Chemické vazby

, způsob spojení atomů prostřednictvím vnějších (valenčních) elektronů do složitějšího útvaru, který má nižší obsah energie, a je tedy stabilnější než jeho samostatné složky. Podle způsobu stabilizace se rozlišují tři základní druhy chemických vazeb: a) iontová (polární, heteropolární) vazba vzniká úplným předáním elektronů (NaCl); b) kovalentní (nepolární, homopolární) vazba vzniká sdílením jednoho (H2), dvou nebo tří elektronových párů (vazba jednoduchá, dvojná, respektive trojná) dvěma prvky, z nichž každý poskytl stejné množství elektronů; c) koordinační (dativní, donor-akceptorová, semipolární) vazba vznikne tak, že jeden atom (donor) poskytne celý elektronový pár, druhý atom (akceptor) zase prázdný vazebný orbital (kation NH4+). Ke stabilizaci vazebných elektronů může dojít i tak, že vazebné orbitaly vytvoří jediný elektronový pás, který elektrony obsadí společně. To je případ kovové vazby (nastává u kovových krystalů). Chemická vazba organických molekul má některé zvláštní rysy, především násobnost vazeb (vazby dvojné, trojné). Pokud vycházejí dvě dvojné vazby z jednoho atomu, nazývají se kumulované (keten CH2=C=O), pokud z každého jen jedna, jde o vazby konjugované (1, 3-butadien CH2=CH–CH=CH2). Viz též aromatické sloučeniny.

Ottův slovník naučný: Chemické vazby

Vazba: chemická nazývá se domnělé spojení atomů jednotlivých prvků. Rozeznáváme vazbu jednoduchou, na př. Cl–H, dvojnásobnou » C=O trojnásobnou » C≡N, řetězovou: C–C–C–C. Mluvíme o uvolnění vazby, přetržení atd., berouce výrazy z vazeb obyčejných. Rn.

Související hesla