Detritus


1. biologie mrtvá organická hmota, těla organismů a jejich části včetně výkalů. Výchozí materiál pro tvorbu organické složky vody, půdy a humusu;
2. geologie drť, úlomky vznikající přirozeným rozrušováním hornin.

Ottův slovník naučný: Detritus

Detritus (lat., drť), v lékařství trosky hmoty ústrojné vznikající úmrtím její a předcházející před rozkladem v prvky chemické. Hmota buněčná, odumře li v ústředí vzdušném nebo vodném, rozpadá se ve spoustu tělisek bez určitého tvaru, vodou buď rozpustných nebo tučných. Útvary normální i chorobné, jakmile přestaly s dostatek býti vyživovány, mění se v detritus Střed tuberkulu, hlívy, rozpadlých nádorů, povrch vředů a j. skládají se z detritu. Po smrti celý organismus rozpadá se v drť, jež konečně v základní látky, kyslík, vodík, kyselinu uhličitou, vodu a j. se rozlučuje. Peč. Detritus čiłi drť zovou se též hrubší nebo jemnější úlomky větráním hornin povstalé, jež vodou nebo jinak dopravují se na jiná místa, usazujíce se dle své poměrné váhy, větší blíže místa původu, menší u větších vzdálenostech. Dalším větráním této drti, podporovaným orbou a hnojením, tvoří se zemina stále jemnější, jaká svědčí kořínkům rostlinným a jejich výživě. Detritus jest důležitou součástí orné půdy, neboť na něm spočívají významné fysikální vlastností její, zejména chování se k teplu, vodě a vzduchu; taktéž má význam ve statistice půdy, opatřuje nepřetržitou náhradu vyčerpaných živin rostlinných. .

Související hesla