Donne John

, anglický básník. Vysvěcen na anglikánského kněze; děkan katedrály sv. Pavla v Londýně. Vrcholný představitel tak zv. metafyzické poezie. Proti petrarkovské konvenční metaforice a idealizovanému pojetí ženy zdůrazňoval intenzitu smyslového prožitku. Užíval úsporný básnický výraz a neotřelá spojení představ. Rané písně, sonety a elegie (posmrtně vydané jako Písně a sonety), často satiricky laděné, zdůrazňují vzpurné pojetí lásky jako vášnivého souznění těla a duše, „fyzického“ a „metafyzického“. Vynikl jako kazatel a autor protikatolických traktátů. Svaté sonety jsou niternou poezií s náboženskou tematikou, vznikly po smrti jeho ženy. Česky vyšly též výbory Ó duše, poutníku a Několik básní od Johna Donna.

Ottův slovník naučný: Donne John

Donne [don] John, básník a kazatel angl. (* 1573 v Londýně – † 1631 t.). Studoval v Oxfordě a Cambridgei a nemoha jako katolík dosíci akademické hodnosti, přestoupil k protestantismu. Stráviv na to tři roky ve Španělsku a Italii (1594 – 97) stal se tajemníkem lorda Ellesmera, pozbyl však jeho přízně, když se tajně dal oddati s jeho neteří. Donne pak věnoval se k radě Jakuba I. theologii. Později provázel poselstvo anglické do Prahy k manželce Bedřicha Falckého, načež byl jmenován děkanem Pavelského chrámu v Londýně. Universita cambridgeská udělila mu titul doktora bohosloví. Donne byl vůdcem básnické školy, řečené metafysické. Svou nejznámější knihou Pseudo-Martyr (1610), již napsal proti katolikům, dobyl si přízně Jakuba I. Básnické jeho spisy (milostné písně, satiry, elegie, epigramy, básně náboženské i příležitostné) vyznamenávají se živou fantasií a řízným vtipem, postrádají však hudebnosti. Úplně je vydal jeho syn (1650), nejnověji H. Alford (Oxford, 1839, 6 sv.). Život Donneův popsal Izaak Walton, jenž obstaral i vydání jeho kázání ve 3 fol. svazcích (1640, 1649, 1660).

Související hesla