Diageneze

, souhrn procesů měnících minerální složení, strukturu a texturu sedimentu v období počínajícím jeho uložením a končícím jeho metamorfózou nebo zvětráváním v povrchových podmínkách. Typickým projevem diageneze je zpevnění původně sypké horniny; přispívá k tomu tlak výše ležících hornin a zejm. stmelení novotvořenými neboli autigenními minerálními látkami vylučovanými z cirkulujících roztoků. K diagenetickým pochodům patří např. dolomitizace (viz též dolomit) a silicifikace.

Ottův slovník naučný: Diageneze

Diagenesis (řec.) nazván v geologii pochod, jímž vrstvy povstalé původně uložením se měkkého bahna tvrdnou a mění se v horninu krystallickou. Voda pomocí diffuse napájí uloženiny i takové, které propouštějí vodu jen nepatrně, a ukládá v nich nerostné částky, jimiž jest sama přesycena. Částky tyto spojují se s hmotou vrstev v chemické sloučeniny buď stejnoměrně rozvržené nebo tvoří někdy jen shluky, pecky a rozličné konkrece v prostředí jinorodém. Původcem theorie o diagenesi jest bav. geolog Gümbel. Pa.

Související hesla