Decentralizace

, organizační uspořádání rozdělující řízení něčeho do více organizačních jednotek. Přenesení politické moci a odpovědnosti z ústředních orgánů na nižší a místní orgány. Smyslem decentralizace je delegovat pravomoc a odpovědnost co nejblíže místa realizace rozhodnutí, a tím zvýšit účinnost řízení. Stupeň decentralizace úzce souvisí s mírou demokracie. Státy založené na nedemokratických principech se zpravidla vyznačují vysokou centralizací. Decentralizace státu na nejvyšší úrovni mívá podobu federace.

Ottův slovník naučný: Decentralizace

Decentralisace jest soustava správní, jež zakládá se na principu autonomie tvoříc takto protivu centralisace. Decentralisace přeje co možná samostatnosti jednotlivých skupin společenských ve státě, nechť již zájmy místní nebo věcné skupinám těm jsou střediskem, a staví takto svobodu individuální na mnohem širší základ než soustavy revoluční, ku konci předešlého století vzniklé, kteréž kladly zcela jednostranně váhu toliko na sebeurčení co možná nejrozsáhlejší jak jednotlivého fysického individua tak celého národa jakožto mechanického svazku těchto jednotlivců. Jelikož při decentralisaci hlavně na zřeteli máme zájmy territoriální, spatřujeme v ní pravidelně snahu po samostatnosti jednotlivých zemí neb provincií oproti státní moci ústřední. Avšak princip decentralisace možno sledovati i dále i domáhati se na jeho základě opět uvnitř země co možná nejširší samostatnosti jednotlivých její částí (okresů, obcí), a takto může se státi, že snahy decentralisační jednotlivých činitelů ve státě aspoň z části na vzájem se paralysují. Nejlepším východištěm ze zmatků takto vzniklých zdá se pak býti, určí-li se míra decentralisace hledíc ku historickým základům státu. Pžk. Decentralisace škol jest opakem centralisace škol, t. j. onoho zařízení, dle něhož zakládání, řízení a správa škol ve státě děje se z jediného středu, obyčejně z hlavního nebo sídelního města, dle zákonů a pravidel pro všechny kraje a obce stejně platných. Není pochyby, že stát má právo bdíti nad školami veškerými a udržovati v nich toho ducha a ten směr, který mu jest nejvíce na prospěch. To platí na prvním místě o takových školách, ze kterých vycházejí nastávající úředníci a vůbec zřízenci státní. Za to na školách, které prostředkovati mají vzdělání občanstva veškerého, jako zejména školy obecné, zvláště ve státech se dvěma nebo několika různými národnostmi, doporučuje se decentralisace pokud lze největší, tak aby každý národ, každý kraj neb obec mohla odchovávati a vyučovati dítky dle svých individuálných potřeb a zvláštností, jichž tuhá centralisace nedbá. Že by tato byla státu prospěšnější, jest omyl; kdo bedlivě věc uváží a stopuje historický vývoj školství v různých státech, shledá, že školy (zvláště nižší) jsou i lacinější i lépe vyhovují svému úkolu, poskytovati přiměřeného vzdělání všemu obyvatelstvu, vymaní-li se z upřílišeného vlivu centrální moci státní. Kdekoliv občanstvo dodělalo se větší vzdělanosti a domohlo se politické samosprávy, tam s úsilím stále rostoucím bojovalo proti centralisaci škol; a naopak, školy zbavené přílišného poručníkování vydatněji působily ve vývoj řádných, mužných povah i bystrých hlav. Bezohledná centralisace vede k jednotvárnosti, jednostrannosti, k uniformitě a ztuhlosti, rozumná decentralisace k samostatnosti, hybnosti, tvořivosti, výrobnosti. Nalézti pravou míru mezi centralisací a decentralisací škol jest z nejvážnějších úkolů politiků, paedagogů i všech ostatních súčastněných činitelů. PD.

Související hesla