Chorvatsko

, Chorvatská republika, chorvatsky Republika Hrvatska – stát v jihovýchodní Evropě na Balkánském poloostrově; 56 510 km2; 4,6 mil. obyvatel (1998), hustota zalidnění 81 obyv./km2, hlavní město Záhřeb (707 000 obyvatel, 1991), úřední jazyk chorvatština, měnová jednotka 1 kuna (HRK) = 100 lip. Administrativní členění: 20 žup a hlavní město. – Rozmanitý povrch. Pobřeží Jaderského moře většinou příkré a skalnaté, s mnoha ostrovy (Krk, 408 km2, Brač, 396 km2) a poloostrovy (Istrie, Pelješac), s teplým středomořským podnebím a teplomilným rostlinstvem. Souběžně s pobřežím probíhají vápencová horská pásma Dinárské soustavy (Dinara, 1 913 m n. m., Velebit, 1 758 m n. m. aj.) s krasovými jeskyněmi, ponornými toky a polji. Ve vnitrozemí nížiny podél Sávy a Drávy s podnebím mírným, vnitrozemským. – Sedm národních parků, např. Plitvická jezera (s vodopády a travertinovými kaskádami), Kornatské ostrovy, Paklenica. – Obyvatelstvo tvoří Chorvaté (78 %, 1991) a Srbové (12 %); vzhledem k válce v letech 1991 – 95 nepřehledná situace, velké přesuny obyvatelstva. Střední délka života mužů je 68 let, žen 77 let, roční přírůstek 0,1 % (1997). Náboženství římskokatolické (76 %, 1991), pravoslavné (11 %). – Zemědělsko-průmyslový stát s ekonomikou postiženou válkou; hrubý domácí produkt 4 060 USD/obyv. (1997). V zemědělství pracují 10,3 % ekonomicky aktivních obyvatel, v průmyslu 35 %. Hlavní plodiny: obilniny (pšenice, kukuřice), cukrová řepa, olejniny, brambory, ovoce, zelenina. Chov prasat, skotu a ovcí. Rybolov. Těžba bauxitu, ropy, vápence. Průmysl strojírenský, potravinářský, hutnický, chemický. Na pobřeží a ostrovech významný cestovní ruch. Ve starověku Chorvatsko osídleno Illyry, ve 2. – 5. stol. součást Římské říše, v 6. – 7. stol. příchod Slovanů, v letech 845 – 925 samostatný Chorvatský stát, 1102 – 1918 součást Uher (personální unie). Koncem 16. stol. většina země obsazena Turky, od konce 17. stol. postupné osvobozování Chorvatska. Od zač. 19. stol. národní obrození spojené s ideou illyrismu. Za revoluce v letech 1848 – 49 Chorvaté na straně Habsburků proti Maďarům; snaha o větší autonomii. Od roku 1867 součást Zalitavska, od 1868 chorvatsko-maďarské vyrovnání (vnitřní autonomie). Po 1. světové válce Chorvatsko součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, od 1929 Jugoslávie. 26. 8. 1939 vytvořena autonomní chorvatská bánovina. Po porážce Jugoslávie v roce 1941 vznikl pod německým vlivem Nezávislý stát Chorvatsko s fašistickou ustašovskou vládou; genocida (0,5 miliónu obětí), silný partyzánský odboj. Od roku 1945 bylo Chorvatsko svazovou republikou socialistické Jugoslávie. Od konce 80. let postupný rozklad Jugoslávie, od 1990 separatistické snahy chorvatských Srbů (1991 vyhlášena tzv. Republika srbská Krajina, asi 11 000 km2), v červnu 1991 Chorvatsko vyhlásilo nezávislost; počátek občanské války a konfliktu se Srbskem. V roce 1992 Chorvatsko uznáno většinou států. V létě 1995 Chorvatsko dobylo zpět Krajinu, postupné zastavení bojů. 1997 byla do Chorvatska začleněna Východní Slavonie. – Hlavou státu je prezident, volený obyvatelstvem (funkční období 5 let). Zákonodárným sborem je dvoukomorový Sabor republiky, skládající se z Poslanecké sněmovny (127 členů) a Sněmovny žup (68 členů). Poslední volby do Poslanecké sněmovny se konaly v lednu 2000. Poslední volby do Sněmovny krajů se konaly v dubnu 1997. Prezident S. Mesić.

Tabulka: Chorvatsko- Predstavitele
PREZIDENTI
1990 – 1999 Franjo Tudjman
1999 – 2000 Vlatko Pavletić (úřadující)
2000 Zlatko Tomčić (úřadující)
od 2000 Stjepan Mesić
PŘEDSEDOVÉ VLÁDY
1991 – 1992 Franjo Gregurić
1992 – 1993 Hrvoje Šarinić
1993 – 1995 Nikica Valentić
1995 – 2000 Zlatko Mateša
od 2000 Ivica Račan
 
Související hesla