Dělostřelectvo

, druh pozemního vojska (a součást válečného námořnictva), určený k plnění palebných úkolů (viz též dělo) během bojové činnosti za účelem ničení protivníka, jeho zbraní a fortifikací. V Evropě se objevilo koncem 13. stol. a bylo užíváno zejm. při obléhání a obraně pevností, později i v bitvách (např. Grunwald 1410). Výrazného rozšíření dosáhlo během husitských válek, od 16. stol. se stalo hlavní zbraní válečných lodí; jako samostatný druh pozemního vojska se konstituovalo během 18. stol. V důsledku technického vývoje stále více nahrazováno raketovým vojskem.

Ottův slovník naučný: Dělostřelectvo

Dělostřelectvo, artillerie, úhrn veškerých osob zaměstnaných hrubou střelbou, všech dělostřelců v každém státě od nejvyššího dozorce nad dělostřelectvím přes podřízené jemu důstojníky až na prosté vojáky dělostřelce. Dělostřelectvo je třetím ze tří hlavních druhů čili zbraní, ze kterých sestaveno každé spořadané vojsko. Dělostřelectvo polní vozí a obsluhuje hrubou střelbu polní, děla poměrně lehčí, přidělená sborům bojujícím v šírém poli a rozpadává se v dělostřelectvo pěší. kde obsluhovatelstvo kráčívá za děly pěšky, v dělostřelectvo vozní, kde řečené mužstvo se veze na zvláštních sedadlech na dělech a kolesnách čili hlomoznách, a v jízdné, kde obsluhovatelstvo jezdí na koních. Dělostřelectvo polní ve válce zahajuje na veliké vzdálenosti palbu do nepřítele, rozrušujíc jeho šiky, připravuje tak útok a buď zdokonaluje porážku jeho stálým střelobitím za ustupujícím, aneb zadržuje vítězného v postupu příliš rychlém. Lehčí děla a přináležející k nim vozy se střelivem tažena silnými koni v dostatečném počtu, aby mohla následovati všecky pohyby vojska i na pozemí nepříznivém, nescestném. Polní dělostřelectvo rozděleno ve všech téměř vojscích ve brigády a pluky, rakouské ve 14 brigád; každá brigáda složena z 1 pluku sborového a ze 2 samostatných dvojbatterií (batterijních divisí), pluky zase v divise, a tyto každá ve 2 batterie. Ve válce každé divisi vojskové pěší přidělena jako dělostřelectvo divisijní 1 divise dělostřelectva obyčejného, pěšího, každé divisi vojskové jízdní 1 divise z batterií jízdních. Každý sbor armádní pak mívá jakožto dělostřelectvo sborové 2 až 3 divise batterijní. Dělostřelectvo horské pro válečné podniky ve vysokých pohořích nesjezdných. Lehká děla tu nesena rozebrána, hlaveň a lafeta zvláště, na mezcích, vůbec soumarech po stezkách nejužších a nejzávratnějších. Děleno taktéž v batterie. Dělostřelectvem záložním sluje oddíl určený teprve na rozhodnutí boje. Dělostřelectvo pevnostní pro hrubou střelbu oblehací proti pevnostem nepřátelským nebo hájící v pevnostech vlastních a pro přechovávání střeliva a zbraní dělostřeleckých ve prachárnách, zbrojnicích a jiných skladech. Roztříděno na pluky, prapory a setniny; v rak. vojště je 6 pluků dělostřelectva pevnostního o 2–3 praporech a ještě tré samostatných praporů. Dělostřelectvo obléhací jest úhrn dělostřelců pro hrubé střelby a pro veškeren materiál určený k obléhání pevností. Dělostřelectvo technické čili zbrojné zaměstnané v pevnostech, ve prachárnách, slevárnách, zbrojnicích, arsenálech a všelijakých jiných dílnách vyráběním zbraní, střeliva a pod. potřeb pro vojsko. Do dělostřelectva technického nebo zbrojního vtříděni příslušní řemeslníci a též rádi déle již sloužící jednotlivci k tužší a namáhavější službě polní již méně schopní, nebo zůstávají v místě a do pole netáhnou. V obvodu rak. vojska je 23 depotů technického dělostřelectva, dvé jeho továren na prach střelný a hlavním závodem dělostřelecká zbrojnice (arsenál) ve Vídni. Dělostřelectvo pobřežní na hájení mořských břehů hrubou střelbou, jakož i dělostřelectvo námořní pro tutéž zbraň na lodích mají mnohé státy zvláštní, v Rakousku však působí při moři dělostřelectvo pevnostní a na lodích mužstvo námořní pro dělostřelbu zvláště vycvičené. Hlavní zbraní dělostřelectva jest samozřejmo hrubá střelba všelikého druhu, na osobní však obranu bývá důstojnictvo a poddůstojnictvo ozbrojeno zbraní pobočnou dle vzorku jezdeckého a bambitkami nebo revolvery a prosté mužstvo krátkou zbraní pobočnou a v nejednom státě mnohdy i ručnicemi. Za starších dob, téměř až do polovice XVIII. stol. tvořilo dělostřelectvo či puškařstvo, jak původně zváno, zvláštní cech řemeslně a umělecky vzdělaných odborníků, kteří při tehdejším stavu všeobecné neukosti vojsk všelijak sebraných nad ostatní zbraně se pyšně vynášeli a k vojsku ani se nepočítali. Pokrok ve vzdělanosti i u ostatních členů vojska se dostavující slučoval ponenáhlu odporné prvky. V rakouském vojsku dělostřelectvo má čáky s orlíčkem a žíněným chocholem, kabátce temnohnědé s výložky živě rudými a spodky u dělostřelectva polního a pevnostního modré, u polního do vysokých bot, u pevnostního pantalony s červeným pruhem postranním; u technického dělostřelectva jsou pantalony temnošedé a rovněž temnošedé jsou u všeho dělostřelectva pláště. FM.

Související hesla