Delacroix Eugène

, francouzský malíř, grafik a kreslíř; významný představitel romatismu. Ovlivněn P. Rubensem, P. Veronesem a F. Goyou, zejm. v první velké kompozici Dante a Vergilius v pekle, ukazující na literární námět. Obraz Krveprolití na Chiu odráží událost současné historie. Pod vlivem J. Constabla změnil rukopis, zcela opustil klasicistní tradici a používal lokální barevnost, která dovolovala vytvořit iluzi atmosféry a hloubky obrazu; tvořil např. obrazy z cest (Alžírské ženy), obrazy bitev (Bitva u Zailleborgu, Dobytí Cařihradu), zpracovával aktuální náměty politických událostí (Svoboda vede lid na barikády), často čerpal z literárních předloh. Články o teorii umění příspíval do Revue de Deux Mondes a do Moniteur.

Ottův slovník naučný: Delacroix Eugène

Delacroix Eugène, malíř franc. (* 1798 v Charenton-Saint-Maurice – † 1863 v Paříži). Byl žákem Guérinovým, ale záhy bral se vlastním směrem a stal se prvním repraesentantem školy romantické. Jeden z prvních jeho obrazů Dante a Vergil, jejž r. 1822 vystavil proti vůli svého učitele (nyní v Louvru), dobyl úspěchů neobyčejných. Již na tomto obraze jeví se Delacrova snaha po imponujícím účinku, ostrých kontrastech, ostrém světle a effektním koloritu, zhusta i na úkor kresby. Pak následovaly Bitka na Chiu, která ještě značí přechod k novému směru, Tasso v blázinci; Císař Justinián skládá Instituce; Marino Falieri a 17 lithografií k »Faustų. Ohromnou sensaci vzbudil Sardanapal, pro nějž kritika zasypala Delacroixa trpkými výčitkami, který však přece měl skvělý úspěch. Ministerstvo vnitra uložilo mu malovati Smrt Karla Bojácného a vévoda Ludvík Filip Orléanský Richelieu sloužící mši sv. R. 1831 vystavil opět v Salonu Smrt biskupa lutišského a pak Svoboda vedoucí národ (v Louvru), načež následovala řada obrazů válečných a historických: Poitiers, Taillebourg, Karel V. v klášteře sv. Justa, Boissy ď Anglas a Mirabeau a Dreux-Brézé. R. 1832 Delacroix odebral se v průvodu vyslanectva franc. k sultánu marockému, čímž jeho čilé obrazotvornosti dostalo se nové vydatné podpory, jakož svědčí obrazy Arabská fantasie; Ženy alžírské v harému (v Louvru); Židovská svatba v Marokku. Obrazy těmito vyvinul se zvláště Delacroixův kolorit, který jeví se také na vysokém stupni na obrazech historických z těch let: Dobytí Cařihradu od křižáků; Smrť Marka Aurelia, pak náboženských: Kristus na kříži a Snětí s kříže. Mimo to ozdobil malbami salon řečený královský v poslanecké sněmovně, Apollónovu galerii v Louvru (Boj Apollónův s Pythónem) a kapli sv. Sulpice v Paříži. Také jako spisovatel byl Delacroix činným a uveřejnil článek o Michel-Angelovi v »Revue des deux monde« 1837. Teprve po své smrti došel náležitého uznání. Delacroixa charakterisuje imponující účinek, ostré kontrasty, často až přehnané, a silné světelné effekty. Obrazy jeho vynikají nezkrotnou silou a energií i pestrým hemžením postav, čímž liší se od chladného schematismu klassické školy Davidovy. V bohatém koloritu, živé výraznosti a smělé komposici jest nedostižný. Za to však jeho obrazy postrádají zhusta správnosti, elegance a dokonalého provedení. Kdežto mladší, novot chtivé pokolení malířské Delacroixa zbožňovalo, starší škola Davidova valně jej podceňovala. Srv. Jul. Meyer, Gesch. der modernen franz. Malerei (Lipsko, 1867); V. H. Delaborde, Eloge d'E. Delacroix (Pař., 1876); Moreau, E. Delacroix et son oeuvre (t., 1873); Ph. Burty, Lettres de Delacroix (t., 1880); Chesneau, L'oeuvre complète d' E. Delacroix (t., 1885). Životopisy od Tourneuxa (t., 1886) a Vérona (1887).

Související hesla