Děj

, řada časově a příčinně propojených akcí nebo událostí; 1. fyzika jev, který je předmětem zkoumání fyziky a je s časem proměnný; 2. literatura základ epiky a dramatu. Východiskem různých modifikací dějové stavby se stalo Aristotelovo klasické rozdělení děje tragédie: expozice (seznámení s okolnostmi, postavami), kolize (první konflikty a zauzlování děje), krize (vyvrcholení konfliktu), peripetie (zvrat ve vývoji děje), katastrofa (konečný obrat směřující k uzavření konfliktu).

Ottův slovník naučný: Děj

Děj jest řada změn spolu souvisících, jejichž příčinou jest buď činnost lidská nebo činnost sil přírodních a je dle toho buď uvědomělý nebo neuvědomělý. Proti činu a jednání vyznačuje se tím, že i jakožto uvědomělý jest vždy něčím živelním, vycházejícím ze přirozenosti činného subjektu; proti příběhu jest děj více náhodný a týká se spíše života soukromého, rovněž proti události, při níž vyniká více přirozená živelní moc. Příběh i událost mohou býti částkami děje. – V každém díle literárním nebo scénickém jest děj rozvoj fakt, která mají přivoditi rozuzlení. Elegie a óda, jimiž vyjadřují se pouze city a představy, pak jisté genry pouze popisné obejdou se bez děje, naopak báseň epická, román a bajka jen na ději se zakládají. Děj vyžaduje jednoty, rychlosti, postupu a zájmu, t. j všecky episody musí směřovati k ději hlavnímu, který nesmí sejíti se zřetele; vypracování děje nesmí zdržovati všeobecný pochod a posléze gradace událostí má udržovati zvědavost ducha až k rozuzlení děje, aby byl zajímavým.

Související hesla