Condorcet Jean Antoine de

, francouzský osvícenský filozof, matematik, encyklopedista a politik. Pokrok, jehož zdroj viděl ve vývoji vědění, pokládal za zákon dějin (Nástin historického přehledu vývoje lidského ducha) a předpovídal, že se uskuteční zrušením nerovnosti mezi národy i uvnitř národů a zdokonalením člověka. Ovlivnil francouzské materialisty. Po uvěznění jakobíny spáchal sebevraždu.

Ottův slovník naučný: Condorcet Jean Antoine de

de Condorcet [kondorsè] Marie Jean Ant. Nicolas Caritat markýz, učenec a politik franc. (*1743 v Ribemontu – †1794 v Burg la-Reine). Pocházeje ze staré rodiny šlechtické, studoval v Remeši a v Paříži, a sotva 16letý hájil se skvělým úspěchem doktorskou thesi v Sorbonně pařížské, oddal se na to studiu věd mathematických a uveřejniv v l. 1765 – 68 své Essais d'analyse, byl r. 1769 zvolen za řádného člena akademie věd. Na základě svých Eloges de quelques académiciens morts depuis 1666 – 1669 stal se stálým sekretářem téže akademie. V této době rozvinul C. velmi rozsáhlou činnost v oboru vyšší mathematiky a četné práce jeho plnily sborníky různých akademií. Vedlé toho bedlivě všímal si otázek filosofických, literárních, náboženských a politických. R. 1782 byl zvolen za člena akademie franc. a při té příležitosti proslovil pozoruhodnou řeč o prospěchu spojení věd fysických s morálními. Byl též spolupracovníkem encyklopédie a žije v přátelském styku s Turgotem a Voltairem sdílel i theorie jejich. R. 1786 vydal životopis Turgotův, rok na to životopis Voltairův. Když vypukla revoluce, stal se C. členem sboru zákonodárného i konventu. V prvém podal svůj známý projekt reformy franc. školství, jež mělo každému jednotlivci poskytovati bezplatně dostatečnou míru vzdělání. C. navrhoval pět stupňů školství veřejného: prvé dva (écoles primaires a écoles secondaires) podávaly by vzdělání elementární; střední stupeň tvořily by instituts, na nichž vědecké vzdělání, zvláště v mathematice a fysice nad humanitním má míti převahu; výše by stála lycea, vlastní školy vysoké, kde všechna odvětví práce vědecké mají býti sjednocena, a nejvyšší instancí vědeckou budiž Société nationale des sciences et des arts, jež má býti zároveň vrchním sborem administrativním nad veškerým školstvím, jež takto by mělo úplnou samosprávu. Návrh tento nedošel uskutečnění. V konventu byl C. zvláště činným členem výboru ústavního, jakož i výboru pro veřejné školství. Avšak za hrůzovlády C. jakožto prý spuluvinník Brissotův stíhán zatykačem, skrýval se po několik měsícův u vdovy po malíři Vernetovi a v době této beze všech pomůcek napsal svůj znamenitý spis Esquisse d'un tableau historique des progres de t'esprit humain (1794). Když pak úkryt jeho byl vyzrazen, utekl C. převlečen za dělníka, ale v Clamartu u Paříže poznán a uvězněn v Bourg-la-Reine, kde následujícího dne nalezen byl mrtev, poživ nejspíše jedu. Důležitou zásluhou vědecké činnosti C-ovy jest jeho pokus, užiti počtu pravdě. podobnosti ve vědách politických a morálních (Essai sur l'application de l'analyse aux probabilités des décisions rendues à la pluralité des voix, 1785). C. předpokládá, že vše ve společnosti lidské děje se dle příčin stálých a určitých, a touží po jakési sociální mathematice, jež by dovedla vypočísti budoucí události a převraty společnosti lidské. Idea z dokonalitelnosti lidské (perfectibilité) ovládá celou spekulaci C-ovu a zvláště jest vyjádřena ve spise Esquisse. Ve svých spisech národohospodářských (Reflexions sur le commerce des blés; L'abolition des corvées [1776]; Sur la fixation de l'impôt; L'impôt personnel atd.) C. liší se od fysiokratů, vyslovuje se však pro osobní progressivní daň vedlé daně pozemkové, odsuzuje otroctví. Názory svými působil na pozdější francouzské socialisty, touže po zrušení nerovností sociálních a majetkových (Tableau des progrès de l'esprit humain). Spisy C-ovy vyšly souborně nejprve r. 1804 ve 21 sv., nové, úplnější vydání o 12. svazcích pořídili Arago, de Génin a O'Connor v l. 1847 až 1849 Dna. Red.

Související hesla