Diktatura

, vláda příkazů – neomezená vláda jednotlivce (diktátora), skupiny či strany; monopolizace moci ve státě, a to buď v rámci ústavních zákonů, nebo násilím. Diktatura má své kořeny v orientální despocii a v řecké tyranidě, od kterých se však podstatně odlišuje. V římské republice byla mimořádným úřadem k vyřešení naléhavých problémů (viz též diktátor). Většinou se rozlišují dvě formy diktatur: ústavní, koncentrující moc v mezích zákona (smyslem jejího zavedení je urychlení určitých procesů ve státě), a protiústavní, neomezená, revoluční diktatura, která je sama sobě zákonem. Ve 20. stol. se uplatnily tři typy protiústavní diktatury: a) diktatura tradičně křesťanské orientace (F. Franco, A. Salazar, A. Pinochet); b) diktatura socialistické provenience (marxistická diktatura proletariátu SSSR aj. komunistické státy), c) diktatura vzešlá z nacionalismu (fašistický typ diktatury – A. Hitler, B. Mussolini).

Ottův slovník naučný: Diktatura

Diktatura viz Diktátor.

Související hesla