Čupr František

, český filozof a pedagog herbartovské orientace. V letech 1849 – 53 docent logiky a metodologie na univerzitě v Praze, kde jako první přednášel filozofii i česky. 1854 – 72 se snažil ve vlastním vzdělávacím ústavu uskutečňovat své reformní pedagogické a vychovatelské koncepce. Jeho Počátkové filosofování řeckého vyvolaly diskusi o významu filozofie (zvláště německé) pro českou kulturu. Učení staroindické, inspirované A. Schopenhauerem, je prvním českým příspěvkem ke srovnávacímu studiu náboženství.

Ottův slovník naučný: Čupr František

Čupr František, Ph. Dr. (*11. dub. 1821 v Chrasti – †29. čna 1882). Dán byl na studie do Litomyšle na kollej piaristskou, odkud dostal se později do Prahy, a zakusiv zde všecky strasti života chudého studenta, absolvoval studia filosofická s úspěchem výborným a byl r. 1845 na doktora filosofie povýšen. Několik let strávil po té jako vychovatel v rodinách šlechtických. R. 1849 stal se professorem na akademickém gymnasiu v Praze a přednášel zároveň o filosofii na universitě. Než úřadu toho nepodržel dlouho, neboť když na to r. 1853 tehdejší české akademické gymnasium opět přetvořeno bylo v německé, byl Čupr, ačkoliv za professora řádně dosazen, propuštěn. Kladlo se mu za vinu, že jako učitel nepostavil se proti »nebezpečným« proudům v mládeži, totiž literárním pokusům žactva, nalézajícího se tehdy již pod vlivem mocně se probudivšího českého národního vědomí. Poněvadž však na Čuprovi, jenž vzorně plnil povinnosti své učitelské, jiné, faktické viny neshledáno, uděleno mu později povolení ke zřízení soukromého vyučovacího ústavu. Ústav takový zřídil Čupr v Libni u Prahy na statku svém »Kolčavce«, jenž původně náležel rodičům choti jeho, roz. Hlasivcové z Prahy. Ústav založen byl na moderních a pokrokových základech vychovatelských; ježto však neskytal zakladateli svému možnosti k rozvinutí celé činnosti a všech vychovatelských snah, založil Čupr v Praze úplné soukromé gymnasium, nižší i vyšší, jakož i později soukromou školu reální. Zároveň přetvořil svůj ústav na »Kolčavce« r. 1860 ve vyšší hospodářskou školu o třech ročnících. Gymnasium Čuprovo r. 1862 nabylo práva veřejnosti. Vedle této vydatné a rozsáhlé činnosti paedagogické rozvinul nejen i plodnou činnost literární, ale vynikl působností svojí i v jiných ještě směrech. V prvých létech šedesátých účastnil se horlivě života ve spolcích hospodářských, tehdy zakládaných, kdež ochotně a s úspěchem pracoval v duchu pokrokovém. Do té doby spadá též činná jeho působnost politická. Při založení »Národních Listů« přistoupil Čupr k jejich programu, byl kandidátem při volbách do sněmu zemského a zvolen byv současně ve dvou okresích volebních v chrudimském a vysokomýtském, podržel mandát za tento poslední. Ze sněmu vyslán byl do rady říšské. Tu i na sněmu osvědčil se jako řečník značného nadání; ve Vídni ujal se opětně slova, zejména v záležitostech oprav školských té doby ventilovaných, hlavně reformy studia gymnasijního. Vydatným zastáním maloživnostníků docílil toho, že čásť vojenských dodávek, obuvi zadána řemeslníkům ve Skutči. Později ocitl se v rozporu s vedením věcí politických ve Vídni a přesvědčiv se, že voličstvo náhledů jeho nesdílí, vzdal se mandátů i veškeré veřejné činnosti politické; věnoval se cele svým ústavům a své činnosti literární. R. 1872 postihla jej krutá rána úmrtím manželky, načež zrušil i své ústavy a žil na dále v soukromí na »Kolčavce«, jedině v posledním, rozsáhle založeném filosofickém spise svém hledaje a nalézaje uspokojení. Dílo toto, Učení staroindické, jeho význam u vznikání a vyvinování názorů zvlášť křesťanských a vůbec náboženských, ovoce to mnohaletého vážného studia, v němž snesen ohromný materiál, jest svého druhu v literatuře naší dosud jediné a postačilo by, aby Čuprovi zajistilo čestné místo mezi spisovateli českými. Vyšlo o 4 svazcích (1876 až 1881). Jinak literární činnost Čuprova brala se několika směry. Přispíval hojně do různých časopisů českých i německých své doby, a již »Pražské noviny« v posledních létech čtyřicátých přinesly články z péra jeho, obsahu vychovatelského. V Časopise českého musea uveřejnil kromě jiných větší práci filosofickou Rozbor filosofie Tómy ze Štítného, jež od autorit dnešních dosud velmi se cení. Vydal dále Krátký přehled historie literatury české, českou mluvnici pro Němce, čítanky české (tři díly), slovníky latinsko-německo-český a řecko-německo-český, jakož i různé spisky z oborů paedagogiky, národního i polního hospodářství.