Děkabristé

, ruští revolucionáři, vesměs mladí důstojníci-šlechtici, kteří se poprvé pokusili svrhnout absolutismus. Politický program děkabristů byl různorodý, uvažovali o zrušení nevolnictví a vyhlášení konstituční monarchie či dokonce republiky. Jejich plány vyústily v ozbrojené povstání 14. 12. 1825 (prosinec, rusky děkabr, odtud jejich název), po jehož porážce vůdcové popraveni a další posláni do vyhnanství na Sibiř. Mnozí jejich mluvčí a přívrženci byli literárně činní (básníci K. F. Rylejev, V. K. Kjuchelbeker, prozaikové A. I. Odojevskij, 1802 – 1839; A. A. Bestužev-Marlinskij, s ideály děkabristů sympatizovali také A. S. Gribojedov, A. S. Puškin a P. J. Čaadajev).

Ottův slovník naučný: Děkabristé

Dekabristé (rus. dekabr=prosinec), účastníci spiknutí v Rusku, kteří po smrti Alexandra I. r. 1825 chtěli prohlásiti proti Mikulášovi velkoknížete Konstantina za panovníka a užiti této doby ke změně ústavy dle vzoru švýcarské a severoamerické. Dne 26. pros. (14. rus.) 1825 propuklo v Petrohradě povstání vojenské, ale bylo záhy potlačeno, 5 předních účastníků (Pestel, Muravěv, Rylejev, Beztužev-Rjumin, Kachovskij) popraveno provazem a na 120 odsouzeno k deportaci do Sibiře, odkud se jich r. 1856 po udělení amnestie Alexandrem II. jen málo vrátilo. Viz Andreas von Rosen, Aus den Memoiren eines russischen Dekabristen (2. vyd., Lipsko, 1874).

Související hesla