Dekret

a) původně úřední písemnost vydávaná panovnickou kanceláří jménem panovníka, ale bez jeho podpisu. Obsahuje příkaz nebo rozhodnutí. Po roce 1763 název dvorský dekret k odlišení od dekretů nižších úřadů; b) právní akt (popř. listina o tomto aktu) s účinností zákona; vydáván vrcholnými orgány nebo představiteli státu; c) nařízení nejvyšších představitelů země upravující důležité vnitrostátní záležitosti; většinou má zákonodárnou povahu; d) jmenovací dekret, ustanovovací právní akt; e) přeneseně úřední výměr.

Ottův slovník naučný: Dekret

Dekret (lat. decretum), rozhodnutí, opatření úřední. V právu řím. slulo decretum opatření úřední učiněné po vyšetření věci, zvláště uvedení v držbu praetorem (na př. bonorum possessio decretalis), pak rozhodnutí sporů císařem. Nejznámější z těchto je dekret císaře Marka Aurelia (decretum divi Marci), jímž určeno, že věřitel, který svémocně zabaví věci dlužníkovy nebo plnění na dlužníku vynutí, pozbývá pohledávky. Také rozhodnutí senátu, kollegií (na př. kněžských) a kollegiálních úřadů ve věcech veřejných nebo správních slula decretum. V právu processuálním, zvláště v obecném processu byly dekrety rozhodnutí soudní, jimiž rozřešen spor celý (decisivní dekrety) nebo některá otázka mezitímní (interlokuty) neb obyčejněji rozhodnutí, jež se týkala pouhého řízení processu, jako předvolání stran (citatio), a oznámení stranám (decretum communicativum). V řízení nesporném nazývána tak opatření soudní, jimiž jmenován poručník (dekret poručenský) neb opatrovník, nebo jimiž zmocněn k určitému jednání. Název ten udržel se v praxi posud vedle obvyklého výměru. – V právu církevním užívalo se názvu decretum pro sbírku Gratiánovu. V právu veřejném znamenal dekret za středověku rozhodnutí panovníkovo ve věcech zákonodárství nebo správy veřejné. V právu českém slula tak od dob Ferdinanda I. nařízení královská, jež vydána všeobecně k návrhu místodržících nebo nejvyšších úředníků zemských a ne k podnětu danému určitou spornou záležitostí. Vydávala je jménem královým česká expedice dvorské kanceláře při dvoře české kanceláři na hradě pražském anebo ve věcech finančních dvorská komora české komoře. Na základě jejich vydávala pak česká kancelář na hradě pražském otevřené listy, jež sluly opět dekrety, když obsahovaly nařízení všeobecná. Stavové moravští vyhrazovali si smlouvou uzavřenou se stavy českými r. 1611, aby se upustilo od vydávání nařízení ve způsobě dekretů, a aby místo toho vydávány byly listy posélací (psaní královská) ve formě mírnější a šetrnější. Smlouva ta stvrzena arciknížetem Maxmiliánem jménem císařovým. V době pozdější mizel většinou rozdíl dekretův od četných jiných druhů nařízení, nazývaných velmi různým způsobem. Za Marie Terezie rozlišovány dvorské dekrety obsahující zákonné předpisy a návody pro gubernium a zapisované do knihy resolucí od dekretů, jimiž gubernium korrespondovalo s úřady souřadnými, nebo jež vydávalo stranám. (Srv. J. Čelakovský: O domácích a cizích registrech, 1890, str. 52., 56., 65., 76.). Od doby Josefinské shledáváme ve sbírkách úředních i poloúředních četná nařízení různých dvorských úřadů (dvorské dekrety, dvorské justiční dekrety, dekrety dvorské kanceláře, dvorské komory, dvorské studijní kommisse), gubernií nebo soudův appellačních, obsahující hlavně novelly nebo authentické výklady větších zákonů (soudního řádu a občanského zákonníka) až do r. 1849. Nyní užívá se názvu dekret pro výnosy úřadů správních o jmenování nebo propuštění zřízenců veřejných (dekret jmenovací, propouštěcí), a vůbec o výnosech vydaných jednotlivým stranám; název ten není odůvodněn ani zákonem ani formou výnosů těch a je patrně pouze zbytkem dřívějšího názvosloví, jenž ve praxi se ještě udržel. Ve francouzském právu správním zvány dekrety (décrets) od r. 1789 zákony usnesené národním shromážděním, jež král pak schvaloval; od r. 1792 nastalo místo schvalování toho pouhé prohlášení a název dekret dáván pouze zákonům jistého druhu, zvl. těm, jimiž upravovány otázky podrobné, místní a osobní; ostatní zvány loi. Za direktoria a konsulátu název dekret zmizel a zaveden opět prvním císařstvím pro nařízení moci výkonné, jež tu však často obor svůj překročila, tak že platnost některých dekretů Napoleona I. je sporna. Za restaurace nastoupil zase název ordonnance a název dekret zaveden teprve r. 1848 prozatímní vládou, r. 1851 diktaturou a r. 1871 vládou národní obrany; mnohé dekrety z dob těch mají moc zákonův. Od roku 1871 slují dekrety nařízení předsedy republiky, vydaná v mezích zákonův a spolupodepsaná ministrem. Dělí se ve všeobecné (décrets reglementaires, généraux), vydané za příčinou provádění zákonů po slyšení plena státní rady nebo na zprávu ministra a ve zvláštní (décrets spéciaux, individuels), týkající se jednotlivých případův buď jako výkony vládní (décrets gouvernementaux) na př. svolání, odročení, uzavření sněmoven, prohlášení zákonů, nařízení bezpečnostní, nebo jako výkony správní (décrets administratifs), na něž lze si stěžovati u soudů správních. Některá nařízení správní (na př. v příčině vyvlastnění, rozpočtu departementu) mohou býti vydána pouze po slyšení státní rady (conseil d'état). Dekrety vyhlašují se v »Journal officiel« a v »Bulletin des lois«. Hsz.

Související hesla