Dickens Charles

, anglický spisovatel; nejvýznamnější a nejpopulárnější představitel viktoriánského románu. Kriticky zobrazil úděl chudých dětí, anglickou justiční mašinérii a vězení. Literární dráhu zahájil drobnými časopiseckými črtami a povídkami, vydávanými pod pseudonymem Boz, v nichž zachycoval londýnské prostředí a postavy i z nižších společenských vrstev. Humoristický román Kronika Pickwickova klubu vznikl jako časopisecká série dobrodružných příhod, volně spojených postavami idealisty pana Pickwicka a jeho zemitého sluhy Sama Wellera. Román Oliver Twist se vyznačuje kritickým pohledem na soudobé instituce a silným sociálním soucítěním. Podobně vyznívají i romány Mikuláš Nickleby, Starožitníkův krám a Martin Chuzzlewit, který navíc obsahuje satiru na život v Americe, kterou Dickens navštívil. Kratší prózy, např. Vánoční koleda, využívají hrůzostrašné motivy a jsou apelem na lidskou dobrotivost. Vrcholné tvůrčí období (1845 – 55), projevující se ústupem sentimentality a prohloubením kompozičního a charakterizačního umění, představují romány Dombey a syn o necitlivém majiteli firmy, poloautobiografický David Copperfield o zrání mladého hrdiny, Ponurý dům zobrazující anglické soudnictví a Zlé časy, sociální portrét života průmyslového severu. V románu Malá Dorritka se vysmívá zkostnatělé byrokracii, v Nadějných vyhlídkách ironizuje sentimentální iluze, společenské postavení a viktoriánské představy o výchově. Tajemství Edwina Drooda s napínavou detektivní zápletkou zůstalo nedokončeno. Dickens vytvořil široké obrazy života nižší střední vrstvy své doby se zajímavou škálou postav a vynalézavě konstruovanými příběhy. Jeho díla jsou velmi populární i v současnosti.

Ottův slovník naučný: Dickens Charles

Dickens [dikns] Charles, romanopisec angl. (* 7. ún. 1812 v Portsmouthu – † 9. čna 1870 v Gads-Hillu u Rochesteru). Otec jeho byl písařem v platebním úřadě námořním a brzy přistěhoval se do Londýna, kde Dickens strávil skoro celý život. Dětství jeho bylo velmi neradostné; jako chlapec desítiletý zaměstnán byl v dílně na černidlo na boty. Teprve asi od 12. léta věku začal řádně choditi do školy a asi patnáctiletý dán jest na »učení« k advokátu. Nenalézaje hrubě záliby v tomto povolání, jal se pěstovati těsnopis a zdokonalil se v něm tak, že byl po té z nejzdárnějších zpravodajů sněmovních, slouže nejprve časopisu »The True Su◁, potom »Mirror of Parliament«, konečně »Morning Chronicle«. V prázdných chvílích pilně pozoroval život londýnský, jenž povzbudil ho k první činnosti literární. Z něho v měsíčníku »The Old Monthly Magazine« a v »The Evening Chronicle« vydal celou řadu »náčrtků«, jež r. 1836 sebrány jsou ve dva svazky pod názvem Sketches by Boz. (Pseudonym ten vznikl za dětství Dickensova, jenž žertem jmenoval nejmladšího bratra po známém synu Goldsmithova vikáře Wakefieldského [Moses] skratkem Mos a nosem vyslov. Boz.) Náčrtky tyto jsouce plny humoru a vtipu zjednaly mladému pisateli jméno tak zvučné, že nakladatelé Chapman & Hall ještě téhož r. 1836 uzavřeli s ním smlouvu o vydávání »Dobrodružstev členů londýnského klubu zábavného: Pickwikovců«. Pro větší úspěch črty byly ozdobeny obrázky od Seymoura a hlavně od Hablota Browna, jenž si dal jméno Phiz. Co Boz psal a Phiz zobrazoval, vyspělo v dílo, jež přes nehrubě zdařilou osnovu ohromnou bohatostí a novotou děje, překypujícím vtipem, srdečným humorem, rázovitou charakteristikou pojednou původce postavilo nade všecky současné romanopisce. Dickens zanechal odtud těsnopisu a oddal se jediné na literaturu, uvázav se u vydávání Bentleyova časopisu, v němž od nov. r. 1837 počal vycházeti druhý román jeho Oliver Twist, děj z »protizákonného životæ v Anglii, který vylíčen jest s defoeovskou pravdivostí příhod i charakterů. V l. 1838 a 1839 vydán Nicholas Nickleby, dovedně zosnovaný a pestrý obraz života ve středních stavech angl., v němž nejvíce působí satira na žalostné do té doby poměry v některých soukromých školách venkovských, která příčinu dala i k jejich nápravě. Mezidějem o kočující divadelní společnosti principála Crummlesa Dickens zároveň osvědčil, že se zálibou stopoval také život divadelní. Sám leckdy vystupoval po ochotnicku a r. 1836 sepsal frašku The Strange Gentleman a operettu The Village Coquetts. Po jaru r. 1840 vydány jsou pod společným názvem Master Humphrey's Clock povídky Old Curiosity Shop a Barnaby Rudge. První poutá mohutným obrazem vášně, která lomcuje starým karbaníkem až po kraj hrobu, a hluboce jímavým charakterem vnučky jeho, dítěte, jež v soužení vede si duchem a láskou ženy dospělé. Smrť její z Dickensových popisů pathetickych jest snad nejúchvatnější. Druhá povídka z téhož rámce Barnaby Rudge opírá se o fanatické bouře protipapeženské, jež v Londýněse strhly r. 1780 a tuto vypsány jsou s mohutností úchvatnou. Roku 1841 Dickens navštívil Skotsko a rok po té Ameriku. Přijat byv od literátů se slávou neobyčejnou, přece nesmlčel v cestopise American Notes for General Circulation slabých stránek ve společenských poměrech amerických a za sarkasmy své utržil pak od amer. časopisectva hojně jízlivých nájezdů. Vymstil se tím, že v román Martin Chuzzlewit (1843) vpletl episodu o Americe plnou nejpernější satiry. O vánocích t. r. čtenářstvo uvítalo nejšťastnější snad plod musy Dickensovy, pohádku A Christmas Carol, a odtud až po r. 1847 Dickens o každých vánocích vydal povídku podobnou, vždycky zdařilou, ačkoli jen The Chimes (1844) a The Cricket on the Hearth (1845) k první »Koledě« rovnati se mohou humorem a pathosem. R. 1845 Dickens pobyl v Italii. Po návratu svém zarazil nový denník politický »The Daily News«, v němž uveřejněny a později v jediný svazek sebrány jsou Pictures from Italy. Později podávány náčrtky téhož rázu ze Švýcar až jižní Francie, kde Dickens několikrát trávil dobu letní. R. 1848 přinesl třísvazkový román Dombey and Son: »příběhy škrobeného, na peníze hrdého obchodníkæ; o dvě léta později dokončeno dílo stejných rozměrů David Copperfield, román do jisté míry autobiografický, poněvadž Dickens pojal do něho mnoho podrobností z vlastního života, zejména neradostné dětství, pokus o povolání právnické, zpravodajství sněmovní a konečně úspěšnou činnost romanopiseckou. Již po roce vydáno nové dílo Bleak House, jehož děj z veliké části založen jest na neblahých následcích nekonečné pře o dědictví před soudem kancléřským. Od r. 1850 Dickens vydával oblíbený belletristický časopis »Household Words«, jehož název později změněn v »All the Year Round«. Pro tento sepsal dějiny vlasti pro mládež A Chilďs History of England a poutavou menší povídku ze života v městě továrním Hard Times. V týchž létech Dickens jal se po všech značnějších městech Anglie, Skotska, Irska a Ameriky veřejně předčítati svá díla a vrozeným nadáním mimickým podporován jsa, docházel skvělých úspěchův ideálných i hmotných, ale také namáháním hrubě škodil svému zdraví. R. 1856 vydal zase větší román Little Dorrit, o tři léta později A Tale of Two Cities, jež oba řadí se mezi nejzdařilejší práce básníkovy. Rok 1860 přinesl řadu zábavných náčrtků s názvem The Uncommercial Traveller, r. 1861 zase román Great Expectations, který však přes leckteré stránky výborné asi jest ze všech Dickensových plodů nejslabší. I poslední úplné dílo, román Our Mutual Friend z r. 1865, ač podává obvyklou rozmanitost charakteristiky, bohatý děj výborně zosnovaný a zdárné líčení života londýnského, není prosto slabostí sensačních. Ještě jednou umělec doma i v cizině vůbec velebený jal se vydávati dílo nové, obšírně založený román The Mystery of Edwin Drood, ale nebylo mu popřáno jej dokončiti. V březnu l. 1870 měl poslední čtení v Londýně a vydal první sešit nového díla a v červnu téhož roku raněn byv mrtvicí zemřel. Po jednomyslném přání národa slavně pochován byl ve chrámě Westminsterském. Dickens bez odporu jest dosud největší romanopisec anglický. Všecka díla jeho zpodobují život skutečný, na nějž pohlížejí středivem ušlechtilého humoru; z toho života vybírají děj bohatý, pestrý, střídavě vážný a směšný, jej upřádají osnovou poutavou, ale vyjmou-li se díla poslední, nikoli sensačně napínající. Charakteristika osob vyniká všemi dokonalostmi, jež možno žádati. Zvláštní půvab spočívá obyčejně i na osobách vedlejších, od štěstí více méně zanedbaných, jimž Dickens jako náhradou zvláštní péči, ba lásku věnuje. Citům čtenáře Dickens vládne mocí neodolatelnou, což jest odtud, že sám vžíjí se v děj líčený a čtenáře veň vtahuje, že sám cítí soustrasť, kterou v něm budí, že charaktery jednající jsou jemu jako čtenáři osoby skutečné, s nimiž jako by byl obcoval včera ještě do pravdy. Vytýkává se mu, že v charakteristice leckdy karikuje a v pathetických částech zase, že zabíhá až v plačtivou měkkost. Obojí jest poněkud oprávněno, ale vysvětluje se, ne-li omlouvá snadno. Chtěje živě a jasně zpodobiti slabosti a zvláštnosti svých reků, snadno spouští se tu i tam dále, nežli jest potřebí, a jedním druhým rysem charakter zkrucuje, a měkkost jest jen důkazem vroucího, dětinně prostého citu, a zajisté všude upřímně míněna, nikoli pouze strojena. VM. – České překlady: Oliver Twist aneb mladictví sirotka, přel. M. Fialka (Praha, 1843–44, 2. d.); Štědrý večer, přel. týž (t., 1846); Zvony, přel. týž (t., 1847); Dombey a syn, přel. J. Váňa (t., 1883); Tomáš Becket, přel. L. Prusíková (v »Klat. Listech« 1883); Cvrček u krbu, přel. G. Dörfl (»Č. Polit.« 1885); Nikudy ven!, přel. D. Hanušová (»Čes. bibl. rod.«, 1887); Koleda, přel. J. Váňa (»Našim dětem«, 1889–90); mnoho drobnějších prací Dickensových roztroušeno po časopisech. Langton, The Childhood and Youth of C. D. (Londýn, 1891); Forster, The Life of C. Dickens (t., 1872–74, 3 sv., něm. od Althausa, Berlín, 1872–75); Ward, Dickens (t., 1882); Riminer, About England with Dickens (t., 1883); Marzials, Life of C. Dickens (1887); Kitton, C. Dickens in Pen and Pencil (1890); Zollinger C. Dickens der Humorist (Basilej, 1887); Pemberton C. Dickens and the Stage (1888); Clark, Characters from the Works of C. Dickens (Londýn, 1892); Kitton, Dickensiana (t., 1886); Prerces, The Dickens-Dictionary, slovník k Dickensovi (Boston, 1872). Vydání: Library Edition, 30 sv. (Lond., 1860); Charles Dickens Edition 19 sv. (t., 1867); Houshold Edition; v Tauchnitzově Collection of Br. A.

Související hesla