Destutt de Tracy Antoine-Louis-Claude

, francouzský politik, filozof a ekonom; stoupenec monarchismu. Myšlení redukoval na počitky, psychické stavy nazýval idejemi a své učení o nich ideologií. Soukromé vlastnictví považoval za přirozený základ osobnosti, popíral objektivní rozlišování dobra a zla.

Ottův slovník naučný: Destutt de Tracy Antoine-Louis-Claude

Destutt de Tracy [destyt de trasì] Antoine Louis Claude, hrabě, filosof franc. (* 1754 v Paříži – † 1836 t.), zakladatel racionálné větve ideologie. Byl pokračovatelem Cabanisovým, jenž založil větev fysiologickou. Předním úsilím jeho bylo i v duchovědách užiti methody přírodovědecké. Filosofie nemá dle něho jádra svého ni v metafysice ni v psychologii, nýbrž v ideologii čili nauce o ideách, jež je jedinou vědou člověku dostupnou. V názorech svých o hierarchii věd spoléhá na d'Alemberta a je předchůdcem Comteovým v třídění. – Idee čili představy naše samy vyvozují se toliko z pocitů. Sensibilita je základ vší bytosti lidské, z ní vyvíjí se a vzrůstá celý život duševní, jenž rozlišuje se v pět základních schopností: cítivost (sensibilité), pamět (mémoire), soudnost (jugement), vůli (volonté) a hybnost (motilité). Abychom poznávali svět mimo sebe, nestačí pouhá cítivost, neboť tato nechová v sobě rozdílu nitra a vnějšku; je třeba, aby přistoupil k ní samovolný pohyb, jímž narážejíce na odpor, přesvědčujeme se o existenci tvarů prostorových. Hybnost je mu jaksi šestým smyslem, jenž odkrývá nám vlastní příčinu počitků našich. Vůle lidská je závislá na přemnohých okolnostech povahou bytosti lidské daných a na jistých výkonech organických. Proto jest ideologie vlastně částí zoologie a svoboda lidské vůle pouhou illusí. Grammatika i logika jsou pouhé applikace vědy základní, ideologie. Grammatika (grammaire) je dodatkem k ideologii, jsouc naukou o znameních (signes), jimiž představy své vyjadřujeme. Destutt de tracy zkoumá řeč v nejširším smyslu, rozeznávaje bedlivě řeč přirozenou, záležející v posuňcích, od řeči umělé, slovné. Znamení slovná jsou důležitým orgánem pochodu myšlénkového, ano podmiňují myšlení samo. Vada jejich však v tom záleží, že často slovy se spokojujeme, k představě jimi označené nepřihlížejíce. Slova stávají se tu pouhými schematy bez obsahu vniterného. Ve shodě s názorem své doby Destutt de tracy pokládal řeč za umělý výtvor lidské vynalézavosti, nikoli za produkt přirozený. Proto věřil v její zdokonalitelnost hlavně co do logičnosti a precisnosti. V logice hlavní péči věnoval výkladu soudu a závěru, a připojoval se tu k Lockeovi. Základní soud, z něhož všechny ostatní vyplývají, jest, že cítíme a tím myslíme. V soudě není identity mezi podmětem a přísudkem, nýbrž podmět obsahuje v sobě přísudek. Pravda pro poznání lidské záleží ve shodnosti vzájemné soudů našich mezi sebou, omyl vzniká nedokonalostí paměti naší, jež nedovede udržeti následné souvislosti soudů těch. Celá theorie noëtická se nese směrem idealistickým. Takto celé filosofické dílo Destutt de tracyovo jest jaksi dějinami ideí našich, obsahujíc jejich vznik z cítivosti, vyjádření v řeči a skupení vzájemné v soudech a závěrech. Avšak i ke stránce volní bytosti lidské měl Destutt de tracy bedlivý zřetel v pracích svých. Vůle lidská má původ v žádostivosti, analyse této je proto jádrem morálních spisů Destutt de ových pojata jsouc úplně analogicky názorům jeho logickým a noëtickým. Žádost každá má na člověka dvojí účinek: působí cit slastný nebo strastný a pohání člověka k jednání. Poznávati potřeby naše a shodnost jich nebo neshodnost se základními zákony bytosti lidské, jest úkolem morálky, nalézati prostředky, jimiž potřebám těmto by se vyhovělo, jest úkolem národního hospodářství, říditi pak city a žádosti lidské tak, aby z nich vzešlo blaho individua a celku, jest úkolem zákonodárství čili vědy o vládě (science du gouvernement). Takto ideologie ve smyslu Destutt de tracyově objímá veškeren život duševní a vrcholu dochází ve studiu společnosti, jsouc pravou prvou filosofií a nahrazujíc metafysiku, která pozbyla všeho úvěru. Základní myšlénka Comte-ova takto již u Destutt de tracya je vyjádřena. Vedle Comtea však na Destutt de tracyovi nejvíce je závislý Maine de Biran, jenž ho následoval zvláště v thesi své o významu hybnosti pro život duševní. – Destutt de tracy pocházel z rodiny skotské. S počátku věnoval se povolání vojenskému a dosáhl až hodnosti plukovníka. Za revoluce franc. přidal se ke straně revoluční, zasedal ve sboru ústavodárném vedle Lafayetta a hlasoval pro zrušení výsad šlechtických. Za doby hrůzovlády byl uvězněn. Ve vězení pojal čtením děl Condillacových a Lockeových vůdčí myšlénky svého předního díla. V říjnu 1794 vrátil se do Auteilu u Paříže, kde v krátce za doby konsulátu shromáždil kolem sebe společnost předních myslitelů z pravidla ideology nazývaných. Za doby Napoleonovy i Bourbonů zůstal věren svobodomyslným svým zásadám. Spisy vydal tyto: Mémoire sur la faculté de penser. Eléments d' idéologie (Paříž, 1801–15, 5 sv., 3 vyd. 1817); Commentaire sur l'esprit des lois de Montesquieu (1819); Grammaire (1803); Logique (1805); Traité de la volonté et de ses effets (1819). Srv. M. Ferraz, Histoire de la philosophie pendant la revolution (Paříž, 1889); Fr. Picavet, Les idéologues (t., 1891). Dna.

Související hesla