Defoe Daniel

, anglický spisovatel; jeden ze zakladatelů románu 18. stol., průkopník novinářství. Z náboženských důvodů nemohl studovat na univerzitě, snažil se prosadit jako podnikatel (Essay upon Projects – Esej o projektech) i jako literát (satira The True-born Englishman – Rodilý Angličan). Za ironický pamflet navrhující řešení konfliktů mezi státní, anglikánskou církví a puritány odsouzen na pranýř, poté získán do státní služby. Jako tajný agent připravoval 1707 sjednocení parlamentů Anglie a Skotska, v letech 1703 – 14 psal a vydával časopis The Review (Přehled). Od 1709 psal fiktivní příběhy a autobiografie, z nichž nejznámější se stal dobrodružný román Robinson Crusoe, vycházející z pamětí ztroskotaného námořníka Selkirka a z tradice puritánské náboženské autobiografie (J. Bunyan). Sleduje vývojově hledání Robinsonovy cesty k Bohu a formování jeho mravních vlastností a vytváří typ svobodného jedince ztělesňující morálku „bílého muže“. Obliba skandálních životopisů slavných zločinců vedla k napsání románu Moll Flandersová, vystihujícího mj. ekonomické myšlení jednotlivce v době začínajícího kapitalismu. Dobrodružnými romány Kapitán Singleton, The Memoirs of a Cavalier (Paměti kavalíra) a Roxana navázal na tradici španělského pikareskního románu, v Deníku morového roku vytvořil fiktivní kroniku velkého moru v Londýně 1665 – 66, kladoucí závažné společensko-etické otázky. Snaha o kulturní povznesení měšťanstva se projevila v příručkách A Compleat English Tradesman (Dokonalý anglický živnostník) a A Compleat English Gentleman (Dokonalý anglický džentlmen). Defoe se snažil postihnout integritu a identitu obyčejných lidí v tvrdém boji o přežití v nelítostné společnosti ekonomického individualismu a důsledky na morálku jednotlivce i celé společnosti.

Ottův slovník naučný: Defoe Daniel

Defoe [difó] Daniel, zakladatel moderního románu anglického (* 1661 – † 1731). Pocházel z Londýna a maje býti duchovním, vzdělával se z mládí v latině i jiných jazycích evropských. Ale sběhl se studií a účastnil se spiknutí Monmouthova. Proto prchl a delší dobu zdržoval se ve Španělích, Francii a Německu. Potom vyučil se obchodu a kupčil s výsledky tak střídavými, že sám o sobě říci mohl: »třináctkráte jsem zbohatl a zase zchudl«. Přes to získav si důvěru krále Viléma III., vystupoval činně v politice. Ale za útoky, zejména na státní církev biskupskou, několikráte stíhán byl pokutami, vězením a pranýřem. Přízně dvora však nepozbyl a za královny Anny účastnil se roku 1707 vyjednávání o unii Skotska s Anglií. Později pohříchu vládě sloužil méně čestně na zapřenou, stavě se na oko jejím protivníkem. Za této činnosti veřejné zanedbával záležitosti vlastní a nikdy nevybředl z nesnází finančních. Pomáhal si mimo jiné také neobyčejně plodným a úspěšným pérem. Spisů jeho počítá se okolo 250. Většina jich byla obsahu politického a Defoe jimi dotekl se téměř všech předmětů časové důležitosti. První z nich Letter on His Majesty's Declaration for Liberty of Conscience vyšel r. 1687. Důležitý byl An Essay on Projects (1698), ve kterém načrtnuty jsou první popudy ke spolkům pojišťovacím, záložnám, bankám a j., myšlénky, které v pozdějších dobách byly uskutečněny. Z ostatních ještě satiry The Trueborn Englishman (1701), The Shortest Way with the Dissenters (1702) a Hymn to the Pillory (1704) pro říznost obsahu zasluhují povšimnutí. Když byl poprvé vězněn, Defoe založil a třikrát v témdni vydával časopis »Review«, jenž byl prvním vzorem listu obírajícího se rozhledy časovými. O vyjednávání unie se Skotskem sepsal zprávu, která je dosud nejdůležitějším té věci pramenem historickým. U věku 58 let, kdy jiní z pravidla pomýšlejí na odpočinek. Defoe nastoupil na novou dráhu činnosti s nadějností a odvahou jinošskou. Na základě příběhu skotského plavce Alexandra Seldcraiga čili Selkirka, který r. 1704 prchnuv, nebo dle jiných zpráv za nějaké provinění vysazen byv ze své lodi, po 4 léta 4 měs. zcela sám žil na jihoamerickém ostrově Juan Fernandezu, až r. 1709 od dřívějšího kapitána svého vysvobozen byv zase do vlasti se vrátil, Defoe sepsal a vydal povídku Robinson Crusoe (1719), jehož nevyrovnaný úspěch nejen v Anglii, ale ve všech zemích kulturních jest obecně znám. Všecka poutavost jeho záleží jen v nelíčené prostotě slohu a pravděpodobnosti vypravování. (Česky spracován od V. L. Mosera 1886 a j.) Rozhodným zdarem tohoto díla povzbuzen byv Defoe složil po té celou řadu prací novellistických které všecky vynikají stejnou přesvědčivostí a pravděpodobností děje tak, že některé z nich (zejména Great The Journal of the Plague of London z r. 1722 a The Memoirs of a Cavalier z r. 1724) dlouho pokládány jsou dokonce i za prameny historické. Přes to poklesly v nepaměť, poněvadž látky jejich větším dílem jsou nedůstojny, líčíce život nevěstek, zlodějův a pod. vyvrhelů lidské společnosti. Za to stálým pomníkem slávy Defovy jest neumorný »Robinson Crusoe«, první vzor románu realistického, čerpaného ze skutečné pravdy života. VM.

Související hesla