Deutschböhmen

, Deutsch-Böhmen, Německé Čechy – idea samostatného německého správního území v českém pohraničí prosazovaná německými politiky z Čech ve 2. polovině 19. stol. a začátkem 20. stol. V českém pohraničí mělo vzniknout uzavřené německé jazykové území s úplným vyloučením češtiny. Proti Deutschböhmen se důrazně stavěla česká politická reprezentace. Německé snahy o národnostní rozdělení Čech ožily znovu na podzim v roce 1918 a vyvrcholily koncem října 1918 pokusem o odtržení pohraničních krajů českých zemí od nově vzniklého československého státu: 29. – 31. 10. 1918 vytvořeny provincie Deutschböhmen (západní a severní Čechy; hlavní město Teplice, posléze Liberec), Sudetenland (Orlické hory, severozápadní Morava, Opavsko; hlavní město Opava), Böhmerwaldgau (Šumava) a Deutschsüdmähren (jižní Morava) a prohlášeny za součást Německého Rakouska, usilujícího o připojení k Německé říši. Československá vláda trvala na jednotě českých historických zemí a v listopadu – prosinci 1918 její vojska postupně obsadila pohraničí. Celistvost českých zemí byla potvrzena versailleskou a saintgermainskou mírovou smlouvou a problém českých Němců se stal vnitřní otázkou ČSR.

Související hesla