činnost

, akce, aktivita jedince. Soustava a sled úkonů (operací, kroků) směřujících k dosažení vytyčeného cíle stanovenými metodami. Zpětnovazebně, na podkladě dílčích výsledků činnosti, se metody a prostředky upravují. Podmínkou úspěšné činnosti je úsilí vůle. Činnost vnitřní spočívá zejm. v myšlení, činnost vnější v činech a navenek se projevuje v motorickém chování. Typy činností: hra, učení, práce.

Ottův slovník naučný: činnost

Činnost (fysiol.) jest proměňování tvaru (transformace) fysické energie živou hmotou; projevujeť tato pohyb, teplo, elektřinu, světlo, vytvořuje lučebně působivé látky. Tyto různé tvary fysické energie, živou hmotou projevované, pocházejí z energie vybavené lučebním rozkladem, v živé hmotě za pohlcování kyslíku a vylučování uhličité kyseliny probíhajícím. Toto vymezení pojmu fysiologické činnosti vztahuje se hlavně na živočišstvo, nikoli na život vůbec. Neboť v životě děje se též opačná transformace fysické energie z kinetické v potenciálnou; tak protoplasma rostlinná přeměňuje kinetickou energii radiace slunečné v potenciálnou energii látek, jež skládá z vody a uhličité kyseliny, pohlcujíc slunečné paprsky; i to dlužno zváti činností, ač se při tom našim smyslům patrná energie neprojevuje, nýbrž naopak mizí (činnost chlorofyllová). Takovéto synthetické děje, kde se kinetická energie proměňuje v potenciálnou, probíhají v protoplasmě vůbec, i živočišné; a tu zvláště ve stavu zvaném klid, kde tělo žádné kinetické, našim smyslům patrné energie neprojevuje. Tedy i v klidu jest živá hmota činna, proměňujíc fysickou energii. Život vůbec jest stálá proměna fysické energie, potenciálné v kinetickou a kinetické v potenciálnou, neustálá činnost; co obyčejně zveme klid, odpočinek, i to jest činností, proměnou energie, jen že v opačném smyslu. Skutečný klid, skutečná nečinnost jest zastavení života, smrť, kde se žádná proměna fysické energie živou hmotou více neděje. Činnost v obvyklém smyslu jest tedy projev kinetické energie: pohybu, tepla, elektřiny, světla živou hmotou. Prvotná živá hmota jest ve všech svých částech způsobilá ku projevu všech těchto tvarů kinetické energie; jest pohyblivá, projevuje teplo, elektřinu i světlo. V dalším vývoji nastává však rozdělení činnosti na jednotlivé ústroje; vytvořuje se ústroj svalový, jehož činnost záleží v projevu práce a tepla; vytvořují se ústroje světelné, elektrické a j. Při činnosti každého ústroje, svalu, buňky žlázové, nervu a j. projevuje se vždy teplo, původně snad elektřina, jež se konečně co teplo objeví. U svalů a nervů jest projev elektřiny vždy průvodcem činnosti, tu lze totiž elektřinu snadno patrnou učiniti pro vláknitou stavbu těchto ústrojů, kde stav činnosti od částice k částici postupuje měřitelnou rychlostí; na ústrojích buničných, žlazách jest činnost elektrické jevy provázející obtížněji dokázati; ale i tu jeví se při činnosti směřující k sestrojení a vyloučení různých lučebných látek vždy zjevné oteplení. Veškera energie činností projevená nabývá konečně obyčejně tvaru tepla; tak i veškera činnost svalová, nevykonal-li sval vnější práce. V tom jest živá hmota obdobna veškeré hmotě vůbec, na níž se transformace fysické energie děje: nabýváť energie ta konečně tvaru tepla a vyzařuje do prostoru. Každá činnost zjevná kinetickou energií v konečné způsobě tepla spočívá u vybavení kinetické energie z potenciálné rozkladem látek živou hmotu skládajících, kterýž rozklad, lučebně blíže neznámý, probíhá za vylučování uhličité kyseliny a pohlcování kyslíku vzduchu. Čím úsilnější činnost., totiž čím větší množství kinetické energie, pohybu a konečně tepla se vybavuje, tím intensivnější jest onen rozklad, tím hojněji vylučuje se uhličitá kyselina a pohlcuje kyslík, tím více lučebné látky, potenciálnou energii chovající, se rozkládá. Má-li činnost déle trvati, třeba živé hmotě přiváděti nové živné látky, chovající potenciálnou energii, a kyslík vzduchu, i odváděti látky při rozkladu vytvořené zvláště uhličitou kyselinu. U obratlovců děje se tento dovoz krví; každý ústroj v činnosti jeví hojnější a rychlejší oběh krve; tento není příčinou vybavující úsilnější činnost, nýbrž pouze druhotnou podmínkou, jako jest hojná kommunikace druhotnou podmínkou čilého obchodu. Dlouhou úsilnou činností vyčerpává ústroj svou způsobilost, nastává zemdlení; zastavuje se činnost. záležející ve vybavování kinetické energie, nastává klid, čili lépe řečeno činnost. opačného směru, pohlcování a hromadění kinetické energie, čímž se ústroj k další činnosti prvního způsobu zase způsobilým stává. Činnost a klid, čili lépe činnost katenergická a anenergická, stále se střídají. V ústrojném těle vysoce vyvinutém, kde nastalo rozděleni činnosti na jednotlivé ústroje místně od sebe vzdálené, jest třeba zařízení, aby jednotlivé ústroje přiváděly se v činnost. souhlasně dle potřeby celku; jest mezi nimi třeba funkcionálného spojení. To obstarává ústroj nervový. Nervy spojují jednotlivé ústroje tak, aby byla mezi nimi harmonická součinnost. Činnost nervová záleží tedy v přenášení stavu činnosti z ústroje na ústroj, tedy u vedení stavu činnosti. V čem záleží tento stav, postupující nervem měřítelnou rychlostí, není dobře známo; dlužno domýšleti se, že je stavem fysickým, pohybem hmoty. projevem kinetické energie; i víme, že projev ten v nervu postupující jest v poměru energie vybavující k energii projevené ústrojem, svalem na př., jenž nervem se přivádí ve stav činnosti. Skutečně lze též na nervu v činnosti pozorovati projev fysické energie ve způsobě elektrického napjetí, jež nervem postupuje s touže rychlostí jako činnost. Ztotožňovati však činnost nervovou s elektřinou a vedení nervem připodobňovati vedení elektřiny vodiči fysickými, jest mylno; stav činnosti nervem postupující není stavem elektrickým v obyčejném smyslu, nýbrž vibrací zcela zvláštního druhu, jejímž druhotným tvarem může býti elektřina a konečně teplo. Činnost jeví se člověku též subjektivně, co stav vědomí, nazíraný vnitřním smyslem; stav vědomí jest podkladem vnitřní subjektivné, duševní činnosti. I tato subjektivná činnost. psychická jest odkázána na zvláštní hmotný ústroj, mozek, i jest provázena objektivnými, fysickými projevy energie, patrnými na mozku, zvláště na kůře mozkové jakožto ústroji vědomí. Jsou to též především elektrické jevy, psychickou činnost kůry provázející, dokázané v poslední době; druhotným tvarem jest asi teplo, zjevné na různých okresích kůry při jejich činnosti. V jakém poměru jsou objektivné fysické jevy tyto, provázející činnost kůry mozkové, k subjektivným, vnitřním jevům činnosti této, patrným pouze vnitřnímu smyslu vlastní osoby, nelze říci, i není to dosud předmětem výzkumu přírodovědeckého; učiniti o tom představu rozumu vyhovující, jest úlohou filosofie nesnadno rozluštítelnou. Subjektivný stav vědomí provází činnost každého ústroje z nervového ústředí mozku vybavenou; i zdá se, jakoby popud k činnosti svalu na př. z vědomí samého se prýštil, i jakoby fysická energie sama, svalem projevená, odtud pocházela. Pojem » činnost« zakládá se právě na tomto ponětí, totiž projevu energie prýštícího se takřka z vnitřního stavu vědomí čili vůle. Živočich jest ve příčině projevu fysické energie pouhým transformátorem, jako obyčejné, člověkem zhotovené stroje, byť jeho způsob transformace byl docela jiný, mnohem dokonalejší. Tento živočišný transformátor jest však činný v takovém smyslu, jehož nelze pro obyčejný mrtvý stroj užiti, leda obrazně. Kůň jest činný, táhne břemeno s vědomím a vůlí, jaksi sám ze sebe; jinak lokomobila. Činnost tedy i co projev fysické energie, obdobný zcela projevu obyčejnými transformátory energie, obsahuje cosi metafysického, zdánlivě samovolného, z čehosi nehmotného pocházejícího, z vědomí, vůle. Tento názor, člověku vlastní, způsobený tím, že každý projev fysické energie jest provázen vnitřním stavem vědomí, byl příčinou, že činnost. živočišná, i co objektivný projev fysické energie, zdála se původu metafysického, jakoby vycházela ze zvláštní životní síly. Nám jest nyní fysická energie v činnosti živočišné projevená obecnou fysickou energií, jak ji obyčejné člověkem zhotovené transformátory projevují. Ale na rozdíl od obyčejných transformátorů energie má živočišná hmota při transformaci obecné fysické vnitřní vědomí této transformace; transformace fysické energie, spojená s vnitřním vědomím transformátora, jest činnost. .

Související hesla