Chlumčanští z Přestavlk

, český šlechtický rod, doložený z 13. století. Poslední člen rodu Václav Leopold Chlumčanský z Přestavlk (1749–1830) byl od 1801 litoměřickým biskupem a od 1814 pražským arcibiskupem.

Ottův slovník naučný: Chlumčanští z Přestavlk

Chlumčanský z Přestavlk a z Chlumčan, jméno vládycké rodiny české, která od XIII. až do XIX. věku v Čechách žila a státu i církvi platné služby konala. Chlumčanský z přestavlk a z chlumčanští pocházeli z Přestavlk v okresu stodském a honosili se erbem na zdél rozděleným, stříbrným a černým, s buvolovými rohy, bílým a černým na helmě. Praotci rodiny této byli Purkart z Přestavlk a syn jeho Zdislav vl. 1241 – 43 jmenovaní v listech kraje plzeňského, kromě nich též Volbram a Vilart z P. r. 1250 tamtéž se připomínají. R. 1358 držel Vlach z P. ves Háj na Úhlavě a měl syny: Racka, Jana, Petra a Vlacha v r. 1359 – 1389. Nevíme, čí synové byli bratří Racek, Jan a Vintíř na Přestavlcích a Chlumčanech v létech 1416 – 34, ze kterých Vintíř jako farář přestavlcký před r. 1422 zemřel; vrstevníkem jejich byl Mikuláš řeč. Vlach z P. v r. 1389 až 1411. Po Rackovi zůstal vedle několika jiných synů jmen nepovědomých syn Jan Chlumčanský z přestavlk a z chlumčanz P. (1433 až 1456), jehož manž. byla Markéta Varlichovna z Frimburka, kteraz mu porodila syny: Petra († 1485), Mikuláše Vlacha (1482 v Sulislavi, 1496 v Přest.), Rousa na Chlumčanech a Viléma na Bubně (1474 až 1492) a na Buksičtě u Plzně (1501). Petr zůstavil syny Jana a Racka r. 1494 připomenuté, Vilém kromě dcery Ludmily syny Kryštofora na Bubně r. 1509, jenž byl r. 1549 již mrtev, Adama, Zdeňka, Jarolíma (1549), Jiříka r. 1544 na Plešnicích a Šebestiana r. 1543 na Buksičtě. Po Kryštofovi zůstali dva synové: Vilém na Újezdě, Jenči a Tisovicích v r. 1526 – 64 (m. Markéta z Píbru), po němž dědil syn Jeroným Tisovice a prodal je r. 1575, pak druhého syna Jana na Újezdě nade Mží († 1544), který zanechal sirotka Jana r. 1544 připomenutého. Jan tento nejmladším jmenovaný pojal za manželku Dorotu Vlasatou z Domaslavě († j. 1605), s níž zplodil syny Adama Jiřího, Jindřicha a Václava († j. 1605), po kterých zůstali potomci Jan Kryštof r. 1666 nezletilý po Adamovi a Oldřich Kryštof r. 1666 již dospělý po Jindřichovi. Strýc Viléma na Bubně (1490 – 97) Markvart (snad syn Rousův) stal se praotcem větve Chlumčanský z přestavlk a z chlumčanch, která přetrvavši všechny ostatní haluze až do úplného vymření rodiny té se udržela. Vrstevník jeho Václav, kterého do genealogického rámce vřaditi nemůžeme, připomíná se poprvé r. 1497 a seděl r. 1516 na Štěpánovicích a Újezdě Purkartově, dědil po Barboře z Mělnic r. 1521 a jmenuje se naposled r. 1527; r. 1545 byl již mrtev a zůstala po něm vdova Anna z Drahkova se třemi syny. O nejstarším Petrovi nemáme zpráv, Kryštof byl ve službách rožmberských purkrabím na Zelči r. 1567 a Jan nejstarším jmenovaný koupil hrad Skálu r. 1572. Tento také jediný potomky měl s manželkou svou Annou ze Lhoty: Jindřicha, Adama a Jana Boreně. Jindřich držel Radkovice a Lukavici Dolejší, kde před r. 1606 zemřel, zůstaviv dvě dcery, Kateřinu za pána z Řičan r. 1607 provdanou a Annu za vládyku Březského r. 1613. Adam držel Bukovou r. 1615 a zabil Viléma Brouma z Mířetic v hádce r. 1618; Jan Boreň seděl na Újezdě až do své smrti r. 1618 a byl vrstevníkům svým znám jako cestovatel neunavný, jenž jedenáctekrát do cizích zemí si vyjel, do Německa, Říma, Polska, Prus a Uher, a tyto cesty jazykem českým popsal. Rukopis ten dostal se s vnučkou jeho Ludmilou provdanou za Jana Václava Dubského z Vitíněvsi do Pičína někdy r. 1682, ale dnes o něm se neví. (Viz Jirečkovu Rukověť.) Se svou manželkou Maruší Janovskou z Janovic měl Jan Boreň šest synů a dcery Judytu, Dorotu a Justynu. Rolant, David, Jiří a Jindřich byli r. 1615 jiz dospělí, Vladislav a Karel ještě nezletilí. Jindřich byl r. 1617 v Přešticích zabit od Petra Karla z Klenového a Vladislav usadil se od r. 1644 na Trhových Dušníkách v Berounsku. A jako jsme nyní učinili u potomků Václavových, provázeti budeme též pošlost Markvartovu až ke katastrofě bělohorské. Markvartovými syny jmenují se Jiřík a Zikmunt r. 1545, kteří téhož roku Vlasatým z Domoslavě Chlumčany do desk vložili, Jiřík († před r. 1579) seděl na dílu Plešnic a na Bubně a měl za Ladislavem ze Šternberka († 1573) 500 k. na dluhách, Zikmund držel Zemětice a byl r. 1549 také hejtmanem na Bečově. K těmto dvěma bratřím počítají se ještě tři: Jan, Petr a Kryštof, ač nevíme, z jakých důvodů. Jan držel Plešnici v r. 1556 – 58 a snad také pozdějí v r. 1570 až 1590 Čistou, Slatinu a Milíčoves, kde kostel obnovil a jako nejstarší Jan Chlumčanský z přestavlk a z chlumčanr. 1590 pochován byl. Ze synů Markvartových měl jen Jiřík s manž. Bohunkou z Košemberka potomky: Oldřicha Kryštofa, Zikmunta a Václava r. 1579 nezletilé a Jana Markvarta zletilého na Bijadlech a Maškrově, jenž r. 1637 prodal Bukovou a ještě r. 1650 seděl na Bělči v Prachensku. Dětí neměl aniž bratr jeho Zikmunt. Chlumčanský z přestavlk a z chlumčanští súčastnili se bouří stavovských. Adam, David, Jan Jindřich a Zikmunt podepsali přísahu stavů týkající se konfederace, ale vyhradili sobě, co by bylo proti náboženství katolickému; proto byli osvobozeni pokuty r. 1623 a jen David Chlumčanský z přestavlk a z chlumčan, který r. 1631 – při vpádu saském povstalé sedláky vedl k nepříteli, propadl pohledanost svou na statku Václava Příchovského. Jindřich, Václav a Zikmunt, bratři Chlumčanský z přestavlk a z chlumčanští, podepsali konfederaci a súčastnili se výpravy zemské, avšak přistoupivše k náboženství katol. byli r. 1629 pokuty za perdon osvobozeni a podrželi statky své Bukovou a Loučim. Oldřich Chlumčanský z přestavlk a z chlumčan(jenž do r. 1605 na Čeminech seděl) súčastnil se s bratrem Václavem vzpoury tím, že bratra svého Kryštofa vypravil k vojsku stavovskému; proto odsouzen r. 1623 všeho jmění, ale bratr jeho Kryštof r. 1629 osvobozen jest. Syna měl Oldřich Kryštofa již r. 1599 připomenutého. Václav st. Chlumčanský z přestavlk a z chlumčanna Stokově odsouzen r. 1623 polovice jmění, protože k hotovosti veřejné vypravil v čase vzpoury bratra svého Vladislava; Štokov konfiskovaný koupila jeho manželka Salomena Hradištská rod. Příchovská z Příchovic r. 1623. Kromě statků na Klatovsku a Plzeňsku měli Chlumčanský z přestavlk a z chlumčanští též dvůr v Drahouši na Žatecku u Podbořan, kde r. 1589 Jan ml. Chlumčanský z přestavlk a z chlumčan seděl a snad jednou osobou jest s Jenem nejml. Chlumčanský z přestavlk a z chlumčanm, jemuž manželka jeho Dorota Chlumčanský z přestavlk a z chlumčanká z Domoslavě r. 1584 všechen majetek svůj po smrti odkázala a o jehož třech synech svrchu jsme mluvili. Druhou manž. Jana nejml. byla Anna Malovcovna z Chejnova a z Vimberka. Oldřich Kryštof, jenž s první manž. Kateřinou Nebylovskou z Drahobuze získal Polyň, po její smrti r. 1662 sňatkem s Marií Markvartkou z Hrádku nabyl Bělče na Pracheňsku a Vladislav, syn Jana Boreně, koupil Stěžov na Berounsku r. 1641 a Trhové Dušníky r. 1644. Vladislav (první m. Kateřina Šleglovská ze Schützendorfu) byl hejtmanem kraje podbrdského r. 1644, JMC. radou a soudcem zemským a r. 1664 podruhé se oženil s Maximiliánou Apollonií Měsíčkovnou z Výškova. Synové Vladislavovi Jan Vilém, František Antonín, Václav Karel a Maximilián Leopold prodali Dušníky a Obcov bratru svému Jindřichovi Chlumčanský z přestavlk a z chkému. Jindř. byl přísedícím komor. soudu v r. 1685,1689 a 1709, Jan Vilém držel Stěžov, který r. 1670 od otce koupil, a byl r. 1669 přísedícím nejv. purkrabského soudu, nejstarší Vladislavův syn Leopold byl r. 1682 knězem řádu cisterciáckého na Zbraslavi. O ostatních bratřích a jejich pošlosti zevrubného nic nevíme a jen se domýšlíme, že Jiřík Vilém a Jan Jakub Chlumčanský z přestavlk a z chlumčan, kteří v matrikách fary všerubské jako kmotři v létech 1681 – 82 se připomínají, byli potomci některého z těchto pěti bratří. Po Jindřichovi († 1708) byl bratr Václav pánem na Trhových Dušníkách, Německé Lhotě a Obcově a odkázal tyto statky »pro zachování rodų strýci Antonínovi Chlumčanský z přestavlk a z chkému r. 1722, synu bělečského Jana Františka, syna Oldřicha Kryštofa. Antonín koupil statek Růženou u Nadějkova nedaleko Jistebnice r. 1709 a prodal Dušníky r. 1734. S manželkou svou Johankou Voršilou Rozhovskou z Krucemburka měl 12 dětí, 9 dcer a 3 syny. Z dcer se provdaly Marie Anna za Jana Petra Stráníka z Kopidlna na Kamenné Lhotě u Borotína r. 1729, Josefa Klodiána za Františka Ferdinanda Radeckého z Radče na Růžené r. 1726 a Antonie Josefa za Maximiliána Josefa Dubského z Vitíněvsi r. 1733. Ze synů vstoupil Jan Václav do řádu kajetánskeho r. 1731, František záhy umřel a Antonín Josef pojav za manželku Josefu Obyteckou z Obytec dále rod svůj vedl. Koupil potomkům svým Hoštice na Volyňsku r. 1742 a Veselíčko u Milévska r. 1751, kde svůj byt až do smrti si oblíbil († 1772). Kšaftem svým rozdělil statky své mezi syny tou měrou, že Jan Nep. Veselíčko a Vojtěch Hoštice obdrželi; kněz světský Antonín byl penězi odbyt a dva řeholníci žili v klášteře bosých augustiniánů v Praze. (Po zrušení kláštera stal se kněz Jeronym Josef Chlumčanský z přestavlk a z chlumčan farářem v Nechvalicích na Sedlčansku v r. 1787 – 93 a potom děkanem v Boru.) Od Vojtěcha koupil Václav Leopold jako arcibiskup pražský Hoštice, a Veselíčko dostalo se do rodiny svob. p. z Bretfeldu. Synovec Vojtěchův František Josef sv. p. z Bretfeldu byl sice od Vojtěcha Chlumčanský z přestavlk a z chlumčankého, c. k. podplukovníka a komořího, za vlastního přijat, avšak nepřešel na něho ani erb ani titul starožitné rodiny Chlumčanský z přestavlk a z chlumčanch. Klř. Nejdéle ze všech synů Antonína Chlumčanský z přestavlk a z chlumčankého žil Václav Leopold, připomenutý již svrchu arcibiskup pražský (* 15. list. 1749 v Hošticích v Pracheňsku – † 14. čna 1830 v Praze). Studoval v Něm. Brodě, r. 1765 byl přijat do semináře sv. Václava v Praze a dokončiv studia filosofická, stal se mistrem svobodných umění. R. 1768 vstoupil do šlechtického konviktu u sv. Bartoloměje a dostudovav bohosloví stal se r. 1771 bakalářem. Posvěcen r. 1772 na kněze kaplanoval v Klášterci, stal se r. 1777 farářem ve Skoroticích, r. 1779 děkanem v Děčíně a t. r. zvolen kanovníkem metrop. kapitoly u sv. Víta v Praze, kde byl po 12 let kazatelem. Postoupiv k hodnosti arcijáhna, stal se r. 1795 tit. biskupem kanejským a suffragánem arcibiskupa Salma, r. 1796 generálním vikářem a r. 1801 biskupem litoměřickým. Nastoupiv 30. června 1802 úřad svůj osvědčoval se jakožto horlivý a dobročinný arcipastýř. Zřídil znova diécésní ústav theologický, rozšířil seminář, vynakládal velké summy na opravu budov kostelních i školních a zbudoval znova chrám na biskupském statku svém v Drmech. Pro neobmezenou štědrost jeho k chudině poctil jej císař František I. názvem »otce chudých« a jmenoval jej c. k. skutečným tajným radou. Když spojené vojsko r. 1813 u Litoměřic tábořilo, pečoval Chlumčanský z přestavlk a z chlumčan o jeho potřeby a zvláště o zaopatření vojínů raněných. I nabídl mu císař uprázdněné arcibiskupství lvovské, jež on však zamítl ze šlechetného důvodu, že nejsa jazyka polského znalý nemohl by lidu prospěti. Brzo potom, 13. kv. 1814, jmenován byl arcibiskupem pražským a 15. bř. 1815 u sv. Víta slavnostně nastolen. Hned potom rozdal 16.000 zl. mezi chudinu pražskou a r. 1817 věnoval na ulevení bídy v některých krajích českých 20.000 zl., a když mu z této summy zbývající časť 8000 zl. byla navrácena, daroval tyto peníze k založení Národního Musea, jemuž také věnoval valný počet vzácných prvotisků a rukopisů. Horlivě pečoval o zvelebení školství; na svých panstvích vystavěl 9 nových škol, zřídil znovu a zvelebil ústav pro vdovy a sirotky učitelské a stal se zakladatelem dvou reálných škol, v Rakovníku a v Liberci, prvních to ústavů toho druhu v Čechách. R. 1826 zavedl opět jitřní mši sv. o vánocích. Zorganisoval arcidiéc. seminář a ustanovil mu třetího představeného, jejž i sám do r. 1823 platil. Aby učinil přítrž nedostatku duchovenstva, živil v semináři 25 chudých studujících a odkázal na týž účel 10.000 zl. Staral se také o zřizování vikariátních knihoven k dalšímu vzdělání duchovenstva a podporoval tehdejší snahy o zvelebení jazyka českého; Jos. Jungmannovi platil po několik let zvláštního písaře, aby mohl svůj Slovník dokončiti a vydati, a když biskup Fr. Pištěk a ceremonář Karel Vinařický pojali úmysl založiti »Časopis pro katol. duchovenstvœ, dal ochotně svolení a podporoval tento důležitý sborník, ku pěstování theologie a ku zdokonalení spisovné češtiny prospěšný. Nemálo ztrpčovalo život Chlumčanský z přestavlk a z chkému dlouholeté vyšetřování kněze Bernarda Bolzana. Šlechetný arcibiskup byl mu přízniv a r. 1819 zasazoval se ve Vídni o jeho znovudosazení v úřad učitelský. V závěti odkázal Chlumčanský z přestavlk a z chlumčanznamenité summy různým chrámům i k účelům dobročinným a zůstaviv blahou památku v lidu českém, zemřel jako poslední potomek starožitné české vládycké rodiny Chlumčanský z přestavlk a z chlumčanch z Přestavlk a byl pohřben v arcibisk. hrobce u sv. Víta. Srv.: Dr. Kl. Borový, Dějiny diécése pražské (Praha, 1874); Ant. Frind, Geschichte der Prager Bischöfe u. Erzbischöfe (t., 1873). Et. O rodu Chlumčanský z přestavlk a z chlumčanch viz Jos. z Bretfeldu spis: Umriss einer kurzen Geschichte des Leitmeritzer Bisthums nebst genealog. Denkwüdigkeiten über das Alter und die Verdienste der böhm. Familie Chlumčanský z přestavlk a z chlumčan von Phlumčanský z přestavlk a z chlumčan(1811).