Cypřišovité

, Cupressaceae – čeleď jehličnatých stromů a keřů s listy nejčastěji vstřícnými, křižmostojnými, vzácněji v přeslenech. Listy mladých rostlin (stadií) zpravidla jehlicovité, u starších jedinců šupinovité (s výjimkou některých kultivarů). Známo 15 rodů asi se 130 druhy, rozšířenými po celé Zemi. Některé rostou výhradně na jižní polokouli (např. rody Callitris, Actinostrobus, Callitropis, Diselma), jiné výhradně na severní polokouli (např. Thuja, Chamaecyparis). Zástupci rodu Libocedrus, pazerav, rostou v Severní a Jižní Americe, v Číně, na Novém Zélandu, Nové Kaledonii a Nové Guineji. V mírném pásmu severní polokoule je od druhohor rozšířen jalovec obecný (Juniperus communis). Nejznámější jsou rody zerav (Thuja), druh zerav západní (Thuja occidentalis) do Evropy dovezen ze Severní Ameriky kolem roku 1530. Mikrobiota (Microbiota decussata) objevena 1921 na Dálném východě. Jako okrasné dřeviny se pěstují kultivary cypřišků (rod Chamaecyparis), zejm. americký Chamaecyparis lawsoniana, Chamaecyparis nootkatensis a japonský cypřišek hrachonosný (Chamaecyparis pisifera). Z pravých cypřišů je nejrozšířenější středozemní rod Cupressus, zejm. cypřiš vždyzelený (Cupressus sempervirens), v kultivaru Fastigiata. Cypřiš Duprezové (cypřiš tasilský, Cupressus dupreziana) je jednou z dvanácti nejohroženějších rostlin světa. V ČR je původní jalovec obecný (Juniperus communis) včetně subspecies alpina, která roste v Jizerských horách, Krkonoších a Hrubém Jeseníku.

Ottův slovník naučný: Cypřišovité

Cupressus [ku-] L., cypřiš, stromovitý rod jehličnatý z čeledi Cupressineae. Větve vždy zelené pokryté listy šupinovitými, malými, ve střídavých párech sestavenými. Šišky kulovité, s plodními šupinami dřevnatými, po párech střídavými, rozšířenými nahoře v šestiboký, uprostřed pupkatý štít a vezpod uprostřed dolejší částí zúženou k ose upevněnými. Semena křídlatá čtver-a vícesemenná. Asi 12 druhů ve Středomořských krajinách, v mírné Asii, Sev. Americe a Mexiku domácích. Cupressus sempervirens L., strom až 22 m vysoký, původně v Persii, Malé Asii a jižním Řecku domácí, ale od starých časů ve Středomořských krajinách obecně pěstovaný. Koruna je štíhlá, kuželovitá, našim jehlancovitým topolům z daleka dosti podobná. Větevky přitisklými a střídavými páry šupinovitých lístků čtverhranné. Prašní květy šištičkovité, podlouhlé, s mnohými prašníky, na témže stromě co samičí šištice. Šišky uzrálé dřevnaté, kulovité, s 8 až 10 šupinami, za nimiž sedí více malých, křídlatých semen. Cypřiš jest charakteristickým stromem krajin Středomořských. Bylť sázen nejen pro ozdobu, ale i hlavně kolem chrámův a na hřbitovech nebo vedlé pomníkův a monumentálních staveb. Praví se, že dosahuje stáří až 2000 let. Cypřiš byl zasvěcen především bohům umrlých, jmenovitě Plutonovi. Proto bylo zvykem, dávati mrtvým do rakve ratolest cypřišovou. Dřevo cypřišové jest tuhé, trvanlivé a lze je na nejkrásnější předměty spracovávati. U starých bylo u veliké vážnosti, ano vedlé dřeva cedrového bývalo nejhledanějším ke stavbám lodí. Poněvadž strom cypřišový vydává příjemný balsamový zápach, posíláni nemocní (hlavně souchotináři) do lesů cypřišových, jmenovitě na Krétu. Olejem siličnatým balsamovali mrtvoly. Kůry a plodů ještě dnes u Turkův užívá se k léčení. Cupressus funebris Endl. (Cupressus pendula St) má rozložitou korunu a svisavé větve. Domovem jest v Číně, kdež se také na hrobech sází. V Evropě pěstován od r. 1848. Cupressus torulosa Don. jest statný (až 50 m vys.) cypřiš himálajský s vodorovnými a pak vystoupavými větvemi modrozelenými. – C. glauca Lam. (Cupressus lusitanica Mill.) podobá se předešlému. Z Přední Indie zaveden do Španělska, Portugal, Brazilie a j. – Cupressus Lawsoniana A. Murr. (Chamaecyparis Laws. Parl.), krásný, 30 m vys. strom s převislým vrcholkem s hustými, šťavnatě zelenými, bohatými větvemi, na způsob thují smačklými. Šišky jen jako hrách veliké a již letos zrající. Roste v Kalifornii, od r. 1856 i v Evropě v zahradách pro ozdobu pěstován pod širým nebem. Vský

Související hesla