Chanovští z Dlouhé Vsi

, český šlechtický rod, který vznikl v 15. století. Vlastnili statky v jihozápadních Čechách (Rabí). Albert Chanovský byl významným jezuitským misionářem. Rod vymřel 1877.

Ottův slovník naučný: Chanovští z Dlouhé Vsi

Chanovský z Dlouhévsi, jméno větve Dlouhoveských z D., pocházeli od Volfganga z D. na Chanovicích v l. 1492 až 1523 připomenutého a manželky jeho Evy z Vidhostic na Pajreku. Čtyři synové jejich: Petr, Jiří, Mauric a Adam drželi také k Pajreku a Hornímu Nýrsku Svíradice Chanovice a jiné ještě statky, až konečně Adam samojediným pánem těchto statků se stal a prodav Pajrek r. 1556 Rábí koupil r. 1570 a rábskou linii založil, která ostatní všechny přetrvavši za našich dnů teprve vymřela. Adam zemřel r. 1598 maje věku svého 94 let a zplodil s dvěma manž. Marianou Kocovou z Dobrše († asi 1564) a Markétou Bukovanskou z Bukovan († 1604) syny: Petra, Jana, Jindřicha, Jana Viléma, Kryštofa a Volfganga, kterým již r. 1589 statek Lazsko odevzdal. Petr na Chanovicích a Újezdci zemřel brzo po otci zanechav syna Jana Jindřicha, jenž oba statky prodav nabyl Lazska a Rábí. Jan, druhý syn Adamův, zdědil Dožice, Hradiště a Týniště po Mauricovi Chanovskému († 1604) a měl s manž. Kateřinou Valovskou z Úsuší 15 dětí, ze kterých známe syny Vojtěcha, Alše na Hradišti, Bohuslava Maurice na Týništi a Karla na Dožicích. Jindřich, třetí syn Adamův, usadil se na Smolotelích, byl písařem menších desk zemských a místosudím království Českého. Asi r. 1619 zemřel zanechav syna Adama a Jana Viléma. Rábí dostalo se čtvrtému synovi Adamovu Janu Vilémovi, jenž byl král. berníkem kraje pracheňského r. 1601, ale již r. 1607 zemřel zůstaviv nezletilého syna Adama Přibíka, jehož poručnicí byla sestra jeho Marie Markéta. Smrtí jeho někdy r. 1620 Rábí zdědil pátý syn Adamův Kryštof, který také Chanovice a Újezdec od Jana Jindřicha koupil. Kryštof byl JMC. radou, purkrabím kraje hradeckého a soudcem zemským; rok před svou smrtí (†1628) daroval Rábským dvůr Mýto s přísl. a potvrdil jim právo trhy odbývati a pivo vařiti. Šestý syn Adamův Volfgang Ch. z D. oblíbiv sobě stav duchovní stal se proboštem karlšteinským, ale zemřel záhy (v 31. r. věku svého) po dvouletém proboštování roku 1586. Ve šlepějích jeho kráčel Vojtěch, Janův syn (* 1581 ve Svírajicích u Horažďovic), jenž do řádu jesuitského vstoupiv řeholní slib složil r. 1601, v kolleji kladské a pražské mládež vyučoval, představeným konviktu pražského u sv. Bartoloměje byl a pak na Moravě missionářoval v l. 1613 – 15. Na to byl povolán za rektora kolleje krumlovské. Vzdav se tohoto úřadu r. 1621 oddal se úplně missionářství, které po 22 let vykonával v Kolíně, v Táboře, hlavně pak na Pracheňsku a Plzeňsku. Nebylo žádných obtíží ani překážek, které by Chanovský-skému byly vadily v jeho práci na vinici Páně, vedro, zimu, sloty a nepohodu trpělivě snášel a když na svých cestách do některé osady přišel, zvonkem svolával k sobě staré i mladé a obrázky je odměňoval, když pozorně jeho výklady poslouchali. Znal do podrobna životy svatých patronů našich a mužů příkladným životem proslulých a rád o nich vypravoval v kázáních svých, tak že slova jeho velice jímala krajany české. V životopise jeho najde čtenář obrázky ze života lidového na vesnici a v městě tak výborné, že ani popěvky a písničky tehdejší doby nescházejí. Idyllické tyto obrázky přástev a odpoledních nedělních slavností venkovských často ovšem hlaholem trub a bubnů i hukotem děl válečných bývají přerušovány. Pamatuje na svůj řád Chanovskýpřimluvil se u Jiřího hr. z Martinic, u jeho sestry Lucie hr. z Kolovrat a u šlechty kolem Klatov osedlé, že na svůj náklad dali zříditi novou kollej jesuitskou v Klatovech s krásným kostelem, v kterémž V. Chanovskýpochován jest zemřev dne 16. kv. 1643. Životopis jeho sepsal po latinsku a vydal P. Jan Tanner v Kolíně nad Rýnem r. 1660: »Vir apostolicus seu Vita et virtutes R. P. Alberti Chanovský e Societate Jesu in Provincia Boëmiae«. Chanovskýsám sepsaI po česku a Tanner vydal po latinsku: Vestigium Boëmiae Piae v Praze r. 1659. Spis ten jest obšírnější vydání Pontanova spisu »Boëmia Piæ a podrobnostmi historickými i topografickými velmi zajímavý, Cruger a Balbin Tannerovi pomáhali Chanovský-ského data doplňovati. Českým jazykem dále složil Chanovskýspis: Zpráva křesťanská s krátkým výkladem podstatnějších věcí, které každému křesťanu věděti přísluší (Praha, 1676 a potom několikráte ještě vydaný) a Vavřince Suria Vitae Sanctorum, t. j. Životové, skutkové a mučedlnictví též i zázraky svatých a světic na každý den celého roku rozvržení (Praha, 1625 a 1696). Náklad na tisk vedl strýc Vojtěchův Kryštof ChanovskýK tomuto spisu přidány: »Některé kusy o svátosti oltářní« a »Život sv. Františkæ v Krumlově r. 1621 sepsaný, ale netištěný. Z bratří Vojtěchových Aleš a Bohuslav Mauric dědili spolu s Janem Jindřichen po Kryštofovi r. 1628 jeho statky; Chanovice a Újezdec dostaly se Alšovi, který oba statky spolu s Hradištěm odevzdal synu Janu Albrechtovi r. 1644, druhý syn Jiří zemřel bezdětek r. 1590. Po Alšovi brzo také jeho bratr Bohuslav Mauric zemřel a statek jeho Týniště prodán v prospěch jeho nezletilé dcery Anny Kateřiny r. 1648 Sebestiánu Ferdinandovi z Říčan, který si vzal matku její Alžbětu ze Zeberka. Karel zemřel zůstaviv jediného syna Jana Karla. Rábí držel po Kryštofovi Chanovském z D. Jan Jindřich, syn Petrův, jenž byl od r. 1623 také pánem na Lazsku, místosudím zemským r. 1629-34, purkrabím kraje hradeckého r. 1638-40 a podkomořím král. Českého. Se svou manž. Annou Barborou Častolarkou z Dlouhévsi zřídil P. Marii v kostele rábském nový oltář r. 1636, na němž zároveň obraz jeho i manželčin se, zachovaly. R. 1642 zdvihli všichni tehdejší potomci Adamovi odpor proti jeho držení hradu Rábí hájíce práv svých k tomuto panství a proto také po jeho smrti (r. 1647) Rábí rozděleno dle kšaftu Kryštofova zhotoveného r. 1627 mezi Kryštofovy dědice r. 1648. Jan, bratr Kryštofův, jakož svrchu řečeno, měl syny Alše a Karla (kromě Vojtěcha, jesuity, a jiných synů bezdětných) a týž Aleš Jana Albrechta a Karel Jana Karla; oběma těmto dědicům připadl jeden díl Rábí. Druhý díl dostal se Petrovu vnukovi Janu Vilému mladšímu a třetí díl obdržeti měl Jan Vilém starší, syn Jindřichův. Konečně rozděleno celé dědictví Chanovských (Rábí a Chanovice) tak, že z hradu Rábí staly se dvě polovice, jednu dostal Jan Vilém starší na Smolotelích, druhou s panstvím budětickým obdrželi Jan Karel a Jan Albrecht dohromady; Chanovice přikázány jako třetí díl Janovi Jindřichovi pro jeho syna Jana Viléma ml., jehož bratr Adam Ignác jako jesuita r. 1642 zemřel. Jan Vilém pojal za manželku Barboru Malovcovou z Chýnova a z Vinterberka a měl s ní syna Františka Václava, jenž se oženil r. 1678 s Helenou Alzbětou Chuchelskou z Nestájova, kteráž mu dva syny, Václava a Jana Josefa, a pět dcer porodila. Václav prodal Chanovice r. 1717 hr. z Rumerskirchu, byl starostou desk zemských a držel Vrutice, Katusice a Vysočany r. 1731. Na statky tyto uvalen mu sekvestr a r. 1738 žaloval Chanovskýsekvestratora Bossiho pro některé nepřístojnosti. Smolotelský Jan Vilém seděl v Rábí až do své smrti r. 1672. Synové jeho Jan Jindřich a Adam rozdělili se o dědictví otcovské takovým způsobem, že Jan Jindřich místo Smolotel přijal díl rábský a Adam sídlel na Smolotelích, od r. 1678 dostal Jan Jindřich též třetí díl rábský. Jan Karel a Jan Albrecht svou polovici Rábí také mezi sebou rozdělili a celé zboží r. 1648 mělo tři pány: jeden držel polovici a dva měli po čtvrtině. Jan Karel, jemuž také Dožice náležely, prodal svou čtvrtinu Rábí r. 1650 do cizích rukou a teprve r. 1678 ji opět Jan Jindřich Chanovskýrodu svému získal. Po jeho smrti (†1685) nezletilým synům jeho Janu Vilémovi a Janu Václavovi za poručníka ustanoven jest Adam Chanovskýna Smolotelích, menší písař při dskách zemských. Jan Albrecht Chanovský, spolu pán na Hradišti, seděl na své čtvrtině Rábí až do své smrti a po něm dědila Kateřina Příchovská, převorka kláštera sv. Anny na Starém Městě Pražském. a Dorota Františka Uhrová z Dlouhé vsi. Pro dluhy byl tento statek prodán a teprve r. 1673 koupila jej Marie Julie Chanovská z Dlouhévsi. rozená Binagovna na Rábí, vdova po Janu Jindřichovi Chanovský-kém z D. a matka mladých pánů Rábských, tak že Rábí zase jednoho pána mělo' Jan Vilém a Jan Václav porovnali se r. 1694 o dědictví otcovské a mladší bratr ujal Rábí; že však následujícího roku zemřel, Jan Vilém Rábí po něm zdědil. R. 1708 prodal rodné sídlo své a koupil r. 1710 malý statek Kamennou na Berounsku. Smolotely koupili r. 1605 br. Kryštof a Jindřich Ch. z D. a potomci jejich je drželi až do konce téhož stoleti. Po Jindřichovi, zemřelém r. 1619, vládla na S. manželka jeho Anna z Příchovic. Ze synů jejích Adam Chanovskýbyl místopísařem král. Českého a v mladém věku zemřel; druhý syn Jan Vilém ujal Smolotely a když r. 1672 zemřel, Adam Maximilian, mladší jeho syn, spočátku na S. vládl, ale potom statek ten přenechal Janu Jindřichovi Chanovskému, bratru svému. Bratr Adamův Jan Ignác, jenž se psal také Dlouhoveským z Dlouhévsi, kšaftem svým ze dne 24. led. 1701 zřídil ze zakoupených statků Kraselova, Záhořic, Němčic a Hodějova fideikommiss Chanovský-ch, Častolarů a Dlouhoveských z Dlouhévsi ustanoviv, aby držitelé jeho hodnosti svobodných pánů nepřijímali. Fideikommiss ten nastoupil Adam Josef Ch. z D. nejstarší syn zakladatelova bratra Adama Maximiliana, J. M. cís. a král. soudů komorního a dvor. rady a místopísaře v král. Českém (†1709). Smrtí jeho bezdětnou r. 1714 přešly statky svěřenské na jeho bratra Jana Felixa, jenž k Smolotelům též Řeteč, Touškov a Bukovany držel až do r. 1725, ale také bezdětek zemřel, načež Smolotely r. 1732 ve dražbě prodány byly a fideikommiss ujal Kamenského Jana Viléma (†1719) syn Jan Jindřich Chanovský, jenž zakladatelem Chanovský-ch větve na svěřenských statcích se stal, která teprve r. 1877 dne 21. kv. úplně sešla a s ní také Chanovský-vští vůbec vymřeli. Jan Jindřich měl s manželkou Barborou svob. paní Hildprandtovou z Ottenhausenu dva syny, Jana Josefa a Františka Viléma, ze kterých onen fideikommiss ujal a tento vojenskému stavu se věnoval (†1760). Oženiv se s Marií Annou Radeckou z Radče zplodil Jan Josef čtyři syny: Jana Karla, Remedia Oktaviana, Josefa Václava a Otu Viktorína, kteří r. 1788 byli na živu. Jeden z nich měl osm synů, které všechny přetrval František Xaver Chanovský, poslední majitel fideikommissu a poslední z rodu Chanovských. Byl ještě v mladém věku, když dělová koule v bitvě u Asprů r. 1809 jemu půl ruky odstřelila, tak že ostatní čásť mu amputována býti musila. Oddal se proto vědán a byl professorem na vojenské akademii v Novém Městě za Vídní, později ředitelem technického ústavu v Praze. Odebrav se na odpočinek na Němčice zaměstnával se i zde studiemi mathematickými a také genealogický materiál k dějinám rodu Dlouhoveských z D. snesl, jenž nyní v museu českém v Praze se chová. Z manželství svého s Alžbětou sv. paní Puteanovou neměl žádných dítek a skončil svůj život vlasti a vědě věnovaný r. 1877. Vedle pošlosti Adamovy, o které jsme posud jednali, žili také potomci z bratří jeho Petra a Jiřího. Jiřík měl syna Volfa u dvora velmože Petra Voka z Rosenberka, jenž jeho purkrabím na Želci byl r. 1571. Bratrem Volfovým nebo synem Jiříkovým byl Jindřich Chanovský, jenž byl v l. 1594 – 1609 lesníkem ve službách vévody Virtemberského v Neuenstadtě a před r. 1625 zemřel. Manž. jeho byla Johanka Rafínova. Po něm jmenují se ve Virtembersku bratří Bedřich Ludvík a Bedřich Kazimír Ch. z D. Tento byl r. 1617 immatrikulován mezi rytířstvo kantonu kocherského, r. 1647 hradu Thalheimu nabyl a r. 1648 ve Štutgartě zemřel, nezplodiv žádných dítek s manželkou Majdalenou z Ehingen († 1632). Bedřich Ludvík byl švédským plukovníkem a velitelem ve Freiburku (v Breisgavě) od Bernarda, vévody Výmarského, jmenován. Když pak r. 1644 Mercymu vzdáti se musil, přijal službu ve franc. vojště a zemřev r. 1645 byl ve Štrasburku v kostele sv. Tomáše pochován, kde posud náhrobní kámen jeho se zachoval. Syny zůstavil dva, Bedřicha Ludvíka a Augusta, který r. 1665 s Rosinou Greckovou z Kochendorfu se oženil a s ní dva syny měl, Volfa a Ludvíka, jenž na prostředním hradě v Thalheimě seděl r. 1675 a r. 1678 již byl mrtev; sestra Augustova Eva Eufrosina (zemřela po r. 1683) provdala se za Augusta ze Schmidtberku v Lehrensteinfeldu. Klř.