Diamant

, krychlový minerál, chemickým složením uhlík. Nejčastěji tvoří osmistěn, časté je zdvojčatění. Bezbarvé, modré, žluté, hnědé i černé diamanty jsou nejcennějším drahým kamenem, převládají však technické diamanty. Dokonale štěpný podle ploch osmistěnu, podle těchto ploch diamant dělen při zpracování. T = 10 (nejtvrdší nerost), hustota 3,52 g•cm–3. Diamant vzniká v prostředí o vysokém tlaku a teplotě. Brousí se nejčastěji do tvaru briliantu; viz též brusy drahých kamenů. Typická je pestrá hra barev na vybroušených hranách faset v důsledku vysokého lomu a disperze. Vyskytuje se v olivinických horninách zv. kimberlity, hojný v okolních náplavech. Světová ložiska diamantů na dole Argyle v Západní Austrálii, Africe (hlavně Kimberley v JAR, dále Namibie, Zair, Zimbabwe, Ghana, Angola), v okolí Mirneho v republice Sacha na Sibiři (Rusko), v Indii a Brazílii. Největší dosud známý diamant Cullinan (z dolu Premier v provincii Gauteng v JAR) měl v surovém stavu hmotnost 621,2 g, tj. 3 106 karátů. Technické diamanty bort a karbonado se užívají jako brusivo, při obrábění kovů, ve vrtných jádrech ap. Šesterečná modifikace diamantu je známa z některých meteoritů a meteoritických kráterů. V ČR nalezeny dva malé diamanty v náplavech na Třebenicku pod Českým středohořím. Název z řeckého adamas nepřemožitelný, nezrušitelný.

Ottův slovník naučný: Diamant

Diamant (démant), krystallovaný čistý uhlík C, jest nejcennější drahokam, honosící se v míře svrchované všemi přednostmi, jimiž vynikají drahokamy vůbec, vyznamenávaje se nejvyšší tvrdostí, nejskvostnějším leskem, úplnou průhledností a čirostí. K nejvyšší tvrdosti jeho vztahuje se jeho jméno αδαμας = nepřemožitelný; staroindicky zval se azira (nezrušitelný), hebrejsky jachalom (vrták). Krystalluje ve tvarech soustavy krychlové, obyčejně v osmistěnech neb osmačtyřicetistěnech, nezřídka ve srostlicích. Prosté krystally jeho jsou omezeny plochami, jež jsou pravidlem vypouklé. Na plochách osmistěnných pozorovati lze mnohdy trojstranné, na krychlových čtverstranné prohlubinky. Diamant vyznačuje se dokonalou štípatelností dle ploch osmistěnných, tak že jen nesnadno postihnouti bývá plochu lomu lasturnatého. Jest křehký; T = 10. Hrany mají vyšší tvrdost než plochy. Lesk jeho tvoří přechod od skelného ke kovovému a zove se démantový. Diamant jest průhledný, buď čirý nebo světle šedě, zelenavě, žlutě zbarvený, jen vzácně má barvu sytě červenou nebo modrou: na plochách řezem způsobených jest barvy ocelové, rázu polokovového; též přirozené krystally barvy šedé mají lesk polokovový. Vynikaje mohutnou lámavostí světla, a nevšedně mocným rozptylováním paprsků světelných, září zvláště na kusech obroušených při příznivém osvětlení překrásnými barvami duhovými. Vydán byv na delší dobu insolaci, světélkuje po té ve tmě. Električnosti nevodí; třením stává se elektrickým. Hutn. = 3,5–3,6 (obyčejně 3,52). V proudu kyslíku shoří jasným plamenem v kysličník uhličitý CO2, zůstavuje jen stopy popela; přeruší-li se spalování, tuť se nám jeví po ochlazení, jako by tenkou vrstvičkou tuhy byl povlečen. Poprvé spálen byl prostřednictvím dutého kovového zrcadla r. 1694 v akademii věd ve Florencii za Kosmy III., vévody toskánského; již Newton soudil z veliké lámavosti světla, že jest diamant spalitelný. Úplně však pozvolně okysličuje se též směsí dvojchromanu draselnatého a kyseliny sírové. Pouhými kyselinami se nemění. Odrůdy diamantu. Kouličky slohu paprskovitě vláknitého zovou se bort. Zrnité aggregáty Pitt nebo Regent, 1367/8 kar. – 2. Kóh-i-núr, tvar nový, 1061/6 kar. – 3. Kóh-i-núr, tvar starý, 1861/10 kar. – 4. Hvězda Jihu, 125 kar. – 5. Hope, 441/2 kar. – 6. Florentin, 1331/5 kar. – 7. Sancy, 531/2 kar. – 8. Zelený diamant drážďanský, 481/2 kar. – 9. Velký Mogul, 367 kar. ] barvy černé, neprůhledné, hutnosti 3,01–3,4, zůstavující as 2% popela, nazývají se carbonado (carbonat). Diamant vyskytuje se jen na několika místech povrchu zemského, obyčejně již na nalezištích druhotných. Nejstarší jeho naleziště, nyní již vyčerpaná, jsou v přední Indii, najmě v okolí Golkondy. R 1727 nalezeny byly první diamanty v Brazilii v provincii Minas Geraes u Tejuka (Diamantiny), později v provincii Bahii; odtud vyváží se té doby carbonado. V lokalitách brazilských vyskytuje se buď ve volných krystallech v sypkých vrstvách s křemenem, provázen jsa různými minerály, anebo jest zarostlý v křemencovém slepenci s temně hnědým železitým tmelem nebo v itakolumitu. Nyní jsou naleziště brazilská již diamantem velmi chuda. – Té doby jsou v obchodě nejrozšířenější diamanty jihoafrické zvané kapské, pocházející najmě ze země Griquů, kdež těží se od r. 1867. Dle A. Knopa jest matečná hornina těchto diamantů serpentinu velmi příbuzna. Roční výtěžek v Jižní Africe činí průměrně as 3 mill. karatů v ceně asi 40 mill. zlatých. Za posledních 20 let vyvezlo se diamantů z Jižní Afriky více než za tři čtvrti milliardy zlatých. Z lokalit diamantových jmenovati jest ještě Australii (tam nalezeny první diamanty r. 1862), Ural (od r. 1829), Mexiko, Kalifornii, Georgii, Sev. Karolinu. – V Čechách byl r. 1869 nalezen u Dlažkovic mezi pyropy; dosud však nebyl nalezen navzdor bedlivém uhledání druhý exemplář. – Velmi zajímavo jest, že diamant v době nejnovější postihnut byl jako součásť některých povětroňů. V té příčině nejpamátnější jest kamenný meteor nazvaný urejlith, jenž spadl 22. dne září r. 1886 ve vsi Novém Ureji v kraji krasnoslobodském, v gubernii penské. Dle výzkumu Jerofejova a Latšinova obsahuje povětroň ten, vážící 1,7 kg, asi 1% diamantu. Diamant pro účely klenotnické se brousí; uděluje se mu obyčejně výbrus buď brillantový nebo rosetový. Cena jeho jest velmi nestejná, řídí se vahou, průzračností, barvou a krásou výbrusu; nejdrahocennější jsou diamanty sytě zbarvené. Diamanty vážící 10–20 karatů (jeden karat asi 205 mg) jsou dosti vzácny; váhy větší 20 kar. zovou se solitairy. Největší známé diamanty vybroušené, z nichž mnohý má svoji celou velmi pestrou historii, jsou : Pitt neboli Regent, jenž váží 1367/8 kar. (sur. vážil 410 kar.), velmi zdařile broušený brillant, úplně bezbarvý, pochází z ložiska u Partealu nedaleko Golkondy a náleží republice francouzské; od r. 1887 jest vystaven v Louvru v Paříži. Kóh-i-núr (hora světla), původně co nepravidelná routa broušen, vážil 1861/10 kar, byl r. 1852 v Amsterdamě v brillant přebroušen a váží nyní 1061/16 kar., náleží královně anglické. Orlov, nepravidelná routa váhy 1943/4 kar., zdobí žezlo cara ruského. Florentin, pěkný briollet barvy nažloutlé, váží 1331/5 kar. a jest majetkem pokladu císařského rodu rakouského. Hvězda Jihu, nalezen r. 1853 v Minas Geraes v Brazilii, vážil 254 kar., broušen ve tvar brillantový, má váhu 125 kar. a náleží panu Halphenovi. Hope, krásný modrý brillant, váhy 441/2 kar., jest nyní majetkem vévodkyně z New-Castle. Sancy, briollet vážící 531/2 kar., v pokladu cara ruského. Nasak, 781/2 kar., majetek lorda Westminstera. Paša, 40 kar., náleží místokráli egyptskému. Džihángír Šáh (svět držící vládce), 1159/16 kar., v pokladu šáha perského. Zelený démant drážďanský, 481/2 kar. Velký Mogul, Mátam nebo Darjái-núr (moře světla), 367 kar., majetek jakéhosi rádže na Borneu a j. Veliké diamanty nalezeny byly též v Jižní Africe, tak Stewart (289 kar.) v mineralogické sbírce dvorního musea ve Vídni. Kromě k ozdobě klenotův užívá se diamantův a to krystallových úlomků ku řezání, vrtání i rytí jiných drahokamův a k řezání skla. Bort v podobě prášku slouží k leštění diamantů, carbonado hodí se znamenitě k vrtání skal. – Vznik diamantu jest nám dosud záhadným, v té příčině vysloveny jsou pouhé domněnky. – Uměle připraviti diamant v zřetelných partiích dosud se nepoštěstilo. Zprávy o strojeném diamantu v době poslední novinami šířené ukázaly se býti bez podstaty. Literatura: H. Jacobs & N. Chatrian, Monographie du diamant (1880); Ed. Jannetaz, E. Fontenay, Em. Vanderheym, A. Constance, Diamant et pierres précieuses (1881); E. W. Streeter, Precious stones and gems (1879); King, Natural history of precious stones; P. Groth, Grundriss der Edelsteinkunde (1887); K. E. Kluge, Handbuch der Edelsteinkunde (1860); A. Schrauf, Handb. d. Edelsteinkunde (1869); C. Doelter, Edelsteinkunde (1893). En. Dobývání diamantů děje se ryžováním jako u zlata. V Brazilii v prov. Minas Geraes odvádějí potoky, ve kterých diamanty hledají, z původního koryta, na to svrchní vrstva oblázků (cascalho bravo) se odstraňuje, a zpodní vrstva diamantonosná (cascalho virgem) se ryžuje; děje se tak namnoze rukou na mělkých misách (bateâs) jako na řešetě. Vedle toho užívá se také t. zv. »kolébe▽ a strojů složitějších. V Indii ryžuje se týmž způsobem. V Kapsku, nejbohatším nyní nalezišti diamantů, nabylo jich dobývání obrovských rozměrů. Původně se vykopaná hlína hned na místě od démantokopů (diggerů) vypírala a přebírala, avšak když jednotlivé podíly (claimy) znenáhla značně se prohloubily, a dusný vzduch i vysoká temperatura v dolech učinily tam práci pro bělochy nemožnou, přibráni dělníci domácí ke kopání hlíny, jež po kladkách v kožených vědrech dopravována na povrch. Kde bylo půdu vytahovati nad jinými dělníky nebo stěny byly nakloněny, zřízena vytahovadla složitější, k jejichž pohybování záhy přibráni koně ; takovýchto strojů jest dosud mnoho v činnosti, ale z veliké části užívá se již strojů parních. Okovy s hlinou démantonosnou odebírají se na okraji dolů na lehkých můstcích. Postup ten pozorovati jest nejlépe na kopanině kimberleyské, která sice zaujímá plochu nejmenší, ale jsouc nejvýnosnější, soustřeďuje nejvíce diggerů. Na malém prostranství kolem dolů nemohla se směstnati všecka vytahovadla a proto stavěna lešení o několika patrech a ve skupinách, tak že až 30 diggerů najednou může hlínu z dolů vytahovati. Nyní jest hráz na kraji dolů pokryta velkými stroji výtažnými. Nekonečný počet drátěných lan, křižujících se vespolek všemi směry, poskytuje podivuhodný obraz, tak že se zdá, jako by prohlubeň byla potažena obrovskou pavučinou. Vyvážená půda ryžována byla původně v kolébkách (cradle) a když veškery hlinité příměsky byly odstraněny, přebíral se zbytek hned na místě na podlouhlém stole železným pravítkem (scarper). Při tom přehledly se mnohé diamanty, zejména malé, takže hlína již přebraná prodávala se dále, a novým přebráním dodělal se kupec mnohdy značného výtěžku. Nyní užívá se složitých strojů ryžovacích hnaných mnohdy i parou. V těchto strojích odstraňují se všecky příměsky hlinité, takže zbudou toliko zrnité kaménky, zbytek pak zbavuje se v kádích s vodou posledních příměsků hlinitých, načež každého večera síty se vytahuje a přebírá. Obchod s diamanty jest velmi odvážný a závisí jednak na hojnosti produkce, jednak na chuti odběratelstva, jednak na všeobecných poměrech hospodářských, obchodních krisích atd. Není snad druhého odvětví obchodního, jež by tak bylo podrobeno kolísání jako obchod s drahokamy, a často již se stalo, že kameny vzácné velikosti, krásy, čistoty a pečlivého broušení klesly v několika měsících na polovinu původní ceny. Před takovým překvapením jest ovšem v novější době obchodník chráněn, poněvadž ihned bývá zpraven o změněných poměrech v nalezištích, na tržištích i o kolísání na trhu klenotnickém. Vyžaduje pak obchod s diamanty vedle značného kapitálu též důkladné odborné známosti všelikých vlastností diamantu i obeznalost s fluktuacemi trhu a se stoupáním i klesáním produkce. Cena diamantu proti dobám dřívějším klesla, ačkoli klesla také cena peněz a poptávka značně vzrostla. Příčinou toho jest u diamantu, který zabírá dvě třetiny všeho obchodu s drahokamy, objevení nových nalezišť a intensivnější dobývání. Benvenuto Cellini v »Trattato dell' oreficeriæ sděluje, že r. 1534 prodáván byl karat broušeného diamantu za 150 zl. našich peněz, r. 1609 byla dle Boetia de Boot cena jeho 130 ital. dukátů, dle Taverniera 80 zl.; stejnou asi cenu zachoval si diamant během stol. XVII. na trzích hollandských a hamburském. Příčinou tohoto klesání cen byla snazší doprava námořní po objevení cesty do Indie, neboť veškery diamanty pocházely tehdy z Indie. Objevení bohatých ložisek diamantonosných v již. Brazilii mělo na cenu diamantů toliko nepatrný vliv, neboť r. 1750 platilo se za karat 180 zl., naproti tomu obecná nouze za revoluce franc. a v dobách válečných po ní způsobila, že při prodávání korunních klenotů franc. r. 1795 stanovena cena karatu na 60 zl. Od počátku stol. XIX. cena diamantů stoupala, takže r. 1830 platilo se za karat 90 zl., r. 1860 130 zl., r. 1865 již 225 zl., nyní pak jest průměrná cena 270–300 zl. Diamant samojediný udržel si nejstálejší cenu mezi drahokamy, nepodléhal vrtochům mody, ale jsa dítkem luxu, odkázán jest na veliký přebytek drahých kovů; proto také ohromné poklady stříbra i zlata v XVI. st. z Ameriky do Evropy přivážené a výtěžek dolů kalifornských i australských vyhnaly cenu jeho do výše, právě tak jako obecné zchudnutí za válek na konci XVIII. a poč. XIX. stol. ji stlačily. Také poměr mezi nabídkou a poptávkou zůstal celkem v rovnováze, neboť při objevení ložisek brazilských byly kopaniny indické skoro vyčerpány a zvýšená výroba po objevení kopanin jihoafrických vyrovnala se zase větší poptávkou. Jenom v nejnovější době byl trh poněkud zaplaven diamanty kapskými. O výtěžku brazilských kopanin zejména v létech dřívějších nemáme spolehlivých zpráv; v létech 1850–1870 vyváželo se do roka průměrně 170.000 karatů v ceně 2,350.000 zl., ale v posledních létech klesl výtěžek tento na 80.000 kar. jednak proto, že doly jsou vyčerpány, jednak že následkem zrušení otroctví musily býti mzdy dělníků značně zvýšeny. Hlavním sídlem obchodu s diamanty pro kopaniny v Minas Geraes jest Rio de Janeiro, kam zprostředkovatelé (capangueiros) dopravují na trh diamanty v kopaninách skoupené; zde přicházejí na trh většinou jen krásné, čisté kameny první vody. Pro diamanty z kopanin u Sincorry jest hlavním tržištěm Bahia. V jižní Africe nacházejí se pole diamantová v území Záp. Griquů a uvedla na trh ohromné množství diamantů. Koncem let šedesátých činil roční vývoz 12,500.000 zl.. v l. 1872–73 obnášel měsíční výnos jen v Kimberleyi 3–3,5 mil. zl. a r. 1876 žilo v Kimberleyi 4000 obchodníků s diamanty (Diamond keepers) a na 20.000 diggerů, nepočítaje v to domorodé dělníky. Celkový výnos kopanin jihoafrických obnášel v l. 1867–82 podle nízkého odhadu na 2000 kg diamantů v ceně 180 mil. zl. Když však na přeplněném trhu cena diamantů klesla a stálým prohlubováním kopanin náklad při dobývání vzrůstal, ochladla horlivost diggerů; r. 1887 pracovalo se již jen ze 3238 claimech a majitelé jejich spojili se ve 4 společnosti s kapitálem 100 mil. zl., nyní pak přičiněním londýnského Nathaniela Rothschilda sdruženy jsou ve společnost jedinou, pro niž v dolech pracuje na 10.000 domorodých dělníků pod dozorem 1200 bělochů. Společnost tato obmezila poněkud těžbu a vyhnala tím cenu diamantů do výše. Diamanty z jednotlivých nalezišť jihoafrických jsou rozdílny co do barvy i co do velikosti; čisté kameny první vody poskytují ryže v řece Vaalu u Klipdriftu (jinak jsou málo výnosny), pročež všecky diamanty jihoafrické vydávají se obyčejně za Riverstones (říční kameny), z bývalých ryží u Waldecks-Plantu pocházejí největší diamanty kapské, ale jsou poněkud zažloutlé, diamanty pak ze suchých jam (dry diggins) bývají zřídka čisty, zejména z kopanin u Du Toitspanu přicházejí kameny zažloutlé, jež jsou jinak velké a krásně vykrystallovány. K ocenění diamantu jest třeba důkladných vědomostí odborných i znalosti různého pozorování vzhledem k velikosti, váze, čistotě, lesku a j. Podle jakosti rozeznávají se 3 druhy: diamant úplně čistý bezbarvý, bez všeliké vnitřní poskvrny jest kamenem první vody; drahokam takovýto musí býti »čistě bílý«, t. j. úplně bezbarvý, a v této příčině jsou nyní při hojnosti materiálu požadavky mnohem přísnější než dříve. Při zkoumání čistoty položí se diamant na bílý papír a dechne se naň; když pak se omží, objeví každé zabarvení zcela zřetelně. Je-li však barva diamantu sytá, krásně zelená, růžová nebo zamodralá, má takový kámen pro svou vzácnost mnohem větší cenu než diamant čistý. Má-li diamant nádech žlutavý nebo obsahuje-li bubliny a trhliny sotva znatelné, označuje se za kámen druhé vody; konečně pak diamanty s většími vadami, nedokonalým broušením a nepěknými odstíny barev řadí se do třetí vody čili do braku, který má sotva třetinu ceny. Také broušení má veliký vliv na cenu diamantu. Určiti cenu nebroušeného diamantu jest mnohem obtížnější než u broušeného zboží. Povrch drahokamu brání namnoze poznati uvnitř malé trhliny (cracks), záděry (flaw), ledovité skvrny nebo neprůhledné vložky, a přece vada sebe menší má na cenu diamantu vliv rozhodující. Proto vkládá se diamant do oleje nebo benzolu, kdež nabude průhlednosti. Slabé zbarvení nemá na nebroušeném diamantu významu, poněvadž při broušení pravidelně mizí, ale často stává se, že právě při broušení objeví se zbarvení zcela jiné. V tom tedy spočívá jiná nesnáz při určování diamantové suroviny. Velmi důležitou okolností při odhadování diamantu nebroušeného jest nezbytná ztráta na váze broušením, která pravidelně činí 40 %, mnohdy však až 50 % původní váhy. Vyžaduje tedy každý brillant dvojnásobné váhy suroviny; a připočítají-li se k tomu náklad na broušení, úroky, kommissionářské poplatky atd., možno pro surovinu stanoviti sotva čtvrtinu ceny zboží broušeného. U velkých diamantů padá velmi na váhu také to, že mnohdy po dlouhou dobu zůstanou neprodány, jako na př. »Hvězda jihų, jež byvši zastavena u několika bank, musila jim konečně býti ponechána za nahromaděné úroky. Určování ceny dálo se dříve dle indického pravidla čtverečného, t. j. počet karatů povýšil se na druhou mocnost a násobil potom cenou jednoho karatu; nyní však způsobu tohoto se neužívá. Má-li se odhadnouti cena diamantu zasazeného v kov, děje se to při pravidelnosti nynějšího broušení podle obvodu. Diamant s průměrem obvodu 7 mm má příbližnou váhu 1 karatu, 8 mm 2 kar., 9,5 mm 3 kar., 11 mm 4 kar., 12 mm 5 kar., 15 mm 10 kar. Brillanty zvláštní velikosti (solitaire, nonpareil, paragon) nemají určité ceny tržní, nýbrž cenu relativní, která vedle velikosti závisí na barvě, vodě a broušení; cena velkých diamantů v nejnovější době klesla, poněvadž Kapsko v l. 1870–80 dodalo na trh více solitairů než před tím Brazilie za 150 let. Dříve zasazoval se diamant do zlata a ku zvýšení lesku dáván mu černý podklad; poněvadž pak zlato dodávalo mu žlutavý nádech, zasazuje se nyní do stříbra a to à jour, poněvadž diamant o sobě jest nejčistší a nejkrásnější. Velkoobchod s diamanty má v Evropě hlavní sídlo své v Londýně, kdež spočíval v rukou několika obchodníků; tito skrze své agenty kupovali surovinu v kopaninách a dávali ji brousiti. Nejlepší brusiči diamantů jsou dosud v Amsterdamě. Nyní jest postup jiný. Amsterdamské brusírny opatřivše se dostatečným kapitálem, vystoupily činně na trh a kupujíce neroztříděnou surovinu v zapečetěných partiích, brousí ji, načež brillantované zboží za limitovanou cenu prodávají kommissionářům opět v partiích neroztříděných. Teprve kommissionář rozděluje toto zboží dle vody, váhy atd. a ustanovuje cenu karatu v poměru k ceně limitované. Na to teprve přichází diamant do drobného prodeje. p. Diamantů užívá se také ve strojnických dílnách co řezacích nástrojů k osoustruhování lisovacích válců, zhotovených z papíru, jež na svém povrchu mají nabyti takové hladkosti, že sloužiti mohou k leštění papíru, tkanin a p. Rychlost řezová obnáší 1,8–2,0 m v sekundě. Krystall diamantový zasazen jest pomocí cínové pásky v rukojeti železné. – Podobně upraven jest diamant sklenářský, sloužící k řezání skla; nástroj vede se však pouze rukou a sice tak, že jedna hrana krystallu leží ve směru řezu. A Vra. Diamant fahlunský hotoví se ze slitiny cínu s olovem, jež vyznačuje se velmi silným leskem, pročež užívá se jich k hotovení divadelních ozdob. A Vra. Diamant nepravý čili umělý (strass) jest lehce tavitelné sklo čiré barvy, jež světelné paprsky silně láme. Připravuje se ze 40 dílů křemene, 50 dílů kysličníku olovnatého, 9 dílů drasla a 1 dílu kamence. Slouží k hotovení nepravých drahokamů. A Vra. Diamant v typografii slove jeden z nejmenších druhů písma dle franc. systému 4 body silného, dle Haasova systému 2 čtvrtpetity. Písmo to jest nejnižším stupněm v postupující škále t. zv. kuželek typů. Šcl.

Související hesla