Dělba moci

, jeden ze základních principů demokratického uspořádání státu. Horizontální dělba moci je rozdělení státní moci do tří autonomních mocí – orgánů zákonodárných, výkonných a soudních, které jsou vzájemně neslučitelné, nepodřízené a nezodpovědné. Teoreticky zásadu horizontální dělby moci formuloval J. Locke a dále ji propracoval a rozvinul Ch. Montesquieu. První praktickou realizací byla americká federální ústava z roku 1787, ve které se uplatnil vedle uvedeného rozdělení moci také tzv. princip brzd a rovnováhy, který zabraňuje, aby jedna složka získala dominantní postavení. Výkonná moc (vláda, orgány státní správy, v některých politických systémech také prezident) musí být ústavní (tj. ustavená ústavním způsobem) a zákonná (tj. musí se řídit platnými zákony). Soudní moc musí být nezávislá na zákonodárných a výkonných orgánech (princip právního státu) a musí se řídit pouze platnými zákony. Vertikální dělba moci je rozdělení kompetencí mezi ústřední a místní orgány. Prvky vertikální dělby moci jsou decentralizace, federalizace a autonomizace.

Související hesla