Civilizace

, mnohovýznamový pojem užívaný obyčejně jako označení vysokého stupně vývoje společnosti, kultury a technologie. V osvícenském pojetí totéž, co společnost založená na rozumu a spravedlnosti; v evolucionistickém a marxistickém pojetí nejvyšší stupeň vývoje lidské společnosti následující po divošství a barbarství; charakterizována vznikem písma, měst a raných forem státu, počátky metalurgie a specializované ekonomie. Též synonymum pro kulturně a historicky definované celky, v nichž se uskutečňuje dějinný vývoj lidstva; souhrn hmotných a duchovních projevů a hodnot v dané vývojové epoše (egyptská civilizace, západní civilizace). V německé jazykové oblasti se rozlišuje mezi kulturou a civilizací; kultura je kladena výš než proces získaných znalostí a dovedností.

Ottův slovník naučný: Civilizace

Civilisace (z lat. civis = občan), vlastně zobčanštění jako protiva stavu barbarství. Slovo samo jest dosti nové a ponětí s ním spojované značně kolísá u rozmanitých spisovatelů. Kdežto v nejlepším smyslu jest civilisace souznačná se vzdělaností, rozumívá se jí jindy jen prvý stupeň k utvoření společnosti občanské jakožto podkladu, na němž může kultura vlastní býti zbudována. V tomto smysle obyčejně se mluvívá o civilisování národů nevzdělaných, »divokých«. Civilisace uvádí ve společnost jisté pevné normy a stanovíc práva a povinnosti jednotlivcům, vyrovnává fysické a nahodilé různosti mezi nimi i mezi ostatními národy civilisovanými. Že touto svou působností vedlé blahých účinků také neblahé způsobuje, nelze upříti. – Viz rozpravu J. St. Milla v Dissertations and discussions (I. sv.). Ča.

Související hesla