Curych

, německy Zürich – město v severním Švýcarsku, správní středisko stejnojmenného kantonu, u Curyšského jezera; 339 000 obyvatel (1997, největší v zemi). Průmyslové, finanční a kulturní centrum státu. Průmysl strojírenský, textilní, potravinářský, polygrafický, chemický. Dopravní křižovatka; největší švýcarské letiště. Národní muzeum, divadla, opera, botanická a zoologická zahrada. Univerzita (1833), vědeckovýzkumné ústavy. Historické památky (středověké kostely, radnice ze 17. stol., cechovní domy z 16. – 18. stol.). – Na místě helvétského osídlení byla založena ve 4. stol. římská osada Castellum Turicum. V 5. stol. dobyta Alamany, od roku 843 karolínská královská falc, od roku 929 město. Od roku 1351 člen švýcarského spříseženectva. Na začátku 16. stol. jedno ze středisek náboženské reformace; působiště U. Zwingliho.

Ottův slovník naučný: Curych

Curich (Zürich), hl. město švýc. kantonu na ř. Limmatu při výtoku jejím z Curišského jezera i nad stokem s řekou Sihl, na křižovatce železnic mezi Basilejí, Aaravou, Waldshutem, Winterthurem, Zugem a Luzernem v krásném údolí mezi Curišskou horou i horou Ütli, skládá se z Velkého a Malého města. Velké město na pr. bř. Limmatu rozkládá se po svahu Curišské hory a má úzké, příkré ulice s vysokými, starobylými domy, kdežto Malé město mezi oběma řekami vyniká krásnými novými stavbami a prostrannými ulicemi, z nichž sídlem všeho ruchu jest třída Nádražní. Obě části spojeny jsou na vzájem 6 mosty. Krásné promenády zřízeny jsou u nádraží s pomníkem básníka Gessnera, nad předměstím Stadelhofenem s pomníkem skladatele Nägeliho, v botanické zahradě, kdež vztyčena poprsí Konrada Gessnera a De Candollesa a j. Dopravu po městě obstarává koňská dráha a lanová dráha od Limmatu k terasse u polytechniky. Z budov veřejných vynikají: velechrám, jednoduchá to basilika z XII a XIII. stol. se dvěma nedokončenými věžemi, got. chrám kapitulárek (Fraumünster) s vysokou věží, chrám sv. Petra, starokatolický kostel, kazatelský chrám, nádherný chrám v předměstí Riesbachu slohu řeckého, radnice z roku 1699, městská knihovna s museem starožitností, nádherné budovy university a polytechniky s vědeckými ústavy, vyšší dívčí škola, průmyslové museum, budova pro hudbu s koncertní síní pro 3000 osob, umělecký ústav s obrazárnou, divadlo, bursa, velkolepé nádraží a j. Obyv. Curichu jako politické obce obnáší 28 225 duší (1888). avšak s 9 předměstími, jež město kolkolem obklopují a jsou živá místa průmyslová, čítá 90.088 duší (1888). Kulturním a vědeckým významem stojí Curich v popředí celého Švýcarska. Z četných vyučovacích ústavů jeho slavné pověsti těší se zdejší spříseženská polytechnika zal. r. 1855, obsahující 7 odborných škol (stavitelskou, inženýrskou, mechanickotechnickou, chemickotechnickou, lesnickou, hospodářskou a filosofickou); r. 1888 měla 106 učitelů, 580 posluchačů řádných a 390 mimořádných. Universita curišská r. 1888 měla 97 učitelů a 579 posluchačů. Z vědeckých společností vyniká zvláště archaeologická, vedlé ní pak pamětihodny jsou spol. lékařská, přírodovědecká, hospodářská, umělecká, průmyslová. Dobročinné ústavy zastoupeny jsou sirotčincem. chudobincem, 2 nemocnicemi, ústavem pro choromyslné, pro slepce i hluchoněmé a j. Mimo kantonální sněmovny a nejvyšší úřady má tu sídlo krajské poštovní ředitelství spříseženské a několik cizích konsulů. V průmyslové činnosti jest Curich středem celého kantonu (hedvábnictví, bavlnářství, továrny na stroje, papír, klavíry a j.), v ohledu pak obchodním jest prvým místem vých. Švýcarska, k čemuž přispívá hlavně výborné spojení železniční, přístav, paroplavba a mnoho bankovních závodů. Nemalým zdrojem příjmů pro obyv. jest též velký počet cizinců a turistů, který se tu každého roku shromažďuje. R. 1790 porazil zde arcikníže Karel 3.–4. června Francouze pod Massenou, avšak již 25.–26. září zvítězil Massena opět u Curichu nad Korsakovem a zapudil jej do Německa. Ostatně dějiny města splývají úplně s dějinami kantonu. – Srov. Berlepsch, Zürich und seine Umgebungen (Curich, 1867); Zürich u. Umg., vydáno učit. spolkem curišským (t, 1883). Curišský kanton spříseženstva švýcarského ve vých. končinách jeho hraničí na vých. s kantony Thurským a Svatohavelským, na jihu se Schwyzem a Zugem. na záp. s kant. Aargavským, na sev. s Badenskem a kant. Šafhúzským a zaujímá 1724,7 km2. Půda jeho sklání se od jihových. k severozáp., majíc nejvyšší bod na jihových. (Schnebelhorn 1295 m), nejnižší u Kaiserstuhlu na Rýně (332 m). Od vých. a jihových. vstupují na půdu curišskou předhory Alp appenzelsko-svatohavelských, vztyčujíce tu temena Schnebelhorn (1295 m), Hörnli (1136 m), Bachtel (1119 m) a Allmann (1083 m), kdežto od jihu zasahují sem předhory Alp schwyzských, lemujíce oba břehy jezera Curišského (Pfannenstiel 737, Curišská hora 679, Albis 918, Ütli 873 m) a údolí řeky Limmatu. Odnožím těchto hor ubývá k sev.západu výšky a krajina nabývá rázu vlnité kopčiny, z níž jen na nemnohých místech vyčnívají hřbety pískovcové (Irchel 696 m). Kanton náleží zcela k úvodí Rýnu, jenž tvoří přirozenou jeho hranici severní; mimo Thur mají řeky zdejší směr sev.-záp. a přední z nich jsou Thur, Töss, Glatt nebo Aa, Limmat, Sihl a Reussa. Z jezer největší jsou Curišské, Greifenské a Pfäffikonské. Podnebí celkem mírné a v hl. městě obnáší prům. teplota 8,70 °C, v létě 17,6 °C, v zimě –0,3 °C; v horách jest podnebí poměrně studenější. Květena a zvířena shoduje se úplně s ostatními krajinami švýc. v témž pásmu. Obyvatelstvo, počtem 339.014 duší (1888) jest ohromnou většinou národnosti německé (2024 Francouzů, 2112 Italů a 225 Raetorománů); nábožensky převládá vyznání evangelicko-helvetské (30 000 katolíků, 1000 židů). Povahou jest lid curišský podnikavý, pracovitý a spořivý, avšak též domýšlivý a náchylný k násilnostem; výživu opatřuje si nejvíce orbou, chovem dobytka, průmyslem a obchodem. Orba provozuje se hlavně v rovinatém severozáp. (Unterland, Bauernland kolem Bülachu a Weinland v poříčí Thuru), v údolí Reussy a v obvodě Knonauském, v údolí jezerním pak přešla z největší části v zahradnictví, kdežto hornaté končiny (Oberland) hodí se spíše pro chov dobytka. Z rozlohy kantonu připadá 30,3 % na lesy, 2,4 % na vinice, 61 % na role, lučiny i pastviny, a 6,3 % jest půdy neplodné. Půda není hrubě úrodna a jakkoli jest vzorně vzdělána, přece uhrazuje spotřebu země sotva s polovici; mnohem lépe daří se ovoce a víno. Také lesy neposkytují dostatek dříví, pročež. se do země dováží mnoho dříví i uhlí. Chov dobytka kvetoucí hlavně v horách vzmáhá se stále a r. 1886 počítáno 5292 koně, 88.514 kusů hovězího dobytka, 25.905 kusů vepřového dobytka, 936 ovec, 18.166 koz; včelařství zastoupeno bylo 19.448 úly a dosti značný jest též rybolov na jezerech. Z nerostného bohatství těží se pískovec, vápenec, smolné uhlí, břidličné uhlí a rašelina. Rozsáhlý průmysl, jenž živí 47 % obyv., má 2 hlavní odvětví, totiž hedvábnictví a bavlnářství; prvé jest dosud z velké části průmyslem domácím, má sídlo své hlavně kolem jezera curišského, a jakkoli se znenáhla vzmáhá, přece trpí soutěží severoamerickou a ochrannými cly některých států; druhé (předení, tkaní, barvení a potiskování bavlny) kvete v hornatých končinách a čítá 660 000 vřeten a 7000 stavů. Vedlé toho důležity jsou továrny na stroje, slévařství, zvonařství, papírnictví, koželužství, výroba mýdla, svíček, fayençového zboží a j. Obchod živí 13 % obyv. a má dobrou oporu ve znamenité síti silniční i železniční (hlavní uzly její Curich a Winterthur) a paroplavbě po jezerech. Vývoz směřující z velké části do Sev. Ameriky a Vých. Indie obsahuje hlavně látky bavlněné a hedvábné, stroje, papír, kůže, víno, ovoce, sýr, dobytek, mýdlo a j., za to pak přijímá Curich obilí, krmný dobytek, zboží koloniální, sůl, barviva, lihoviny a surovinu pro svůj průmysl. – Ústava kantonu z r. 1869 jest rozhodně demokratická. Suverenita spočívá v rukou všeho lidu a veškery zákony, úmluvy, i větší vydání podléhají všeobecnému hlasování (referendum); 5000 občanů má právo navrhovati zákony, ba i jednotlivec, je-li podporován třetinou kantonální rady. Zákonodárná moc spočívá v rukou kantonální rady (jeden člen její připadá na 2000 obyv.). výkonná pak přísluší sedmičlenné radě vládní; obě rady volí se všeobecným hlasováním na 3 léta. Politicky rozdělen jest kanton v 11 okresů spravovaných místodržiteli a okresními radami; zároveň trvají v nich zvláštní okresní soudy, okresní správy školské i církevní, nejnižší pak úřady jsou spravy obecní. – Soudnictví řídí devítičlenný vrchní soud, volený kantonální radou na 6 let: zločiny, politická provinění a tiskové pře (tyto, když toho obžalovaný žádá) podléhají porotám; pro spory obchodní zřízen jest soud obchodní. – Církevní záležitosti církve evangelicko-helvetské, která jest církví kantonu, spravují synoda a církevní rada, kdežto ostatní vyznání požívajíce plné svobody, spravují se samostatně a podléhají jen dozoru státnímu. – Školství jest výborně opatřeno a v této příčině stojí Curich v čele všeho spříseženstva; školy obecné (primární) mají na 600 učitelů se 44.000 žákův a návštěva jejich jest nucená, bezplatná; vedlé nich zřízeny školy sekundární (podobné školám měšťanským) s návštěvou nezávaznou a čítající na 100 učitelův a 2600 žáků. Střední školství zastoupeno jest kantonální školou v Curichu (gymnasium spojené se školou průmyslovou), »vyšší školoų ve Winterthuru a ústavem pro vzdělání učitelův i učitelek v Küssnachtu; z vysokých škol má Curich kantonální universitu, spříseženskou polytechniku (obě v Curichu) a kantonální ústav technický ve Winterthuru; ze škol odborných vynikají ústav zvěrolékařský, hospodářský, hudební (od r. 1875) a j. Hojny jsou též veřejné knihovny čítající 320.000 svazků (městská knihovna curišská 120.000 sv. a 3000 rukopisů, polytechnická 15 000 sv., kantonální knihovny vyučovacích ústavů 50.000 sv.). Z humanitních ústavů má kanton 4 nemocnice, porodnici, 2 ústavy pro choromyslné, ústav slepců, hluchoněmých, 3 donucovací pracovny a j. – Ve financích vykazoval účetní závěr na r. 1887 příjmů 8,290.530 frankův a vydání 8,291.161 fr., v čemž největší položku zaujímalo školství se 2,132.668 fr.; jmění kantonu vypočteno na 59 mil. fr. aktiv a 29 mil. fr. passiv. – Znakem kantonu jest štít šikmo rozdělený shora dolů na dvě pole, z nichž hořejší jest bílé, dolní pak modré. – Dějiny. Curišsko obydleno bylo již v dobách předhistorických, r. 58 př. Kr. dostalo se s ostatní Helvetií pod panství římské, od III. stol. zaujato jest znenáhla Alamany, r. 532 připojeno k říši Francké a smlouvou Verdunskou přiděleno k říši Východofrancké, v níž už v IX. stol. stalo se zvláštním správním obvodem pode jménem Zürichgau. Město zvané za dob římských Turicum vzmáhalo se pod vládou Karlovců rychle, dostalo klášter řeholních kanovníkův a od Ludvíka Němce r. 853 klášter kapitulárek (Fraumünster), který nabyl zároveň panství nad městem. Když vévodové z Zähringen, kteří r. 1177 nabyli po hrabatech z Lenzburka lénem dědičného fojtství v Curišsku, vymřeli r. 1218, stal se Curich svobodným městem říšským a nabyl znenáhla i práv dotud abatyši příslušných. Pomocí Rudolfa Habsburského podvrácena moc okolní šlechty, jež ohrožovala samostatnost Curichu a r. 1336 provedena změna zřízení, kterou občanstvo rozděleno v rody starousedlé (Burger, Konstaffel) a řemeslnictvo, roztříděné ve 13 cechů; v radě města měla potom každá strana 13 zástupcův. Ohrožován jsa Rakouskem, vstoupil Curich r. 1351 do spříseženstva švýcarského a rozšířil znenáhla dílem koupěmi, dílem zástavami území o Greifensee (1402), Grüningen (1408), Regensberg (1409), čásť Aargavska zvanou »Knonaueramt« (výbojem na Rakousku r. 1415), hrabství Kyburské (1424) i vrchní panství nad městem Winterthurem (1467). Jako Bern vynikal svou činností ve věcech politických, tak Curich byl v čele duševního rozvoje ve spříseženstvu. Zde počala Zwinglim r. 1519 reformace švýcarská, avšak zasáhnuvši též do poměrů politických, způsobila kantonu citelné škody a po nešťastné bitvě na Kappelu r. 1531 musila se vláda zavázati, že beze svolení lidu venkovského nepustí se ani ve válku ani neuzavře spolků. Nicméně během stol. XVI. až XVIII. demokratická správa ustoupila aristokratické, avšak tato nezvrhla se tu v oligarchii jako v jiných kantonech švýc. Okkupací franc. a zřízením republiky helvetské r. 1798 odstraněna vláda města nad kantonem, provedena politická rovnoprávnost všeho obyvatelstva a z kantonu učiněn pouhý správní obvod; ale mediační aktou z r. 1803 nabyl Curich opět svobody a dostal repraesentativní ústavu, která opět zjednala městu převahy nad venkovem, a r. 1814 změněna ústava zcela ve prospěch aristokratie, takže 10.000 měšťanů mělo ve velké radě 135 zástupcův a 200.000 obyv. venkovského pouze 77. Teprve r. 1830 podnětem červencové revoluce pařížské nastal obrat. Shromáždění lidu v Usteru, žádající důrazně oprav ve správě, přimělo vládu k povolnosti, r. 1831 přijata svobodomyslná ústava skoro jednohlasně a r. 1837 zvoleno nové zastupitelstvo zemské na základě počtu obyvatelstva. Avšak liberální vláda, ačkoli upravením kommunikací, soudnictví i školství značných zásluh si zjednala, popudila proti sobě duchovenstvo liberalismem ve věcech náboženských a povoláním prof. Davida Strausse na universitu curišskou r. 1839 způsobila bouři, takže musila ustoupiti konservativcům. Teprve r. 1845 následkem spříseženského sporu v aargavské otázce klášterní dostali se k vládě opět liberálové a od té doby jest Curich zase v čele liberálního hnutí švýc. R. 1845, 1851 a 1865 ústava částečně revidována, ale hromadné petice lidu r. 1867 a všeobecné hlasování r. 1868 způsobily úplnou změnu ústavy ve smyslu demokratickém, která r. 1869 přijata 35.000 hlasy proti 22.000 a z největší části je podnes v platnosti. Srvn. Meyer von Knonau, Der Kanton Zürich (Sv. Havel, 1844–46, 2 sv.); Bluntschli, Staats-und Rechtsgesch. der Stadt und Landschaft Zürich (Curich, 1856, 2 sv.); Bluntschli a Hottinger, Geschichte der Republik Zürich (tam., 1847–56, 3 sv.); Escher a Schweizer, Urkundenbuch der Stadt u. Landschaft Zürich (t., 1889 a násl.) p. Dodatky Má po připojení devíti předměstských obcí r. 1893 dohromady 150.703 obyv. (1900), z nichž 43.655 katol. a 2713 židů. Město, zejména nová část u nádraží ozdobena byla novými pomníky (Zwingliho, politika Eschera, skladatele písní Nägeliho, minnesängra Hadlauba, skladatele Baumgartnera, Pestalozziho a j.), koncertním domem, Švýcar. zemským museem s uměl. průmyslovou školou a četnými budovami společností neb soukromníků. Universita, na níž působí (1907) 64 professorův a 52 docentů, měla 1418 posluchačů, polytechnika 121 professorův a docentův a 2200 posluchačů, z nichž 919 mimořádných. K vědeckým ústavům přistoupilo Švýcarské zemské museum otevřené r. 1898, chovající švýcarské starožitnosti a uměl. výrobky od prvních stop lidského života. Od r. 1891 město Curich jako Velký Curich (Gross-Zürich) má zvláštní postavení v kantonu. Vedle městské rady má Velký CurichVelkou městskou radu o 118 členech, jejíž rozhodnutí podléhají obecnímu referendu. V ústavě byly provedeny některé změny. – Kanton curišský má 431.036 obyv., z nichž 70.026 cizinců. Podle jazyka mluví 413.141 německy, 3894 franc., 11.192 vlašsky a 610 románsky.

Související hesla