Deformace

, fyzika, technika změna rozměrů, tvaru nebo objemu tělesa způsobená vnějšími silami. Deformace je pružná (elastická), jestliže vymizí, přestanou-li působit deformující síly, nebo tvárná (plastická), přetrvává-li i po ukončení působení deformujících sil (viz též deformace elastická; deformace plastická). Podle směru deformujících sil se rozeznávají jednoduché deformace tahem, tlakem, smykem, kroucením (krutem) a ohybem. V technické praxi se častěji vyskytují deformace složené z několika jednoduchých deformací (např. současné namáhání tyče tahem a kroucením). Často se také pojmem deformace rozumí veličina charakterizující změnu vzdálenosti částic kontinua.

Ottův slovník naučný: Deformace

Deformace (z lat.), změnění tvaru, přetvoření, znetvoření, zrůdnost. Deformace ethnické jsou znetvoření, která sobě příslušníci celých národů samovolně a uměle způsobují a která jsouce u některých národů v obecném a stálém užívání, tvoří ethnický příznak toho kterého kmene. Deformace ty jsou povahou svou různé a možno k nim čítati nejrůznější zvyky. Tak i způsobování umělých jizev, tatování, propichování uší, nosu, rtů, pilování zubů a různé znešvařování údů pohlavních k nim náležejí. Většinou však vztahují se ethnické deformace k lebce. Deformace hlavy jest velmi rozšířena; nalézáme ji v Malé Asii, v Malaisii, v Polynésii, u Eskymáků, hlavně však v celé Americe. Skoro všichni kmenové Severní a Střední Ameriky, pak staří národové peruánští a kmenové karíbští a brazilští deformovali nebo deformují si dosud svoje lebky. Každá skupina neb i každý kmen měl vlastní způsob d., jichž rozeznáváno bylo až 12 způsobů, které však Morton uvedl na 3 typy, a sice deformace způsobené stlačením, deformace opětným zdvižením a deformace trojlaločné, způsobené zdvižením. Stlačení způsobováno stuhami nebo destičkami dřevěnými, stuhami obalenými, dále obrazy z hlíny nebo pytlíčky naplněnými pískem. Američtí národové domnívají se, že deformací nabývají jistých schopností. Sploštěním čela nabývají prý odvahy a bojovnosti, zdvižením lebečné klenby moudrosti a rozvahy. Někteří národové znetvořují si lebku proto, aby se podobali národům kteří nad nimi zvítězili, kdežto u jiných děje se tak za tím účelem, aby se různili od svých otroků. Pke. Takovéto deformace již v praehistorii byly dosti hojně pěstovány. V Evropě máme již řadu nálezů z různých zemí, nikde však není zvyk tento častěji dokázán mimo Kavkáz, Krim a Uhry. Na Krimu provozovali deformace beze vší pochyby Gotové; hůře jest určiti národ, kterému náleží řada nálezů uherských a bezpochyby též nálezy v Rakousích (dosud jest jich známo určitě 7: z Csongrádu, Ö-szőny, Pančeva, Lengyelu v Uhrách, v Székely-Udvarhely v Sedmihradech, ve Feuersbrunnu, Atzgersdorfu a snad i Badenu v Dolních Rakousích). V Čechách našel se nedávno ojedinělý případ deformace umělé, ale asi neúmyslné v pohřebišti rázu merovejského v Podbabě u Prahy. Baer a Fitzinger přičetli tyto lebky Avarům, Broca Kymrům, Lenhossék je měl za tatarské, Anučin, Virchow a jiní správně uznávají, že otázku tu nelze ještě rozřešiti. Deformace působena byla jako u moderních divochů obvazem, který se dítěti v prvé době mládí dal na hlavu. Hlavní dvě díla o deformacích v době předhistorické napsal Jos. z Lenhosséku: »Die künstl. Schädelverbindungen im Allg.« (Pešť, 1878) a »Die Ausgrabungen zu Szeged-Öthalom atd.« (Vídeň, 1886). Nejnovější přehled všech nálezů podal dr.L. Niederle ve zprávách vídeňské anthropol. společnosti r. 1892, str. 1. Nle. Deformace ve fysice, změna geometrické podoby nějakého tělesa, obyčejně podmíněná vlivem sil mechanických, elektrostatických a magnetických, jakož i teplem. Nejjednodušším druhem deformace jest prodloužení jednotky délkové; k úplnému určení patří vědomost o směru prodloužení. Jsou-li právě uvedené charakteristiky v každém místě daného prostoru jednostejny, praví se, že prodloužení či dilatace jest stejnorodou. Ke snazšímu názoru představme si prostor rozdělený na úplně stejné rovnoběžnostěny rozměrů velmi malých, jejichž vzájemně kolmé hrany vytvořeny jsou trojí soustavou na vzájem kolmých vláken pružných. Stejnoměrným prodloužením vláken jednoho směru zvětší se stejnosměrné hrany rovnoběžnostěnu veskrze v míře stejné, tak že, myslíme-li si hmotu prostor vyplňující pevně s vlákny spojenou, nabudeme snadné představy o tomto nejjednodušším druhu deformačním. Současně seznáme, že se takovou deformací úhly rovnoběžnostěnu nemění, ba ani tenkráte, jestliže hmotu i dle druhých dvou na vzájem i k prvému kolmých směrů stejnoměrně prodloužíme. Značiž e, f. g tři příslušná prodloužení délkové jednotky, a, b, c, hrany rovnoběžnostěnu před deformací, abc krychlový obsah před a (1 + e) b (1 + f) c (1 + g) po deformaci. Jsou-li e, f, g, čísla malá, lze zvětšení krychlové jednotky vyjádřiti součtem e + f + g. Jiný druh deformace jest podmíněn změnou úhlů. Nejjednodušším deformačním prvkem této kategorie jest změna v úhlech dvou protějších základen, zůstanou-li úhly ostatních čtyř netknuty. Jelikož prodloužení vylučujeme, zvětšil se jeden úhel základny o tolik, o kolik se sousední zmenšil. Krychlový obsah se proto touto deformací nemění, a hořejší vzorec zůstává v platnosti i při koexistenci obou typů deformačních. Měrou d., o níž řeč, jest změna úhlu, t. j. odklon od 90°, druhou její charakteristikou prostorová poloha deform. základny. Vzhledem k tomu, že máme tři dvojice základen rovnoběžných, máme též tři na sobě nezávislé deformace úhlové. Každou z nich možno si mysliti vzbuzenou dvěma stejnými proti sobě účinkujícími dvojicemi sil, tedy silami, jež účinkují rovnoběžně s hranami deformované základny tak, že z nich vznikají dvě protivné dvojice (shearing force). – Doznají-li konečně body nějakého tělesa libovolného, avšak nepřetržitého posunutí, můžeme deformaci tím v malém obvodu vzniklou za stejnorodou považovati. Lze dokázati, že částice zmíněného obvodu do svých nových poloh dostati se mohou, 1. posuneme-li je bez deformace v určitém směru co souvislý celek a určitý kus, 2. otočíme-li celkem kol určité osy o určitý úhel, 3. a udělíme-li jim trojí elementárnou deformaci typu prvého a trojí deformaci typu druhého, vztahujíce tyto elementární deformace ke třem navzájem kolmým, ostatně libovolně položeným osám. Mimo to možno dokázati, že existují tři určité na vzájem kolmé směry té vlastnosti, že dilatace podél nich v určité míře provedené nahrazují úplně všech šest právě uvedených prvkových dějů deformačních. Směry ty zovou se hlavními směry dilatačními. Klč.

Související hesla