Chopin Fryderik

, polský skladatel a klavírista; od roku 1831 žil v Paříži. Byl spjat s polským osvobozeneckým hnutím. Většinu děl tvoří skladby pro klavír, významně obohatil klavírní techniku. Novátorská je i melodická složka jeho skladeb, zejm. v oblasti subjektivně lyrické a dramatické výpovědi. Ovlivněn prvky lidové, zvláště taneční hudby. Napsal dva klavírní koncerty (e moll, f moll), tři sonáty (nejznámější b moll), dvacet čtyři preludií, etudy, nokturna, čtyři balady (g moll, F dur, As dur, f moll), mazurky, valčíky, polonézy, scherza (např. b moll), impromptu aj. Z další tvorby je známá zejm. sonáta pro violoncello a klavír, klavírní trio a písně. V letech 1829, 1835 a 1836 navštívil Čechy. Jeho učitelem byl V. Živný.

Ottův slovník naučný: Chopin Fryderik

Chopin [šopen] Frederyk Franciszek, slavný pianista a hudební skladatel polský (*1. bř. 1809 v Želazové Wole u Varšavy – †17. říj. 1849 v Paříži). Otec jeho Nicolas Chopin, majitel pensionátu ve Varšavě, byl Francouz, přistěhovalý z Nancy, matka Polka, roz. Justina Krzyźanowská. Slabá tělesná povaha, následek zděděné po rodičích choroby plicní, neskytala velikých nadějí v budoucnost hochovu; avšak hudební nadání jeho prozíralo dosti záhy. V 9. roce svěřeno jeho hudební vychování českému hudebníku Albertu Živnému, znamenitému znalci děl Bachových, jenž Chopina po 7 let vzdělával a vůbec jediným jeho učitelem klavíru zůstal. Jemný přednes, zakládající se v sentimentální povaze mladíkově, zalíbil se knížeti Ant. Radziwiłłovi tou měrou, že z přízně k Chovi postaral se o jeho školské vzdělání ve Varšavě. Časté styky, které zde Chopin navázal s celnými polskými aristokraty, najmě s rodinou kněžny Czetwertyńské, vtiskly jeho povaze onu nevšední noblessu, kteráž ho neopustila po celý život. V 16. roce přistoupil k theoretickým studiím v harmonii a skladbě u Jos. X. Elsnera, ředitele varšavské konservatoře a div. kapelníka. Umělecké sebevědomí upevnily v něm hlavně občasné vyjíždky do Berlína, Drážďan a do Prahy, kde dostalo se mu příležitosti poslechnouti si produkce umělců prvního řádu. I odhodlal se r. 1829 k veřejnému vystoupení ve Vídni, při němž jeho hra, najmě improvisace na národní polské nápěvy, rázem vyvolala nadšení odborníků a nejvznešenější části obecenstva, kdežto skladby jeho posuzovány dosti střízlivě. R. 1830 žil vzdálen své vlasti zmítané povstáním, jehož pro chorobu k své lítosti nemohl se činně účastniti, zprvu ve Vídni, odkud hodlal nastoupiti cestu do Londýna přes Mnichov a Paříž. Než pařížská společnost umělecká s Balzacem, Berliozem, Heinem, Lisztem, Meyerbeerem a j., pak četní polští krajané tak zpříjemňovali tamější jeho pobyt, že upustil na dobro od cesty londýnské. Učinil tak hlavně na popud hr. Radziwiłla, jenž jej uvedl do domu Rothschildova a tím upravil mu půdu na veřejnosti i předešel možné intriky všemocného tou dobou v Paříži pianisty Friedr. Kalkbrennera. Jsa sobě vědom intimní poesie své hry, jež nedala se postihnouti lehce od velikých mass, neoddal se veřejnému koncertování; za to tím horlivěji zanášel se udílením lekcí klavírních, vyhledávaných žáky z nejpřednějších pařížských kruhů. Že skladby jeho, jmenovitě oba klavírní koncerty, přijaty byly dosti zdrželivě, nesl Chopin při své sensitivnosti dosti těžce, třeba nezjevně; avšak r. 1835, kdy navštívil Lipsko, rozšířila se pověsť jeho jako skladatele po celém Německu, zvláště přičiněním Mendelssohnovým, jenž netajil se obzvláštním pro něho nadšením, jakož i Schumannovým, jenž o variacích Là ci darem la mano (op. 2.) napsal v »Neue Zeitschrift für Musi▽ vřelou kritiku. V téže době zapředl Chopin milostný poměr s G. Sandovou; počátečná harmonie duševní mezi oběma počala otřásati se s propukající chorobou umělcovou, která jej vedla r. 1837 k pobytu na ostrov Mallorku, a s ní souvisící podrážděností. Sandová, cítíc se ve spojení s Chopinem, jemuž v pokročilé churavosti byla by musila ošetřováním přinášeti oběti, zdržována ve své spisovatelské činnosti, násilně přerušila spolužití s ním, odhalivši celý poměr s nepříznivým přibarvením v románu »Lucrezia Florianį. Duševní utrpení z toho vzniklé uspíšilo jeho smrť, která stihla jej po návratu z triumfální koncertní cesty po Anglii a Skotsku. Teprve po smrti prorazil Chopin skladbami svými a podnes je nepomíjitelnou součástkou koncertního repertoiru klavírního. Pocházeje z rodičů francouzsko-polských a oba národní tyto živly ve svém umění spojuje, nemohl přece vystříci se nad to mohutného vlivu romantické školy, tehdáž v Německu se rozvíjející. Proto mimo písně a mazurky vtištěn jest ráz mezinárodní všem jeho skladbám. Od přírody nadán sensitivní povahou plnou poetické jemnosti cítil se nejvolnějším, kde mohl básniti v tónech bez ohledu na běžné formy, na př. v notturnech, praeludiích, balladách, v překrásné fantasii z F moll, barcarolle, berceuse, impromptu a j. Že při tom i nescházelo mu porozumění pro formu typickou, již také dokonale ovládal, třeba ovšem tu svou individualitu neokazoval se stránek nejcharakterističtějších, o tom svědčí jeho sonáty, trio a klav. koncerty. Hlavní význam Chopinův spočívá však v monumentálním pokroku, který učinila klavírní technika jím na nové dráhy uvedená. Chova fantasie rostla a byla živena duchem nástroje; jeho působením otevřela se klavirní skladbě netušená před tím dráha duchovního rozvoje a koloristické potence, v čemž předstižen byl později jedině Lisztem. Touto závislosti Chovy tvorby na požadavcích klavíru vysvětliti lze, proč skladby jeho pohybují se ve slohu homofonním, protkaném passážemi přeskvělé bravoury. Nerovný počet tónů přidělený začasté effektní passáži na stejný pohyb taktový těžce rozdělitelný vymáhá do jisté míry používání tempa rubata, v čemž však interpretace na úkor rhythmického ducha hudby často zabíhá v krajnost. Obzvláštní ceny jsou Chovy étudy, kteréž znamenají více než pouhý instruktivní materiál; ony otevírají vlastně bránu do tajemství jeho klavírního slohu. Pro jiné nástroje než klavír skládal Chopin jen výjimkou. Proč nenapsal díla orchestrálního, vysvítá ze způsobu, jakým používal orchestru ke průvodní úloze svých velkých klavírních skladeb. Jeho instrumentace je hubená, poměru k nástroji koncertantnímu nešetřící. Proto oba klavírní koncerty mohou prováděny býti jen v radikálním přepracovaní: I. v Tausigově, II. v Klindworthově. Zvláštní ráz Chových skladeb přináší s sebou, že dokonale interpretovány byly jen nemnoha virtuosy; z nich vynikají: žák Chopinův K. Mikuli, Ant. Rubinstein, I. Paderewski a E. d'Albert. – Podrobný seznam Chových děl vykazuje: 4 ballady (G moll, op. 23, F-dur, op. 38, As-dur, op. 47, F-moll, op. 52); 27 étud (op. 10 a 25 po 12, bez čísla 3); 41 mazurků (op. 6, 7, 17, 24, 30, 33, 41, 50, 56, 59, 63); 18 notturnů (op. 9, 15, 27, 32, 37, 48, 55, 62); 7 polonéz (op. 26, 40, 44, 53); 25 praeludií (op. 28 a 45); 3 ronda (op. 1, 5, 16); 4 scherza (H-moll op. 20, B-moll op. 31, Cis-moll op. 39, E-dur op. 54); 2 sonáty (B-moll op. 35, H-moll op. 58); 8 valčíků (op. 18, 34, 42, 64); 11 různých děl, trio pro klavír, housle a violoncello z G-moll op. 8; introdukci a polonéz pro klavír a violoncello z C-dur, op. 3; violoncellovou sonátu z G-moll, op. 65; duo pro violoncello a klavír z E-dur (spolu s Franchommem); pak pro klavír s orchestrem kromě vzpomenutých již variací op. 2, 2 koncerty (E-moll op. 11, F-moll op. 21), fantasii z A-dur op. 13, krakowiak (rondo) op. 14, polonézu z Es-dur op. 22; mimo to 35 zůstavených děl pro klavír a 47 polských písní. Kritické vydání veškerých děl, redigované Bargielem, Brahmsem, Franchommem, Lisztem, Reineckem a Rudorffem, ve XIV. sv. vydal Breitkopf a Härtel. Z nesčetných vydání klavírních děl nejpozoruhodnější jsou Mikuliho (Kistner) a Klindworthovo (Jurgenson v Moskvě a Bote & Bock v Berlíně). – Literatura: Karasowski, Młodość Fr. Chopina (Varšava, 1869); týž, F. Chopin, s. Leben u. s. Werke (Drážďany, 1887, překlad pol. originálu); Liszt, Fréderic Chopin; Barbedette, F. Chopin, essay de critique musicale; Niecks, Frederick Chopin as a man and musician (Lond., 1889, 2 sv., něm. vyd. Lip., 1890); Willeby, F. Chopin.(Londýn, 1892). Dodatky *22. ún. 1810 (podle nově nalezeného křestního listu; »Neue Berliner Musik-Zeitung«, 1893).

Související hesla