čínština

, jazyk sino-thajské větve tibeto-čínské jazykové rodiny (viz též klasifikační přehled jazyků); mluví jí 90 % obyvatel Číny a příslušníků menšin mimo Čínu, celkem asi 1,77 miliardy osob. Jazyk izolačního typu (viz též jazyková typologie) s jednoslabičnými, neproměnnými slovy (vlastně morfémy), která se dělí jen na dva druhy: slova významová a mluvnická. Významy rozlišuje také tónový průběh, ale přesto je homonymie značná. První památky z 2. tis. př. n. l.; jednotná klasická čínština jako literární jazyk od 10. stol. má bohaté písemnictví, dnešním Číňanům je však na poslech nesrozumitelná. Od vzniku ČLR se používá výhradně varianta vzniklá na základě severočínského nářečí, hlavně z okolí Pekingu. Řada dialektů, navzájem mnohdy nesrozumitelných; nejdůležitější je kantonština, jihočínský dialekt užívaný zejm. v jižní Asii mimo Čínu (asi 60 miliónů osob).

Související hesla