Citrus

, citroník, Citrus – rozsáhlý rod dvouděložných rostlin z čeledi routovitých (Rutaceae). Zahrnuje (podle různých autorů) od 16 do 159 druhů včetně mnoha kultivarů. Vždyzelené nízké stromy s jednoduchými listy s křídlatými řapíky a trny v úžlabí listů, s pětičetnými oboupohlavnými květy vyrůstajícími jednotlivě nebo v chudých hroznech v úžlabí listů. Plod je přeměněná bobule, tzv. hesperidium, u kultivarů i bez semen. Většina druhů pochází z jihovýchodní Asie, pěstují se jako ovocné dřeviny v tropech a subtropech. Z komerčního a spotřebitelského hlediska se dělí na kyseloplodé citrusy, grapefruity a šedoky, mandarinky a pomeranče. Citroník limonový (Citrus lemon), původem z Indomalajsie, se pěstuje zejm. ve Středozemí (Itálie), cedrát (Citrus medica), původem v Indii, se pěstuje zejm. v USA; rozšířený je i kyselý lajm (Citrus aurantifolia). Grapefruit (Citrus paradisi), strom až 10 m vysoký, vypěstovaný v Karibské oblasti v 17. stol., se v současnosti nejvíce pěstuje v USA. Šedok (pumelo, Citrus grandis), z malajské oblasti, rodí plody o hmotnosti až 5 kg. Japonská mandarinka unšiu (Citrus unshiu) je keřovitý stromek s nejranějšími plody bez semen, mandarinka středozemní (Citrus deliciosa) vznikla pravděpodobně v Itálii; má plody výrazné vůně, s mnoha semeny. Mandarinka king (Citrus nobilis) pochází z Číny. Pomerančovník čínský (Citrus sinensis) je středně vysoký strom z Číny, v současnosti nejpěstovanější druh citroníku. Citroník oranžový (synonymum bigarádie, Citrus aurantium) roste na jižních svazích Himálaje.

Ottův slovník naučný: Citrus

Citrus L., rod z řádu Aurantiaceae čili Hesperideae. Keře nebo stromy s listy vždy zelenými, střídavými, kožovitými, celokrajnými nebo vroubkovanými, s řapíkem článkovitě od děleným a křídlatým. Tento řapík jest vlastně středním žebrem lichozpeřeného listu, z něhož vyvinul se jen konečný lístek. Květy pravidelné, obojaké, jednotlivé nebo nahloučené v úžlabí listů, bílé, libě vonné, nejčastěji 5četné, řídčeji 3 – 8četné. Kalich miskovitý nebo krátce zvonkovitý, krátce zubatý, vytrvalý. Korunních plátků 4 – 8, tlustých, čárkovitě podlouhlých. Tyčinek 20 – 60 v jednom kruhu, a po několika dohromady srostlých, prašníky podlouhlé. Žlaznatý terč podplodní veliký, kruhovitý nebo číškovitý; čnělka oblá, prodloužená, opadavá, s hlavatou, laločnatou bliznou. Semenník mnohopouzdrý, pouzder mnohovaječných, se střední semennicí. Plod bobule veliká, často kulovitá, zevně obalená korou, v níž ponořeny veliké nádržky olejné. Vnitřní dužnina vyplňuje úplně pouzdra, ačkoliv tuto snadno jest rozloupati v klínovité díly. Dužnina jest přešťavnatá, složená z vřeténkovitých shluků buněk. Semena četná, bezbílečná, s blanitým osemením a zpravidla s větším počtem vyvinutých zárodků (polyembryonie). – Do rodu toho náleží pět druhů ve Vých. Indii, Končínčíně a jižní Číně domácích. Mnohé se pěstují v teplých zemích po celém světě. Citrus Aurantium L., pomorančovník, strom 7 – 14 m vysoký, s korou hladkou, šerou a hustou korunou. Listy žláznatě tečkované, vonné, celokrajné nebo vroubkované, vejčitě podlouhlé, zakončité, s řapíkem široce obroubeným. Kalich krátce zvonkovitý, plátky korunní bílé. Plody kulovité, sytě žluté, skoro do červena, na předu i zpodu stisklé. Původně v lesích tropické Asie divoce rostoucí a v tom stavu velmi trnitý (ztrnovatělé větevky), ale nyní skoro po všem světě pěstovaný. V Evropě tvoří celé lesy v teplém Španělsku a Italii; také v Řecku a všude v Orientě jsou pomorančové sady. První strom pomorančový přišel r. 1548 z Vých. Indie do Lisabonu. Nejlepší druhy sladké daří se na Azorech. Jest mnoho odrůd, snad přes 150. podobně asi jako u našich jabloní a hrušek. Strom pomorančový kvete po celý rok a celý rok nese ovoce, ale hlavní žeň jest na konci února a v březnu, v kteroužto dobu zaplavují se pomorančem veškeré trhy po městech evropských. Tvrdí se, že jeden strom může nésti až 20.000 plodů. Odrůdy pomoranče nejdůležitější jsou: Citrus vulgaris DC. (Citrus Bigaradia Risso); plod kulatý, skorou nerovnou a šťavou velmi trpkou. Citrus Aurantium Risso; plod kulatý neb i elliptičný, s korou rovnou a šťavou sladkou. Citrus sinensis Risso; plod kulatý, s korou rovnou a šťavou sladce nakyslou, velmi lahodnou. Citrus hierochuntica Risso; plod kulatý, s rovnou korou a dužninou velmi sladkou, krvavě červenou. – Sladké pomoranče, Citrus sinensis, byly původně přineseny z Číny, ale nyní pěstují se obecně pro lahodné ovoce i na jihu Evropy a i na českém trhu jsou obecně známy. Nejlepší jsou z Malty. Kůra pomorančová obsahuje v dutinkách, jež jeví se nám na povrchu co malé hrboulky, množství oleje siličnatého, který při smačknutí kůry vytryskuje a jenž pomoranči vůně dodává. Trpké, nejedlé pomoranče, Citrus vulgaris, jsou hlavně jen v lékařství upotřebitelny (fructus aurantii, cortex fructus aurantii, flavedoaurantiorum). Odrůda tato stala se pozdě v Evropě známou, neboť Arabové ji teprv v X. stol. rozšířili v Syrii, Arabii a sev. Africe, odkudž teprve dostala se do krajin Středozemního moře. Šťáva z ostatních druhů pomorančů slouží k upravování likérů (Essentia episcopalis), kůra dává se do pokrmů nebo dobývají z ní voňavky. Z květů vyrobená voňavka jest ještě jemnější a užívanější, zvláště přidává se také ke známé kolínské vodě. Ze samé jen Nizzy vyveze se ročně 50.000 kg květů pomorančových. Ze 250 kg květů získá se jen 1 kg silice pomorančové (nezoliový olej). I z listů lze dobývati vonného oleje. Pomoranče i citrony v zakrslých stromcích výborně rostou i v našich sklenících a v domácím ošetřování nasazují květy i plody. Citrus medica L., citroník, ve všem podobá se pomorančovníku, má toliko řapíky listové nekřídlaté, plody elliptičné, světle žluté a na obou koncích hrbolatě vypouklé. Roste původně také v Asii, ale pěstuje se všude v teplých zemích. Citroníky sázeny v Italii a Řecku teprve za prvních císařů římských. Athenaios zmiňuje se o nich řka, že při pohřbech příbuzní nebožtíka v rukou dle starého zvyku nesli citron. Nyní jsou největší citronové zahrady ve Španělsku, Portugalsku a Italii. Také zde rozeznává se mnoho odrůd, jako Citrus Bignetta Risso (bignette), Citrus Lumia Risso, Citrus Rosolinum Risso a j. V kůře citronové obsaženo rovněž jako v pomorančové množství silice, zvláštní látka hesperidin zvaná a v dužnině vnitřní kyselina citronová. Upotřebení citronů jest rozmanité. Zevní kůry užívá se v lékařství a za koření k pokrmům. Oleje citronového, jmenovitě bergamotského (z odrůdy Citrus bergamea Risso) a limettového (z odrůdy Citrus limetta Risso) upotřebuje se k voňavkám, na pomády nebo do šňupavého tabáku (cedrový tabák). Požíváním citronů hasí se žízeň, ochlazuje a tiší krev. K tomu účelu slouží hlavně limonáda, kyselina citronová ve vodě rozpuštěná a ocukrovaná. Vytlačená šťáva dobře působí proti křečovitým nemocem, proti narkotickým a alkalickým otravám. Citrony na kusy rozřezané a cukrem prosáklé tvoří pamlskové citronáty. Citronové dříví roste velmi pomalu, jest pevné, světle zelené a slouží k umělým a jemným pracím truhlářským a řezbářským. Citrus decumana L., strom východoindický, nyní v Orientě a jinde pěstovaný, má listy velké, silně vykrojené, se široce křídlatým řapíkem. Plody (pompel) převeliké, až 5 – 6 kg těžké, s velmi tlustou korou, chuti sladce kyselé, jedí se s cukrem a vínem. Vský.

Související hesla