Disciplína


1. kázeň;
2. odvětví nebo obor činnosti.

Ottův slovník naučný: Disciplína

Disciplina (lat.), kázeň, jest vůbec souhrn a soustava všech zařízení a pravidel, kterými se jakési množství lidí udržuje v pořádku a poslušnosti; začasté tento pořádek sám nazývá se disciplinou. I rozeznává se disciplina církevní, klášterní, úřední, vojenská a j., zejména pak disciplina školská, kterouž umožňuje se a zachovává nejen vnější řád, klid a pravidelné docházení do školy, ale také pozornost při vyučování, správné pracování úkolů domácích i školních, způsobné chování, po případě i tělesný zdar mládeže. Paedagogika Herbartova rozeznává »vládų od »kázně« (Regierung a Zucht), přidělujíc oné jen péči o pořádek vnější, tak aby vyučování bylo vůbec možno, kdežto kázni jest dbáti o řádný vývoj mysli a povahy. – O udržení vnějšího pořádku pečuje se obzvláště disciplinárním řádem, dozorem a rozkazy učitelovými. Slovem disciplina vyrozumívá se často též nauka, vědecké odvětví neb i každá zvláštní věda, pokud jí kdo s jedné strany vyučuje, s druhé strany kdo ji studuje nebo se jí učí, jako na př. na gymnasiích. PD. Disciplina církevní jest souhrn církevních předpisův a zařízení upravujících náboženský a mravní život věřících. Obor discipliny c. obsahuje celý zevní život církevní. Zákony disciplinární doplňují zákony Kristem dané v příčině zvěstování a poslouchání slova božího, udělování a přijímání prostředků milosti. Dále náleží k církevní kázni ustanovení o pastorálním životě církve a účastenství věřících v něm, o životě a působení orgánů církevních, o řádu při službách božích vůbec a při některých úkonech nábožen. zvláště, o postech, o svěcení dnů svátečních, o obsazování úřadů a míst círk., o nabývání a spravování jmění atd. Ustanovení a zákony discipl. jsouce lidského původu podrobeny jsou změnám, tak na př. i ustanovení apoštolské, aby křesťané zdržovali se od požití krve a udáveného, pozbylo během času platnosti. Jsou však i v círk. disciplině některé základní pravdy s věrou a svatostí církve souvisící, jež změně podrobeny nejsou. Církev prohlašuje po nejdůkladnějším zkoumání t. zv. beatifikačním nebo kanonisačním processu někoho za blahoslaveného nebo svatého, což náleží rovněž do oboru discipliny círk. Učení synody Pistojské, že církev nepotřebnou, tvrdou, nebezpečnou a škodlivou disciplinu zaváděti může, bylo bullou papeže Pia VI. »Auctor fideį jako »sententia erroneæ zavrženo. – Disciplina znamená pak též mortifikaci čili bičování, které zavedeno bylo v klášteřích řeholními předpisy jako dobrovolné i nedobrovolné. Nástroj, kterým se bičování dálo, nazván též disciplina Hnr.Ksl. Disciplina ve vojště jest úhrn všech prostředků, jimiž se zachovává pořádek a poslušenství, nejhlavnější to podstaty každé vojenské jednoty a celých vojsk jakož i všech větších podniků, závodů a sdružení vůbec, v nichž spojeno mnoho lidí. Čím četnější takové těleso, tím více má zapotřebí discipliny. Disciplina určuje poměry vojenské podřízenosti pod rozkazy představených, žádá s jedné strany na nižších slepé bezvýjimečné poslušenství, s druhé strany obmezuje libovůli vyšších a zakazuje vše, co by mohlo býti na ujmu službě. Jindy – v rakouském vojsku až do r. 1868 – byly prostředky pro kázeň prostých vojínů nejpřísnější tresty tělesné, kdežto nyní, když vojska skládají se ze živlů vzdělanějších, účinkuje se více na vzbuzování ctižádosti a dobrým příkladem představených. Dobrá disciplina ukazuje se ve vojště, kde každý zná dobře povinnosti svoje a věrně a svědomitě je plní, představeným vzdává dlužnou úctu, vykonává bez průtahu jejich rozkazy a všeho se střeže, co by bylo škodlivo jemu, druhům a celému vojsku. FM.

Související hesla