Chodowiecki Daniel Nicolaus

, německý malíř a grafik polského původu; původně kupec, od roku 1743 činný v Berlíně. Od 1797 ředitel berlínské akademie. Autor miniatur, ilustrací a grafických listů v rokokovém pojetí, kde precizně líčil dobový měšťanský život Berlína (Společnost u stolu, Módní pošetilosti, Fyziognomické hlavy).

Ottův slovník naučný: Chodowiecki Daniel Nicolaus

Chodowiecki Daniel, malíř miniaturních podobizen a slavný ryjec polský (*1726 v Gdansku – †1801 v Berlíně). Věnoval se pův. stavu kupeckému ve svém rodišti, ale zároveň cvičil se v kreslení, v čemž prvním učitelem byl mu jeho otec a teta Ayererová. Dalšího vzdělání uměleckého nabyl od Hayda a později od r. 1755 u Rodeho v Berlíně, kde již r. 1756 počal zabývati se rytím a leptáním za účelem illustrátorským. R. 1773 navštívil své rodiště a r. 1797 jmenován byl ředitelem král. akademie umění v Berlíně. Rod Chodowieckého pochází z Velkopolska, kde nejstarší známý předek Bartoloměj byl šlechticem; chotí jeho byla Kristina Morawská. Čtvrtý syn z tohoto manželství Matyáš (*1583) stal se dissidentským kazatelem v Zychlině a oženil se s Alžbětou Musoniowskou, s níž r. 1610 měl syna Jana, rovněž kazatele v Toruni, jenž oženil se s Alžbětou Rychowskou. Z manželství tohoto narodil se syn Kristián, kupec v Gdansku, jenž vzal si Žofii Genlirzownu, s níž r. 1698 měl syna Gottfrieda, také kupce v Gdansku, jenž oženil se s Henriettou Ayrerovou; synem těchto je Daniel Chodowiecki, jenž usadil se v Německu (vyňato z dopisu Chodowieckého Josefu Lęskému 1796). Chodowiecki je vynikajícím zástupcem umění této doby v Německu, jako v Anglii Hogarth a ve Francii Chardin. Následuje Hogartha a Chardina stal se malířem středního stavu, občanského, měšťáckého, ač daleko nemá tolik původní síly a vlastního temperamentu jako tito dva; jest střízlivější, ale vyrůstá rovněž ze svého okolí a ze své doby, v níž stojí pevně a přímo. Berlínská společnost jest mu východiskem. Prováděl sice již před tím illustrace k básním a románům, ale v illustracích těch poutá nás zhusta více interess kulturně historický než umělecký; nalézáme často skreslené formy shledávajíce, že neměl vždy tolik vkusu a techniky jako jeho francouzští předchůdci. Mimo to vázán byl na malý formát, jehož nemohl překročiti bez uměleckých nedostatků. Tím způsobem illustroval také ještě sedmiletou válku a dějiny Karla Vel. Potom teprve našel svůj vlastní obor v líčení prostého občanského života; avšak ani v tom oboru není vždy stejně vynikající; ve mnohých listech zajisté jest svěžejší a umělečtější než Hogarth, poněvadž nevycházel, jako tento, z éthické idee, neměl paedagogických záměrů a nemoralisoval; jindy jest však zase měšťácky suchý a rozumový, ale vždy vidíme, že naivně, prostě, bez záměrů díval se na přírodu a kreslil, co viděl. Listů jeho počítá se přes 2000 a nejznamenitější z nich jsou jednoduché ukázky krojů a módy. Výslovně uvádíme jen: 12 listů k Lessingově Minna von Barnhelm, 12 listů k Cervantesovu Don Quichotu, 12 listů ku Goldsmithovu Vikář Wakefieldský, 13 listů ku Gellertovým bajkám, k Lesageovu Gil Blas, ke spisům Voltairovým, k básním Bürgerovým, k několika dramatům Shakespearovým, 24 listy k Richardsonově Clarisse, k Vossově Luise, 12 listů k Dějinám sev.-amer. války za svobodu, 12 listů Modní pošetilosti; 1275 kreseb na 178 deskách pro Genealogický kalendář. Z jednotlivých listů sluší vytknouti: Loučení Jeana Calasa (1767, dle vlast. obrazu); Bedřich H. pruský a kor. princ při přehlídce vojska. V akademii berlínské jest od něho 108 pérových a tušových kreseb představujících jeho cestu do Gdanska r. 1773 (světlotiskem vyšlo 1883). Z obrazů a gouachů uvádíme: Modistka nabízí své zboží v soukromém domě (maj. spol. přátel věd v Poznani); Simulant (maj. t.); Kníže primas Podoski, podobizna (maj. Ludomira Cieńského v Okně). Z kreseb buďtež uvedeny: podobizna muže, pod. dámy, hlava důstojníka s parukou, ideální hlava děvčete, vojín ze sedmileté války, ochotník, pruský občan, šňupající komorníci, půtka kozácká, jezdci v bráně berlínské residence, padlý kamarád, podobizna paní Quantinové (1758), dítě v orientálském kostýmu (vše majetkem M. Pawlikowského ve Lvově), duchovní (maj. hr. Tarnowského v Dzikówě); z vynikajících rytin: Karavana (1768); Život prodajné ženy; první list k Lavaterovu Jesus Messias; Odváděni nevěsty; karikatury několika tehdy známých osob; tři polské figury; listy k Salzmannovu Karl von Carlsberg; allegorie Holdováni králi Bedřichu Vilému II. v Královci (1787); Malá etruská scéna; Dobré vlastnosti lidské (12 listů); Mozek umělcův (1792); Upřimnost a přetvářka (6 listů v »Göttinger Taschenkalender« na r. 1794); Anekdoty Bedřicha II. (6 listů); Založeni občanské svobody hamburské (1793); K dějinám Polska (6 listů: Kazimír Vel. umírá pádem na lovu; Vevoda Konrád Mazovský vyzývá krále Jana Albrechta na souboj; Velmistr Něm. řádu dává se tázati Luthera; Srážka senátorů Jana Teczyńského a Samuela Zborowského; Naboženská rozmluva v Toruni (1645); Stanislav Leszczyński prchá přestrojen z Gdanska do Kwizdzyna; 30 fysiognomických hlav (1797, Krása, Moudrost, Ostrovtip, Důstojnost, Dobrota, Rozum, Zkušenost, Počestnost, Zmužilost, Ctnost a j.); Ziethen spí u tabule Bedřicha II. Mimo to chová ještě od něho mus. v Berlíně obraz Hra na slepou bábu, mus. v Lipsku Místo odpočinku v oboře u Berlína. Naše museum chová rozsáhlou sbírku jeho rytin ve třech foliantech. Ze školy Chodowieckého pochodí z velké části Bacciarelli Marcel a škola jeho (Plersch, Bechon, Borowski, Bielawski, Smuglewiczové, Norblin de la Gourdaine, de Leseur aj.). – Srv. Jacobi, Verzeichniss von Chodowieckis sämmtl. Kupferstichen (1814); W. Engelmann, D. Chodowieckis sämmtl. Kupferstiche (1857 až 1860); Alfr.Woltmann,Hogarthu. Chodowiecki (1878); Ferd. Meyer, D. Chodowiecki der Peintregraveur (1888). Dcera Chodowieckého Jeanette (*kol. 1760 v Berlíně, provdaná za pastora Papina) byla malířkou miniatur. Ve sbírce M. Pawlikowského ve Lvově nalézá se od ní: Pastýř (1780); Pastýřka (1780) aj. idyllické výjevy rokokové, jež s oblibou malovala. J-k. Dodatky Biografii jeho napsal Wolfg. Oettingen: Daniel [Chodowiecki], ein Berliner Künstlerleben im 18. Jahrdt. (Berl., 1895).