Děkabristická poezie

, básnická tvorba účastníků a organizátorů ruského revolučního hnutí z konce 10. a 1. pol. 20. let 19. století a též tvorba autorů děkabristům ideově blízkých. Časově je vymezena rokem 1816, kdy byl v Rusku založen první tajný politický spolek Svaz spásy, a rokem 1825, v němž došlo k prosincovému povstání a jeho porážce. Děkabristická poezie vyjadřovala ideové a politické snahy pokrokové části ruské šlechty, která usilovala o omezení absolutismu násilným prosazením konstituce. Současně ale vyjadřovala idividuální životní pocit jedinečné osobnosti autora na straně jedné a společenského postoje za svobodu bojujícího revolucionáře na straně druhé. Tvořila tak ideově i esteticky nejprogresívnější proud tehdejší ruské literatury. V tvorbě děkabristů vyvrcholil ruský preromantismus a současně se v ní konstituoval již také romantismus. Mezi nejvýznamnější představitele patřili zejména K. F. Rilejev (1795 – 1826) a V. K. Kjuchelbeker.

Související hesla