Diplomatář

, vědecká edice listin umožňující jejich diplomatické zkoumání a využití jako historického pramene. Český diplomatář začal vydávat v roce 1904 Gustav Friedrich pod názvem Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae. V edici pokračovali Zdeněk Kristen, Jindřich Šebánek a Sáša Dušková. Edice zatím (1993) dospěla k roku 1278.

Ottův slovník naučný: Diplomatář

Diplomatář (lat. diplomatarium) jest sbírka listin psaná nebo tištěná obyčejně dle jednotlivých institucí, duchovních a jiných ústavů, měst, krajin, území, rodů atd. založená, druhdy také chartularium často zvaná. Nejstarší způsob diplomatářů býval ten, že se listiny jednotlivě na zvláštní listy opisované k sobě kladly, pak že se z rozličných příčin více kusů listin na jednotlivé pergamenové listy přepisovalo, pak sešitím spojovalo a tak svitky (rotuli) tvořily, a konečně že se to přepisování dálo v knihy ve starší době pergamenové, později papírové, Uspořádání takových přepisů listin v některém diplomatáři dělo se buď chronologicky dle řady biskupů, opatů, knížat, buď dle hodnosti vydavatelů listin, nebo dle obsahu jejich, buď dle statků, k nimž se listiny táhly atd., ale také často beze vší soustavy. Pokud známo, zachovala se u nás nejstarší taková sbírka listin pánů z Rosenberka z 2. pol. XIV. věku, pak kláštera augustiniánského v Roudnici z téhož století, dále z českého archivu říšského čili korunního z XV. věku v Roudnici chovaná a pozdějších několik více méně úplných v archivu zemském, napotom kapituly vyšehradské, kláštera sv. Tomáše na Malé Straně z počátku XV. stol. (Codex Thomaeus), v pozdějších pak stoletích bylo málo klášterů, které by nebyly své sbírky listin do zvláštních diplomatářů přepsati nedaly; potřebovaloť se těchto k praktickým účelům, aby se nemusilo vždy k originálům sahati, kterých mnozí ani čísti neuměli. V novější době sestavují se a vydávají tiskem podobné sbírky k účelům nejvíce vědeckým, které se také nazývávají diplomatarium, codex diplomaticus, listář, Urkundenbuch, z nichž jen nejdůležitější zemí sousedních vyjmenovati chceme: Boček, Chlumecký, Chytil, Brandl, Cod. dipl. et epistolaris Mor. 12 dílů do r. 1399 jdoucích; G. Köhler, Cod. diplom. Lusatiae Superioris (1851 a 1857, 2 díly); Cod. diplom. Silesiae, dosud 15 dílů; Cod. diplom. Saxoniae regiae ve dvou odděleních dosud 15 dílů; u nás bychom sem mohli počítati některé sbírky listin Dobnerem v Monumentech uveřejněné, Steinbacha, Diplom. Sammlung historisch. Merkwürdigkeiten des Cisterc. Stiftes Saar in Mähren (1783, 2 díly); Pangerlovy Urkundenbuch des Cisterc. Stiftes zu Hohenfurt (1865) a Urkundenbuch des ehem. Cisterc. Stiftes Goldenkron (1872); J. Čelakovského Privilegia měst Praž. (1886); Schlesingerovy Stadtb. von Brüx (1876) a Stadtb. von Saaz (1892) a Strnada Listář kr. města Plzně (1891). Pro všeobecný diplomatář český nahromaděno jest hojně látky v archivu Musea českého Palackým, Erbenem, Tomkem a jinými z badatelů starších a pokračuje se v doplnění její v době novější Spolkem hist. v Praze přičiněním prof Jar. Čelakovského, archiváře Schulze, prof. Strnada, prof. Rezka, adjunktů zem archivu dra Nováčka, Ign. Kollmanna a Václ. Lešera i j. Elr.