv. Jakuba ve slohu románském v podobě kříže z konce XVIII. stol. a budovy školní z l. 1867 a 1896. V Č. Třebové jsou 5tř. školy obecné a 3tř. měšť. pro chlapce a dívky, průmyslová šk. pokračovací, městská opatrovna, 2tř. soukromá obec. škola s opatrovnou něm. Schulvereinu, městské museum, obecná knihovna (2100 sv.), stanice meteorologická a četnická. Největší čásť pozemků zaujímají pole a lesy; lesy dávají hojnost měkkého dříví, polní hospodářství provozuje se na malých plochách, ve vodách hojnost ryb a raků. Lomy dávají tvrdý vápenec (opuku), v němž se vyskytuji hojné otisky a zkameněliny škeblí, mušlí a raků; z červené hlíny dělají se cihly. V Č. Třebováé nastal v posledních letech utěšený rozvoj průmyslu a obchodu. Menší čásť obyvatelstva živí se polním hospodářstvím, větší čásť dochází obživy na místním velikém nádraží, v průmyslových závodech, drobných živnostech a v obchodě. K průmyslovým závodům náleží veliká továrna na bavlněné zboží, strojnické dílny na nádraží, 2 parostr. truhlárny, parostr. pivovar se sladovnou, umělecké mlýny a kruhová cihelna. Kromě těch výroba tkalcovského zboží, zejména pytlů beze švů, výroba zboží bednářského a kávových mlýnků, pracích obleků, dílny strojnické, zámečnické a mosaznické, provaznictví. Z Č. Třebové vyváží se stavební dříví, truhlářské a bednářské výrobky, tkaniny bavlněné a lněné, mouka, kávové mlýnky a zboží oděvnické. Průmysl a obchod jest podporován hojnými dopravními prostředky. Č. Třebová jest důležitou stanicí železniční, odkud rozbíhají se dráhy ku Praze, Brnu a Olomouci. Město má měst. spořitelnu, občanskou záložnu, spořitelní a záložní spolek Raiffeisenův, 2 pošty se stanicí telegrafní, velikou lékárnu a několik moderně zařízených hotelův. Erb městský: kohout s mužskou hlavou v třírohé čepici v modrém poli, jehož původ jest neznám.-Dějiny. Třebová Č. příslušela původně k župě litomyšlské. Nad krajinou třebovskou vládli v X. stol. Slavníkovci, po nich Vršovci, později Hrabišici a posléze páni ze Švabenic. Náležejíc k pomeznímu hvozdu, jmění zemskému, stala se za Přemysla II. po vymýcení zbožím královským. V zakládací listině z roku 1304 jmenuje se Č. Třebová, která tehdáž již byla městem, mezi statky, které králem Václavem II. byly darovány klášteru zbraslavskému. Po smrti krále Václava III. Hajman z Dubé provozoval nad městem po 2 léta krutou vládu, až zbraslavský klášter lanšperské panství z moci Hajmanovy vykoupil. V té době zle trpěla Č. Třebová i okolní města od loupeživých rytířů. R. 1356 hrazené město Č. Třebová s ostatními městy panství lanšperského dostalo se výměnou za jiné statky pod světskou i duchovní moc biskupů litomyšlských. Z té doby chová městské museum některé památky. Biskup Jan IV. rozdělil statky kostela litomyšlského mezi sebe a kapitolu; Č. Třebová připadla biskupovi. Týž biskup odpustil r. 1407 Č. Třebové a poddaným odúmrť a r. 1412 zbavil město s okolními osadami robot, jež dotčené obce od starodávna konaly ke hradu Lanšperku. Když za válek husitských biskupství litomyšlské navždy bylo pohřbeno, Sirotci odevzdali Č. Třebovou s ostatním panstvím Janu Městeckému. Za pozdějších držitelů panství lanšperského byl hejtmanem na hradě Lanšperce s plnou mocí jako skutečný držitel Jan Šárovec, jenž r. 1443 povolil, aby sousedé třebovičtí od města C. Třebové odtrhnouti se směli. R. 1451 koupil panství lanšperské od Bohuslava z Košíně Zdeněk Kostka z Postupic, jenž prodal v Č. Třebováé dům Foitův i s rolí, lukami a rybníky i s robotami a kůry p. Tobiášovi z Dobřínova. Pověst vypravuje, že ve válce s Uhry r. 1469 oddíl vojska uherského v Uhrových dolech u Č. Třebové byl od okolního obyvatelstva obklíčen a ubit. V bažinaté lesní půdě nalezeny zbytky zbraní, ostruhy, koňský pancéř, uherské peníze a j. Za Jana Kostky z Postupic lanšperský hejtman Bernart z Petrkova r. 1484 v sobotu před svátky svatodušními dovolil Třebovským, aby ke špitálu svému přikoupili jakousi louku, avšak příjem jeho z louky té koupí zkrácen býti neměl. Z r. 1485 pochází zvonek v románské věžičce kostelíčka sv. Kateřiny. Kol. r. 1534 Č. Třebová dostala se jako čásť panství lanšperského sňatkem rodu Pernšteinskému. Vojtěch z Pernšteina udělil r. 1526 Třebovským právo, by mohli v pivovaře obecním vařiti pivo. Jan z Pernšteina daroval r. 1543 ke špitálu třebovskému ze dvou gruntů roční plat půl kopy a 12 gr. R. 1544 koupil panství lanšperské od Jana z Pernšteina Petr Bohdanecký z Hodkova, za něhož byla bezpochyby v Č. Třebováé postavena radnice; aspoň jej připomíná kamenný štít nade vchodem do radnice s letopočtem 1546. Zemřel již r. 1549 a byl pochován v Č. Třebové v bývalém farním kostele, kdež jeho náhrobek stával vedle hlavních dveří. Ještě jednou Č. Třebová dostala se r. 1564 jako čásť panství lanšperského v držení rodu Pernšteinského, avšak již r. 1588 prodána opět Adamovi Hrzánovi z Harasova a na Skalce, jenž r. 1619 udělil třebovským obuvníkům artikule. Z té doby pochází také veliký zvon ve starobylé zvonici u kostelíčka sv. Kateřiny. R. 1622 Zdeslav Hrzán z Harasova prodal Č. Třebovou s ostatním zbožím Karlu kn. z Liechtensteinu. R. 1624 zrušeno měšťanům právo vařiti pivo, vinný nálev jim odňat a byli nuceni víno odbírati ze sklepů valtických a lednických. Když pak měšťané prosili za potvrzení svých starobylých výsad, dána jim odpověď, »když se v náboženství se svou křesťanskou a milostivou vrchností srovnají a k víře katolické všeobecně přistoupí, že jim všechny jejich živnosti a svobody k stvrzení přijíti mají.« Po smrti knížete Karla (r. 1627) Třebovští žádali jeho nejstaršího syna a nástupce Karla Eusebia za navrácení práv, dokazujíce, že již uložené podmínce vyhověli, přijavše víru katolickou, ale málo pořídili; teprve r. 1628 městu některé výsady potvrdil a některé starodávné povinnosti zrušil. Za války 30leté Č. Třebová zakusila mnoho strastí; v té době nastal v Č. Třebové veliký úpadek řemesel. Obyvatelstvo trpělo nemálo častými přechody a ubytováním lidu vojenského. R. 1636 dovršeno neštěstí města velikým požárem, jímž zničeno 57 domů, radnice, pivovar, mlýn pod branou, chrám, masné krámy, fara, škola a špitál. R. 1745 za jedinou noc celé vnitřní město opět lehlo popelem. Rovněž ve válce sedmileté město trpělo válečnými útrapami. R. 1773 obyvatelstvo Č. Třebové a okolí přestálo krutý hlad, tak že lidé jedli všeliké nezáživné věci, z čehož zase vznikaly těžké nemoci. R. 1793 dne 28. čna blesk zapálil starý far. kostel sv. Jakuba, tak že úplně lehl popelem. Alois Josef, syn knížete Františka Josefa, kázal vystavěti nynější chrám (1794-1801). I ve válkách francouzských město zakusilo mnohých příkoří a rozmanitých útrap. Jednotlivé tlupy vojska nepřátelského vymáhaly nejednou na ustrašených obyvatelích kruté výpalné. Č. Třebová byla městem hrazeným; rozsah hrazení městského byl skrovný. Hrazeni vinulo se kolem vnitřního města po zahradách domů, které stojí kolem náměstí a kostela. Město mělo dvě brány. Horní a Dolní. Horní brána zbořena byla teprve v polovici XIX. stol.; Dolní bránu připomíná Podbranský mlýn. Do polovice XIX. století domy v Č. Třebové byly většinou dřevěné. Hospodářské město téměř bez spojovacích prostředků žilo v horské krajině životem klidným a uzavřeným, avšak vystavěním železné dráhy přes Č. Třebovou nastal v letech 50tých XIX. stol. čilejší život ve městě. Dřevěné domky ponenáhlu počaly ustupovati zděným, na náměstí zbořeny masné krámy a náměstí vydlážděno. R. 1863 založena občanská záložna. V l. 1865-67 postavena nová školní budova na náměstí a r. 1868 zřízena v ní 4tř. chlap. a dív. šk. hlavní. Jako pronikl r. 1848 svobodomyslný a vlastenecký ruch až do Č. Třebové, tak konán také r. 1870 jeden z prvních táborů v Čechách na »Horách« u Č. Třebové. R. 1874 zřízena v Č. Třebové chlap. a div. šk. měšť., r. 1884 průmysI. šk. pokrač. a r. 1887 měst. opatrovna. R. 1895-96 vystavěna druhá monumentální budova pro školy chlapecké ar. 1904 postaven dobr. sboru has. nový has. dům. R. 1885 založen půvabný městský park »Javorkæ a r. 1905 postaven v něm restaurační pavillon pro letní hosti. T. r. zřízen nový rozsáhlý hřbitov a postaveno Palackého nábřeží při řece Třebovce. Č. Třebová kráčí vstříc utěšené budoucnosti, majíc mnohé podmínky dalšího rozvoje a rozkvětu. V Č. Třebové narodili se Jan Chorinnus, Jan Hýbl, František Klácel (Třebovský). Na místním hřbitově odpočívají: Frant. Prav. Volák, Gabriel B. Kubelka, Václ. Vl. Hausman. Srv. A. Sedláček, Hrady a zámky české; E. K. Zeiner, Ústí n. O. Hbk.

Související hesla