Danton Georges Jacques

, francouzský politik. V letech 1787 – 91 advokát královské rady, 1790 člen Pařížské komuny. Spoluzakladatel klubu cordelierů. Od umírněných přešel k radikálům, organizoval všeobecnou brannou povinnost. Po srpnu 1792 jeden z vedoucích činitelů revoluce, v Konventu představitel Hory, odpůrce girondistů. Od 1793 člen Výboru veřejného blaha, krátce jeho předseda. Jako člen protijakobínské opozice žádal ukončení teroru. Zatčen, obviněn z korupce a jednání s nepřítelem; popraven.

Ottův slovník naučný: Danton Georges Jacques

Danton [danton] Georges, státník revoluce francouzské (*1759 v Arcis-sur-Aube – †1794 v Paříži, věnoval se studiu právnickému a při vypuknutí revoluce žil v Paříži jako nepatrný advokát, vynikaje ve známých kruzích toliko svou prostopášností. Jsa horlivým navštěvovatelem Palais-royalu, kde shromažďovali se nejvýstřednější živlové, svými prudkými řečmi získal si tam dobré jméno. Dle vzoru klubu jakobinského zařídil klub cordelierů, jenž stal se střediskem nejradikálnějších revolucionářů. Po zajetí krále Ludvíka XVI. Danton naléhal sice na Jeho sesazení, ale pro republiku se ještě nevyslovil, aby si nerozhněval rodu Orleánského, kdyby mimo nadání veřejným míněním rod tento povolán byl na trůn. Když Lafayette brannou mocí rozehnal zástupy, které shromáždily se 17. čce na poli Martově, aby podepisovaly adressu na sesazení krále, Danton jsa z hlavních podněcovatelů této bouře, po dva měsíce neobjevil se na veřejnosti. Při volbách do sněmu zákonodárného v Paříži propadl, za to stal se v pros. r. 1791 náměstkem prokurátorovým při obci. Od té chvíle nenávisť jeho ke království neměla mezí i pracoval ze všech sil svých o jeho podvrácení. Při útoku na Tuilerie Danton byl jedním z hlavních vůdců, začež při obnově ministerstva jmenován jest ministrem spravedlnosti. »Jak jsi se dostal do ministerstva?« tázal se ho známý. »Na prvé kouli,« odpověděl Danton, »která vletěla do Tuilerií.« Když vojska nepřátelská vítězně postupovala do vnitř Francie, prohlásil Danton ve sněmě, že jen smělostí mohou se zachrániti, a že nezbývá než nahnati nepřátelům strachu. Z rozkazu městské rady zajato jest několik tisíc podezřelých a uvrženo do vězení. Sněm zrušil právě obec ze dne 10. srpna a k návrhu Vergniaudovu uloženo ministru vnitra, aby ve dvou dnech vyžádal si od ní účty o všech skvostech, které jí byly svěřeny. Členům obce hrozila záhuba, a ministr spravedlnosti, jenž nebyl bez viny, objevil by se před veřejností jako podvodník, kdyby došlo ku složení účtův. Přičiněním Dantovým nález sněmu nebyl proveden, a vraždy zářijové svou ohromností učinily složení účtů nemožným. Danton jsa zvolen za poslance do konventu, složil úřad ministerský a nyní všemi silami pracoval o odsouzení krále, pro jehož smrť také hlasoval. Když pak Dumouriez vítězně vnikl do Belgie, Danton jest tam vyslán, aby ji zařídil republikánsky. K návrhu jeho zřízen 9. bř. 1793 mimořádný dvůr soudní, z něhož vyvinul se pověstný soud revoluční. Danton nebyl ukrutníkem ze zásady, nýbrž z potřeby; proto počal hlásati, že jest na čase, aby hrůza vzala konec a na její místo aby nastoupila smířlivost. To však nebylo po chuti Robespierrovi, jenž nekalé své záměry zakrýval zásadou spravedlnosti. Oba mužové spojili se ještě jednou na záhubu Girondinův, ale po jejich pádu nastal mezi Danton-em a Robespierrem nezhojitelný rozstrk. Konečně z návodu Robespierrova St.Just obžaloval Danton-a 31. bř. 1794 a provedl to, že byl s mnohými druhy svými zatčen. Postaven jsa před soud Danton žádal na soudcích, aby žalobníci osobně se dostavili. Obrana jeho způsobila v posluchačstvu tak mocný dojem, že zdálo se odsouzení jeho nemožným. V nesnázích těchto Robespierre vymohl na konventu nález, aby obžalovaní, kteří by se neslušně k soudcům chovali, nebyli připuštěni k slovu. S porušením všech právních forem Danton odsouzen jest k smrti a 5. dubna s Camilem Demoulinsem, Heraultem a jinými ještě soudruhy popraven. Kfk.

Související hesla