Čingischán

, mongolský panovník a vojevůdce. Sjednotitel mongolských kmenů a zakladatel Velké mongolské říše. Ovládl území obývaná mongolskými, turkickými a tunguzskými kmeny. V roce 1206 zvolen velkým chánem. 1211 – 15 podnikl tažení do severní Číny proti džürčenské říši Ťin, v letech 1218 – 21 pronikal do Turkestánu, Afghánistánu a až k Indu. Jeho vojska bojovala i s Rusy a Kumány. Ještě za svého života rozdělil zemi svým synům. V letech 1225 – 27 vedl boje proti Tangutské říši Si sia, na jejímž území zemřel. Podle tradice je Čingischánovi připisován zákoník Jasa a sbírka výroků Bilig. Říše se po jeho smrti dostala do krize a rozpadla se.

Ottův slovník naučný: Čingischán

Čingischán viz Džingischán.

Džengizchán (Džingizchán), vlastně Temudžin, zakladatel světové moci mongolské, syn náčelníka Jisugeje z kmene Nirun, nar. 26. led. 1155 v Dilim Buldaku n. řekou Ononem. Když mu bylo 13 let, zemřel jeho otec otravou. Dingischán, jemuž ze 40.000 rodin, kterým otec vládl, zůstalo jen 3000 věrno, zažil strastiplné mládí v stálých bojích, až ve 40. roce svého života opanoval celé bývalé panství svého otce. R. 1196 dosadil vypuzeného chána keraitského Togrula, zvaného též Ovangchan, u vládu, pojal jeho dceru za manželku a podmaňoval si s ním nepřátelské kmeny mongolské. Za krátko však nastal mezi nimi spor, Ovangchán jest ve veliké bitvě mezi řekami Ononem a Kerlonem poražen a zabit r. 1203 a Dingischán stal se v 51. roku věku svého pánem celého skoro Mongolska. R. 1206 na »kurultaį, všeobecném sněmu všech mong. kmenů, prohlášen byl za velikého chána (džengizchán), jak od té doby vůbec nazýván, a zvolil si za sídlo staré město Hoeiho na Karakorum. V l. 1206 – 10 podrobil si okolní národy, zvláště Tengkuty, Kirgizy, Uigury a Karluky a r. 1210 počal boj proti říši severočínské. R. 1211 překročil Dingischán čínskou zeď. r. 1212 dobyl a rozbořil hl. město Yenking (nyn. Peking), r. 1213 měl již v moci 90 měst za Hoanghem, do r. 1215 úplně si podrobil sev. Čínu, podobně i Koreu. Z Číny obrátil se na západ Asie, kde mezi Kaspickým mořem a ř. Indem, v nyn. Turánu, Turkistánu a Iránu, rozkládala se říše Chovárezmů. Poslední šáh, Muhammed III. Kotbeddín, právě se chystal k válce s bagdádským chalífem Násirem, když Dingischán r. 1218 se čtyřmi vojsky vtrhl do jeho říše. Všude krajiny pustošeny, města bořena, obyvatelstvo vražděno nebo prodáváno do otroctví. S největším vojskem táhl Dingischán na Bocháru, která byla spálena, při čemž za své vzala veliká knihovna bochárská; na to dobyto Samarkandu, Mervu, Herátu, Níšápuru a Balchu, a r. 1221 měl Dingischán v moci celou Chovárezmii. Muhammed zahynul na útěku, syna jeho pronásledoval Dingischán až k Indu. Na západ sahala říše jeho až k Dněpru na Rusi, kde syn Dingischánův porazil knížata ruská na ř. Kalce. Ještě jednou chtěl Dingischán táhnouti do Číny, ale zemřel na počátku výpravy, dobývaje hlavního města král. tangutského, 18. srp. 1227, rozděliv říši svou mezi čtyři své syny, z nichž nejstarší Oktaj jmenován po něm »velikým chánem«. Pochován byl dle přání svého na návrší pod velikým stromem, při pramenech ř. Ononu, na blízku místa, kde se narodil. Všichni, kdož průvod pohřební potkali, byli usmrceni. Dingischánovi připisuje se sbírka zákonů, Jaza čili mongolsky Tundžin (t. j. střez se a správně věz!), obsahující právo trestní, rodinné a řád vojenský, zákony to kruté a bezohledné, jejichž originál není dosud znám. Srv. Schmidt, Geschichte der Ostmongolen (překlad mong. originálu. Petrohrad, 1829); Gaubil, Histoire de Gentschischan (Paříž, 1729); D’Ohsson, Histoire des Mongols (Haag a Amster., 1834 – 35, 4 sv.); Erdmann, Temudschin der Unerschütterliche (Lipsko, 1862); Vambéry, Gesch.Bocharas und Transoxaniens (Štutg., 1873); Howorth, History of the Mongols (Londýn, 1876); Douglas, Life of JenghizChan (z čínsk., Londýn, 1877).

Související hesla