Chrlič

, ozdobně provedený odpad vody ze střechy, pilířů a opěrných oblouků, často v podobě groteskní zvířecí nebo lidské postavy. Používán zejm. v gotické architektuře.

Ottův slovník naučný: Chrlič

Chrlič čili výtok slove architektonické ukončení nadstřešních žlabů pro odtok dešťové vody. V středověku, hlavně v době slohu gotického, stavěly se střechy velmi vysoké a příkré a to hlavně proto, aby dílem s charakterem celé do výšky se pnoucí stavby souhlasily, dílem také z příčin klimatických, aby totiž sněhová a dešťová voda snáze mohla odtékati. Od stavení odváděla se voda z odkapních žlabů dlouhými troubami, jež na konci měly podobu rozličných draků, psů, lvů, potvor a oblud a vodními chrliči se nazývaly. Nalézají se ve slohu gotickém i na koncích opěracích oblouků a vůbec všude, kde se dešťová voda vylévati měla; mnohdy slouží však i k okrase. V renaissanci a ve slohu rokokovém užíváno chrlič -ů hlavně u obytných stavení a dáván jim slohový tvar stilisovaných draků, ptáků, delfínů a pod. a dělaly se z pravidla z plechu. Nyní, kdy stavební řád předpisuje, že voda z okapových žlabů musí se odváděti okapovými troubami, užívá se chrlič -ů hlavně jen jako dekoračních přívěsků. Fka.