Czartoryjští

Czartoryski [ča-], jméno knížecího rodu polského, jehož původ někteří genealogové odvozují od Jagełła, jiní (Paprocký, Okólski, Kojalovič) od litevského knížete Lubarta Gedyminoviče († 1341). Niesiecki připsal jej vnuku tohoto Korygellovi (†1 390). Jméno Czartoryski, pocházející bezpochyby od tvrze Czartorysk na řece Styru ve Volyni, vyskytuje se jako rodinné od roku 1442. Rod Czartoryských, původem pravoslavný, po lublínské unii (1569) nabyl práv pro Litvu a Polsko. Přilnul pak úplně ke katolictví a dosáhl netušeného významu. R. 1623 nabyl knížecích práv pro říši Římsko-německou, r. 1785 pro dědičné země rakouské a r. 1808 přijat mezi magnáty uherské. Rozdělil se ve dvě větve, z nichž starší, novgorodská, v XVI. stol. vymřela, a mladší, klewańská, opět na dvě větve se rozdělila dle rodinných statků Źukowa a Korzce. Poslednější vymřela po meči r. 1810 knížetem Josefem Klementem. Znak Czartoryských: rytíř se spuštěným hledím na koni v pravo obrácený s napřaženým mečem a štítem s ostrví na levém rameni v poli červeném. – Z rodu Czartoryských vynikli: Dodatky 14) Jerzy. V poslanecké sněmovně zasedal do r. 1891, kdy říšská rada rozpuštěna a stará pravice do nové sněmovny již se nevrátila. Tu ve změněné situaci povolán za doživotního člena do panské sněmovny jako člen dědičný, aby nepřekážel nové majoritě posko-německé, proti níž protestoval. Usedl na pravici. Jest majitelem panství Wiazniowice. Vyznamenán hodností tajného rady. Dr. N.-Czartoryski 15) Wład. †1894 v Paříži.