Dětřich z Portic

, říšský a český politik evropského významu. Původem z německé řemeslnické rodiny, člen cisterciáckého řádu. Před 1346 ve službách lucemburské diplomacie, 1351 – 53 biskup ve Schleswigu, 1353 – 61 biskup v Mindenu, 1360 – 61 probošt vyšehradský a kancléř Království českého. Nejbližší rádce krále a císaře Karla IV., jehož císařskou korunovaci sjednal. V letech 1361 – 67 jako magdeburský arcibiskup hájil zájmy Karla IV. v Braniborsku.

Ottův slovník naučný: Dětřich z Portic

Dětřich, arcibiskup magdeburský (1361 až 1367), jejž kroniky uvádějí s příjmím Kagelbert, Kogelwyt, Gugelweit, z čehož vznikla domněnka, že narodil se v Čechách na hradě Kugelweitě, pocházel z městečka Stendalu ve Staré Marce, kde otec jeho Arnold z Portic byl suken kraječem. V útlém mládí vstoupiv do cisterciáckého kláštera v Leníně, osvědčil se záhy dobrým hospodářem a proto r. 1327 povolal ho biskup braniborský Ludvík z Nauendorfu ke dvoru svému. Dětřich zastával v Braniboru nejprve hodnost protonotáře, později stal se officiálem a hofmistrem biskupovým; aby mohl zastupovati Ludvíka také v úřadě biskupském, odebral se ke dvoru papeže Klementa VI. do Avignona, kde 18. pros. 1346 dosáhl hodnosti biskupa sareptského in partibus. Když r. 1347 biskup Ludvík zemřel, ucházel se Dětřich marně o stolec jím uprázdněný a odebral se pak na Moravu, kde stal se koadjutorem Jana VII., biskupa olomúckého. Tu seznámil se s Karlem IV., který počínaje r. 1350 neustal mu prokazovati četná dobrodiní a užíval často služeb jeho v nesnadných záležitostech politických. Již 23. kv. 1351 uděleno Dětřichovi biskupství šlesvické, jež 18. ún. 1353 zaměnil s mindenským: r. 1356 byl by rád toto zaměnil za kostnické, což se však navzdor přímluvám císaře Karla nepodařilo; za krátko však vymohl císař, že 27. ledna 1360 propůjčeno Dětřichovi hojně nadané proboštství vyšehradské potud, pokud by ostal biskupem mindenským, konečně 18. čna 1361 transferován papežem na arcibiskupský stolec v Magdeburce, kde 17. pros. 1367 zemřel. V létech 1352–62 věnoval Dětřich veškery síly své zájmům Karla IV.; nejprve po celá dvě léta dlel při dvoře papežském v Avignoně, kde bylo jeho úlohou odstraniti překážky, které stály v cestě ozdobení Karla IV. korunou císařskou, pak provázel krále římského na cestě do Italie, z níž opět po dvakráte s důležitým posláním vypraven do Avignona, byl svědkem korunování Karla IV. v Římě, v průvodu jeho účastnil se slavnostního vjezdu do Prahy dne 15. srpna 1355 a setrval pak až do konce r. 1362 při dvoře cís. maje veškeru finanční správu země České a od r. 1360 i celé říše Německé ve svých rukou. Karel IV. vysoce cenil zásluhy neobyčejně nadaného muže a odměňoval je skvěle; nejprve dal mu hrad Orlík k doživotnímu držení, r. 1357 také hrad Parkštein s městem Weidenem, 4. čce 1357 propůjčil mu Orlík s příslušenstvím jako manství ušlechtilé, 16. dubna 1360 ku přímluvám Dětřichovým povýšil bratrovce jeho Dětřicha z Portic do stavu panského koruny České a 7. čna t. r. udělil mu hrad Orlík s mýtem na Vltavě i hrad Hauenštein, jejž byl pro něho biskup koupil, v manství a ustanovil ho téhož dne purkrabím vyšehradským. Maje hojné příjmy, zejména také z proboštství vyšehradského, žil Dětřich v Praze po způsobu knížecím nejprve v domě jeptišek u sv. Ducha na Starém městě, od r. 1360 ve vlastním domě na tržišti svatohavelském, nyní Stará rychta zvaném (č. 404–I), kromě toho měl v samém sousedství Prahy u Butovic hrádek zvaný Kugelweit. Aby zachoval památku jména svého v Čechách, založil 13. řijna 1357 a hojně nadal klášter cisterciácký ve vsi Skalici blíže Kouřimě. Byv povýšen na arcibiskupský stolec v Magdeburce, opustil Dětřich Čechy a odebral se do své diécése, již v ohledu duchovním i světském výtečně spravoval. Při tom byl ve prospěch císařův neunavně politicky činným a zejména položil pevný základ k získání marky Braniborské koruně České, které vešlo ve skutek málo let po smrti jeho 1375. Srv. V. J. Nováček, Dětřich z Portic, přední rádce Karla IV. (ČČM., LXIV., str. 459). Nk.